TÉMA TÝDNE – HLUCHOSLEPOTA:
Hluchoslepota může postihnout člověka v jakémkoli věku. Naučit se s ní žít, je bitva takřka na celý život.
Foto: archiv LORM
Nevidím, neslyším, ale žiju!
S hluchoslepotou se setkáváme u všech věkových skupin včetně dětí, nejvíce však u seniorů (kolem 60 let a výše). Hluchoslepota je vrozená nebo získaná a právě druhou skupinou takto těžce postižených obyvatel se budeme zabývat. Dotyčná osoba trpí významnou kombinovanou ztrátou
zraku a sluchu, nemusí však být zcela nevidomá nebo sluchově postižená. Hluchoslepý člověk si nemůže ztrátu jednoho smyslu kompenzovat druhým smyslem, ale naopak souběžné postižení obou smyslů kompenzaci z hlediska sociální rehabilitace ve velké míře oslabuje. Současné postižení obou smyslů, i když jen lehké, vytváří samostatnou kategorii hluchoslepota, která přináší vážnější omezení schopností člověka, než je tomu v případě samostatné sluchové či zrakové vady. Ještě závažnější omezení schopností člověka nastává, přidá-li se ke smyslovým vadám ztráta rovnováhy,
demence, omezení hybnosti, ale i např. diabetes a jiná onemocnění.
Tvrdá práce
I když lze někdy částečně dopad smyslového postižení nahradit speciálními kompenzačními pomůckami, většinou zůstává trvalé, mnohdy s negativní prognózou. Postižení smyslových orgánů může být způsobeno různými faktory a vlivy, úrazy, nemocemi, postupujícím věkem… Člověk s
diagnózou hluchoslepota se najednou začne potýkat s problémy přinášejícími zdravotní potíže i dosud nepoznané omezení v běžném životě, jako je např. dorozumívání s rodinou, okolím, sebeobslužná činnost, údržba domácnosti, nákupy, návštěvy úřadů, lékařů, přátel, společensko-kulturní aktivity, sport atd. Vzniká obrovský tlak na psychiku, a to nejen u postiženého jedince, ale i u blízkých osob, v kruhu rodiny či
přátel. K hledání odpovědí se nabízí spousta otázek – jak vzájemně komunikovat, jak zajistit bezpečný pohyb v domácnosti a mimo ni, jak usnadnit péči o sebe, o domov, jak umožnit přístup k informacím, jak naplnit den. Hluchoslepí musí na sobě pracovat dnes a denně, aby mohli svůj život i nadále prožívat stejně intenzívně jako kdokoliv jiný, aby se mohli sami jen s pomocí své červenobílé hole, vydat třeba na cestu za přáteli, na
nákupy nebo jen tak na procházku.
Víte, kde hledat odbornou pomoc?
Občanské sdružení LORM - Společnost pro hluchoslepé, jediný poskytovatel registrovaných služeb pro hluchoslepé v naší republice, nabízí pomoc v odborném sociálním
poradenství, sociální rehabilitaci, tlumočnictví a v sociálně aktivizačních službách spoluobčanům s hluchoslepotou a jejich rodinným příslušníkům. Podle potřeb uživatelů spolupracuje s úřady, lékaři, dobrovolníky, odborníky, veřejností, institucemi. Přes svá oblastní poradenská centra působí ve všech krajích, terénní pracovníci dojíždějí přímo do
bydliště uživatelů.
Podrobně o činnosti LORMu se dočtete na stránkách www.lorm.cz.
Myslíte si, že existuje dostatečná podpora pro postižené lidi? Pomáhají si lidé navzájem, nebo jsou k sobě spíše lhostejní? Diskutujte o ožehavých tématech, které se týkají nás všech na našem fóru nebo přímo pod článkem.
Kam dál?
Jak získat zpět ztracené sebevědomí
Přestala jsem se bát
Rosi: „V domově důchodců musí být nuda.“
Probiotika vás mohou ochránit před hemeroidy i krvácivým průjmem
Pozor pes!