TÉMA TÝDNE – BIO:
Jednou z průkopnic vaření z biopotravin a propagátorkou lokální stravy je u nás Hanka Zemanová, autorka známé Biokuchařky a BioAbecedáře. S manželem Janem vlastní rodinnou biopekárnu Zemanka. Žijí na venkově a spolu se čtyřletou dcerou Natálkou se těší na další přírůstek v rodině…
Kolik vám, Hanko, bylo let, když jste se stěhovali z města?
Na venkov jsme se přestěhovali před 5 lety, takže mi bylo 30 let.
Před nedávnem mi kamarádka položila zajímavou otázku. Když jsem jí řekla, že se budeme s rodinou stěhovat na venkov, zeptala se mě: „A není to brzy?“ Měla na mysli, zda život na venkově není pro lidi v produktivním věku příliš ´usedlý´. Nepocítila jste sama někdy tohle „příliš brzy“, když jste šla z Prahy?
Předtím jsme s manželem pět let budovali firmu. Potřebovala jsem si už odpočinout od města. Zdejší klid byl pro mne nejdříve balzám na duši. Ovšem po roce, kdy jsem psala knihu a užívala si mateřství, jsem se začala cítit trochu izolovaná. Záviděla jsem maminkám ve městě, že vezmou kočárek a dojedou za chvíli kamkoli, zatímco já jsem každodenně jezdila stále jen do lesa nebo po okolních loukách. Vadilo mi, že v zimě po páté hodině odpolední už ve vsi nepotkáte ani živáčka. Ale po třech letech jsem se na venkovský rytmus života zcela adaptovala. Za ruchem velkoměsta si mohu dojet, ale klid, ticho a příroda, která nás obklopuje tady, je mnohem cennější. Naučila jsem se respektovat mnohem více denní i
roční rytmy. Vážím si obyčejných věcí, jako že ráno vyjdeme s Natálkou ke zvířatům v pyžamu a holinkách, že věším prádlo venku za jakéhokoliv počasí, že si natrhám čerstvou zeleninu, že spíme v úplném tichu a tmě… Takže to asi není otázka věku, ale otázka životních priorit. Navíc k nám jezdí pořád hodně lidí, takže nevedeme úplně typický venkovský styl života.
Kdo všechno z rodiny je zapojen do vašeho podnikání? Nenarazila jste někdy na to, že práce se členy rodiny může vést i k neshodám?
Vždy jsme podnikali s manželem a jeho maminkou a zpočátku jsem si to pochvalovala. Ale přišla doba, kdy jsme si s manželem řekli, že naše pracovní cesty trošku oddělíme. Nejnáročnější bylo, když jsme byli už oba moc vyčerpaní, nedokázali jsme se vzájemně podpořit. A tak když jsme budovali biopekárnu Zemanku, jsme to už nastavili jinak.
Pekárnu řídí kompletně manžel, pracuje v ní i jeho maminka, která řídí výrobu. Já jsem spíše jen v roli externího rádce, což nám před tím chybělo.
Čtěte také: Dávný jazyk našich zahrad – moruše, oskeruše, kdouloň
Čerpáte z tradic vaření starší generace?
Za největší inspiraci v jídle našich předků považuji jednoduchost, střídmost, pravidelnost a dokonalou souhru s rytmem přírody. Neustále mě fascinují běžné praktiky našich předků – třeba na jaře jíst divoké byliny, jitrocel, šťovík, bedrník, listy pampelišek… to bylo úplně normální, protože jiná zelenina prostě ještě nevyrostla. Stejně tak v zimě lidé jedli kysané zelí a kořenovou zeleninu, více masa, více tuků. Je to mnohem zdravější než si dávat v lednu okurkový nebo rajský salát. Naši předci dělali na jaře taky pučálku – naklíčený hrách – intuitivně tím kopírovali rytmus přírody, která na jaře žene vše do klíčení… a dnes vědecky zjišťujeme, že klíčky právě na jaře jsou tou nejlepší medicínou…
Čtěte také: Zdravé recepty Hanky Zemanové
Co si myslíte o rozšířeném trendu „potravin ze všech koutů světa“?
V principu je mi nejbližší lokální a sezónní strava. Ale žijeme v globalizovaném světě, takže klidně kupuji občas
banány (hlavně ty bio, protože jsou kvalitnější a nehnijí tak rychle). Ale nemyslím si, že exotické potraviny z jiných částí světa by měly být základem jídelníčku. Základ zdraví je co nejpřirozenější strava. Co myslíte – je pro nás lepší domácí chleba s čerstvým máslem nebo s ligh margarínem? Nebo na podzim – určitě je nám bližší dlouho vařená zelňačka než čerstvě vylisovaná pomerančová šťáva. Což neznamená, že ji nesmíme, ale spíše jako zpestření, laskominku.
Před časem jste se začala věnovat permakultuře. Jak jste daleko – už vám pěkně bují zahrada?
Koupili jsme hektarovou louku a postavili nízkoenergetický dům, takže jsme potřebovali zahradu zabydlet. Leccos k biozahradě a k permakultuře jsme načetli, něco zkoušíme a něco děláme běžným způsobem. Metoda pokus-omyl. Osvědčily se nám vysoké záhony – každoročně jeden přidáváme a pořád to není dost. A taky máme čtyři ovečky a vlastní slepice, které krmím samými dobrotami. Takže máme stále velké přebytky výborných vajíček (smích).
Máte i nějaké méně obvyklé plodiny?
Zkoušíme všechno možné – dřín, hloh, jeřáby, trnky, ale také ty nepůvodní jako jsou arónie, mišpule, moruše, muchovníky či zimolez.
Co vám roste na zahrádce a z čeho máte největší radost? Zasílejte fotky svých pěstitelských úspěchů do naší soutěže - informace ZDE. A pochlubte se také v našem diskuzním fóru, či na facebooku.
Kam dál?
Spočítej si svou ekostopu!
Mozaika na podlahu i pro radost
NASA vymyslela línou matraci
Čilá jako fretka
Nebaví vás sex? Máme tipy a triky, které pomáhají