TÉMA TÝDNE:
Objasňuje psychoterapeutka Jana Wischová z hospicového občanského sdružení Cesta domů. Smrt je jako blesk z čistého nebe, a to i v případě, že vás zhoršující se stav vašeho blízkého postupně připravuje na jeho odchod.
Západní kultura nevěří na životy po životě ani na převtělování duší, proto nás smrt blízkého člověka zasahuje tak silně. Jak se s touto nejtěžší situací vyrovnat, když obecné rady selhávají?
Jak naložit s „dobře míněnými“ radami?
„Věnujte se koníčkům, nebuďte sami, rozplánujte si aktivity na celý den“. Úžasné rady, které uslyšíte jak ve dvaceti jakožto čerstvě opuštění – zamilovaní, tak v jakémkoliv jiném věku, coby pozůstalí. Nebojte se požádat o pomoc a nestyďte se ji odmítnout v případě, když vám není příjemná. Truchlícím se nesnažte vytrvale „pomoci“ za každou cenu jen pro váš dobrý pocit – ne, znamená odmítnutí i u člověka, který se zrovna nachází v těžké životní situaci.
„Je nutné si nejprve položit otázku na motivaci takové pomoci. Chci pomoci umírajícímu nebo sobě? Po odpovědi je dobré si rozmyslet, jakým způsobem pomoc nabídnout a jak navázat kontakt,“ upozorňuje psychoterapeutka Jana Wischová. Z každé dobře míněné rady si vezměte to, co vás obohatí.
Jak se k reálným životním situacím postavily paní Kateřina a Táňa? Již tento čtvrtek čtěte dva životní příběhy.
„Odpočiň si“ – rodina či přátelé prožívají náš zármutek s námi, přesto si nelze nevšimnout jejich lítostivých pohledů na naši zuboženou existenci. Často to přímo nevysloví, často ale ano: odpočiň si, načerpej síly, vezmi si dovolenou. Vám se ale zdá, že odpočívat není z čeho. Celé dny trávíte posedáváním, chozením od ničeho k ničemu, tupým zíráním do obrazovky televize. Těch pár drahocenných vteřin či minut denně, v nichž zrovna nemyslíte na svou těžkou situaci, vám dodává jen pořádný pracovní zápřah. Raději byste šli na šestnáctihodinové směny fárat do dolů, než jen vysedávali v poloprázdném bytě a přes slzy zkoumali všechny ty věci, s kterými je potřeba nějak naložit…
Vězte ale, že to s vámi vaši přátelé myslí dobře. Stresové situace nás stojí psychické i fyzické síly. Proto se cítíme maximálně unaveni, ačkoliv vlastně „nic“ neděláme.
Nespavost, emocionální vypětí i zhoršení
stravovacích návyků rychle nahlodá náš imunitní systém. Každý den myslete na to, kolik musíte vypít tekutin, kolik sníst vitamínů a minerálů. Nepřepínejte své síly s vidinou, že vyčerpání zastraší hněv a bolest. Tělo neoklamete.
Přečtěte si také: Siesta: Zdravý odpočinek, nebo nezdravé lenošení
„Promluv si o tom“ – to je často ta vůbec nejnesnadnější věc. Zvlášť při ztrátě životního partnera či
dítěte se nás může zmocnit pocit, že síle našeho zármutku nikdo nerozumí a že jakékoliv promlouvání s těmi, kteří podle nás trpí méně, nemá smysl. Když si navíc po určité době všimneme, že se okolí se smrtí daného člověk vyrovnalo snáze či rychleji, upadáme do dalšího smutku a deprese – připadá nám, že nikdo nebyl zasažen tak silně jako my a že je naše truchlení neúměrně dlouhé a silné. Rada „promluv si o tom“ je dobře míněná, pokud také dokážeme poradit s kým si promluvit. O smrti milované osoby bychom měli bez okolků mluvit s členy
rodiny, s dětmi i s přáteli, pomoci však dokáže i psychoterapie. Mnoho lidí si stále návštěvu psychologa spojuje s medikamenty a nutností začít užívat antidepresiva – tak to ale není. Psychoterapie je účinný nástroj, jak otevřeně mluvit o všech emocích s nezaujatým odborníkem, který už desítkám pozůstalých pomohl. Skutečně se není za co stydět.
Psychoterapeutka Jana Wischová radí všem přátelům a rodině pozůstalého:
„Odborník na duši nám přichází na mysl vždy tehdy, když se dostáváme do obtížné životní situace, kterou nejsme schopni zvládnout sami nebo s pomocí blízkých lidí. Člověk má pocit, že mu již nikdo nerozumí, má dojem, že je na to sám a leckdy pomůže dobrá zkušenost nebo nasměrování někým, komu důvěřuje.“ Naslouchejte truchlícímu, podpořte ho v jeho snech, dejte mu pocit bezpečí a sdílení. Neváhejte mu poradit i odborně – kam se obrátit, kam zavolat, jak se objednat.
