TÉMA TÝDNE:
V 70. letech minulého století dorazilo do socialistického Československa přibližně dva tisíce praktikantů z Vietnamu. Přijeli z obrovského státu, kde žije cca 86 milionů obyvatel 54 národností. Ocitli se v izolované zemi, která neměla tradici exotických přistěhovalců. Pochopitelně vzbuzovali zájem.
Děti českých Vietnamců jsou jako banán - navrch "žluté", uvnitř "bílé"
Vietnamská vláda pokládala přípravu kvalifikovaných
dělníků za jednu z klíčových otázek obnovy a rozvoje ekonomiky země. Na počátku 80. let žilo u nás už třicet pět tisíc Vietnamců! Převážná část z nich se opravdu toužila vyučit v oboru, který by je po návratu domů dobře uživil.
Po roce 1989
Po vytvoření ČSFR rozhodnutím vlády došlo k hromadnému odchodu Vietnamců domů i k určité finanční kompenzaci. Někteří u nás vyškolení se ale vrátili, získali
živnostenské listy a začali podnikat. Převis poptávky zdatně využili, objevila se asijská tržiště s neobyčejně pestrým sortimentem. Cigarety, oděvy a elektronika byly nejžádanější. Hitem byly šusťákové soupravy. Socialistický nedostatek vystřídala vietnamská pseudomóda. Uniformita zaplavila Česko a byli jsme si zase všichni rovni.
Podle odhadů Českého statistického úřadu žije v současné době na území České republiky kolem 60 tisíc Vietnamců. Vezmeme li v úvahu i odhady nelegálních imigrantů, dostaneme se k číslu zhruba 90 tisíc.
Rozhovor o vietnamské komunitě čtěte zde
Obchodníci nebo podvodníci?
Mnozí Češi v nich vidí nekalou konkurenci a poukazují na šedou ekonomiku. Vietnamci sami o sobě tvrdí, že se jim daří konkurovat českým obchodníkům díky nízkým nákladům na provoz prodejen a pracovitostí. Na nákupní ceny pašovaných a padělaných výrobků ale český obchodník nikdy neměl a nemá možnost dosáhnout.
Negativně je vnímána migrace z Vietnamu , která má za cíl vykořisťování svých občanů v ilegálních dílnách, nekontrolované pašování
cigaret, textilu, lihu, pěstování marihuany ve velkém i praní špinavých peněz.
Řetězce marketů naopak Vietnamce chválí. Část zboží, které si Češi nakupují ve vietnamských obchodech, pochází právě z hypermarketů, kde tvoří podle odhadů až 20 % tržeb. Každoročně odvádí daně v Česku více a více vietnamských
obchodníků. Kolik jich ale ve skutečnosti v České republice podniká, si nikdo netroufne odhadnout.
Obrovská rodinná soudržnost a schopnost dohodnout se dělá z Vietnamců bezkonkurenční obchodníky. Domluví se 10 nebo 15 stánkařů, dají dohromady svůj kapitál a dostávají lepší cenu než kdejaký velkoobchod. Pro malé české obchodníky je to věc zatím nemyslitelná.
Pilné děti
Češi si váží slušného chování vietnamských obchodníků, jejich píle,nižších cen, dlouhé pracovní doby a podnikatelského ducha. Sítě restaurací, či občerstvení jsou oblíbeny pro přijatelné ceny a chutné, relativně zdravé pokrmy.
Některým přecitlivělým maminkám sice tuhne
krev v žilách hrůzou, jak mohou malé děti vyrůstat v nevytopených obchodech a na tržištích, ale s týraným a zanedbaným dítětem z vietnamské komunity jsme se ještě nesetkali.
Velice kladně je vnímána i jejich úcta k rodině a smysl pro soudržnost. V českých rodinách se léta budoval model „každý za sebe“ a soužití několika generací je spíše výjimkou než pravidlem. Za rozpadem rodinných vztahů se u nás často uvádí jako důvod právě kolaps soužití několika generací. Vietnamci však takové problémy nemají. I my se tedy máme od nich co učit.
Oni a my
Vietnamci naopak z českých zvyklostí a životního stylu po letech převzali pro ně neznámé: „ udělám si více času pro sebe, půjdu do divadla, kina, na výstavu a dopřeji si jednou za rok dovolenou.“ V asijských státech také není zvykem dívat se přímo do očí, považuje se to za neslušné, i to se Vietnamci u nás učí.
Vietnamské děti se většinou výborně učí,
pedagogové si pochvalují pozitivní vliv na znuděné české potomky.. Nyní v Česku dospívá mladá generace Vietnamců, kteří si říkají „banánové děti.“ Zvenku žlutí uvnitř bílí. Obě kultury, česká i vietnamská se o ně přetahují a oni stojí někde mezi.
Přestože Vietnamci v České republice žijí dlouhodobě, velká část z nich se s českou
kulturou nesžila a často se od českého okolí izoluje. Vytvořili si pro sebe svět ve světě, dnes soustředěný především v tržnici SAPA v Libuši, též nazývané „Malá Hanoj“ .
Faktem je, že okolo 2/3 Vietnamců v ČR již získalo povolení k trvalému pobytu a relativně dlouhodobě se tu usadilo, ale jen velmi málo Vietnamců u nás získalo statut občanství a jejich integrační potenciál je velmi nízký. Vietnamci u nás nejsou oficiální národnostní menšinou, ale všichni víme, že do budoucna se s nimi musí počítat.
Jaké máte zkušenosti s Vietnamci vy? Svěřte se na našem fóru, nebo diskutujte přímo pod článkem.
Kam dál?
Žijeme v cizině
„Staronové“ farmářské trhy
Neprávem opomíjený hrad
Ochrání vás vaše dveře před zloději?
Stáří a střecha nad hlavou