Celý rozhovor s psychoterapeutkou Janou Wischovou čtěte zde.
Psychoterapeutové radí: mnoho pozůstalých si klade otázku, zda je délka či síla jejich truchlení „normální“ nebo zda by skutečně nepotřebovali pomoc
lékaře. Kdy už je nespavost či nechutenství neúměrně dlouhé a truchlení neúměrně silné? Jde už o depresi? Může za mé neduhy těla duševní stav? I v tomto ohledu vám může být psycholog či psychoterapeut nápomocen. Zhodnotí vaši situaci a může vás doporučit k psychiatrovi nebo navrhnout jiná řešení.
Kromě psychologů a psychoterapeutů lze využít i pomoci
• hospiců www.hospice.cz
• linky důvěry (speciální pro seniory i pro pozůstalé – jejich seznam je na www.linkyduvery.cz)
• krizových center (v Praze např. RIAPS a CKI, viz. linky důvěry)
• specializovaných občanských sdružení a portálů www.cestadomu.cz, www.umirani.cz
• specializovaných internetových poraden na www.umirani.cz nebo www.internetporadna.cz či www.iporadna.cz (sekce „duchovní poradenství“)
Přečtěte si také: Jan Cimický: „Psychické problémy je třeba řešit včas“
„Mysli pozitivně“. Co to ale přesně znamená? A jak tak vůbec v období zármutku učinit? „Pozůstalí“ – toto nepříjemně znějící označení si neprávem vydobylo pejorativní nádech. Zní jako „zbytek z mužstva, které prohrálo“ – zkrátka ti, kteří „zbyli“, a je jim souzeno truchlit. Pozůstalí jsou ale především ti, kteří „zůstali“ tj. ti, kteří „ještě mohou“, a také – měli by. Co? Naplánovat cestu, na kterou si zemřelí už netroufli. Uskutečnit tajné sny těch, kteří to už nestihli. Potlačit vlastní vrtochy a věnovat se těm, kteří zase zbudou po nás. Nechte si pár měsíců na to, abyste se s novou situací vyrovnali a nezapomeňte, že pozůstalý je stále „ve hře“ a že každý rub má i svůj líc.
Přečtěte si také: Neseďte s rukama v klíně
Popírání – strach, hněv i láska – všechny emoce v jednom balíčku
Zvláště nenadálá smrt nastartovává první z fází truchlení, tzv.
popírání. Se smrtí partnera, rodiče či sourozence se jednoduše odmítáme smířit. Je to stejné jako s diagnózou těžké
nemoci – nejprve si jakékoliv omezení nechceme připustit a šokovou situaci odmítáme. Další přirozenou reakcí je silný pocit
bezmoci, smutku a marnosti, často provázený
hněvem. Zlobíme se na toho, kdo nás nechal „samotné“ na zemi, na sebe, že jsme dopustili, abychom se v takové situaci ocitli, na ostatní, že nechápou náš žal. Tyto stavy se volně mohou mísit se
stavy lásky, pozitivního myšlení a smíření. Není vůbec neobvyklé, když po delší klidné fázi opět znovu přijde truchlivé období. Délka truchlení je individuální a může trvat rok, dva, tři… Až poslední je
fáze adaptace a mohou i ji provázet různé návaly starých negativních emocí.
Jaké knihy pomohou?
I.D. Yalom – Pohled do slunce (kniha o překonávání strachu ze smrti)
E.K. Rossová - Otázky a odpovědi o smrti a umírání
knihy vydané občanským sdružením Cesta domů
Naděžda Šatenková – Poradenství pro pozůstalé (kniha pro ty, kteří chtějí pomoci pozůstalým)
Jaké filmy pomohou?
P.S. Miluji, tě – americké romantické drama o životní situaci po smrti manžela a o novém hledání
Město Andělů – romantické drama o životě andělů a běžných smrtelníků
Podivuhodný příběh Benjamina Buttona – romantické drama o životní lásce, kterou nerozdělil ani čas a smrt
Kam dál?
Při depresi jezte mungo a chřest
Hospic - dům na konci cesty
Umění žít tady a teď
Co pomáhá, když odcházejí děti z domova?
Úsměv na tváři vykouzlíte světlem a barvami
Museli jste se vyrovnat se smrtí někoho blízkého? Jak dlouho trvalo vaše truchlení a co vám nejvíce pomohlo zvládnout smutek? Vyhledali jste odbornou pomoc? Napište nám svůj příběh na redakce @zijemenaplno.cz, poraďte ostatním čtenářům v diskuzním fóru nebo přímo pod článkem. Děkujeme.