Věra, 56 let
Naše rodina nikdy nebyla bohatá, ale nestěžovali jsme si. Žili jsme skromně a obyčejně, nic nám nescházelo. Přesto mě čas od času napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby nám do klína spadl velký ranec peněz.
Jednoho dne jsem svůj sen vyjevila kartářce. Ta mi k mé radosti prozradila, že se mě štědrý vesmír chystá obdařit: „Vidím velké bohatství, královský dar z nebes, který se snáší na vaši rodinu. A vidím vaši dceru, skrze kterou se tato hojnost uskuteční. Ano, je to tak: den jejího zrození vám zajistí blahobyt až do smrti!“ Z podivných slov té paní jsem nebyla zrovna moudrá, ale vzala jsem si je k srdci. A pokusila se je nějak rozumně vyložit.
Od té chvíle jsem propadla novému „koníčku“. Sázela jsem sportku. Týden co týden jsem ve vší tajnosti vyplňovala sázkový tiket, do nějž jsem pokaždé vepsala stejná čísla: datum narození své dcery. Nevynechala jsem jediný tah osudí. Každou středu a neděli jsem se zatajeným dechem usedala před obrazovku a čekala na své štěstí, na velkodušný dar z nebes. Bohužel marně. Za pět let pravidelného sázení jsem nevyhrála nic. Nic, kromě dvou nebo tří čtvrtých cen, které sotva pokryly mé náklady.
Když už mě čekání na zázrak začínalo unavovat a já přestávala na šťastná čísla věřit, musel si můj manžel jít na pár dní lehnout do nemocnice. Měl se podrobit docela běžné operaci, odstranění žlučníku, ale mě to přesto znepokojovalo. Bála jsem se, aby se mi ze špitálu nevrátil pochroumaný. „Dobře, udělám výjimku,“ řekla jsem si. „Pro jednou nenapíšu do tiketu datum narození své dcery, ale mého manžela. To bude taková moje modlitba za jeho uzdravení.“ A jak jsem si umínila, tak jsem také udělala.
Tu neděli jsem napjatě zapnula televizi a začala sledovat losování. Už po pár vteřinách mi bylo jasné, že se děje něco podivného. Ani jedno z tažených čísel jsem sice nevsadila, ale přesto jsem je všechna důvěrně znala. Znala jsem je nazpaměť. A pak jsem si to náhle uvědomila: vždyť to je datum narození mé dcery! Těch pět zatracených čísel, která mi nikdy nevyšla! Jakmile slosování skončilo, polil mě ledový pot. Kdybych bývala vsadila svá obvyklá čísla, vyhrála bych celý jackpot! V němž bylo rovných deset miliónů! Zavrávorala jsem a udělalo se mi mdlo. Pochopila jsem totiž, že velkodušný dar z nebes mě minul jen o pár centimetrů.
Když jsem na druhý den přišla za manželem do nemocnice, vypadala jsem žalostně. Jako bych se týden nevyspala. Pohlédla jsem vyčítavě na svého muže a moje oči zvlhly. „To jen kvůli tobě nejsem dneska milionářkou!“ zaštkala jsem v duchu. Manžel se nechápavě podivil: „Ty pláčeš? Proč? Ze soucitu? Ale prosím tě, ta operace dopadla dobře! Necítím vůbec žádnou bolest!“ A chlácholivě mi stiskl ruku. V tu chvíli jsem se zastyděla. Najednou mi došlo, že původně jsem si přála „jen“ to, aby se operace podařila. To se mi vyplnilo. Tak proč teď přemýšlím o ztracených miliónech? Zatvářila jsem se provinile a tiše odpověděla: „Já vím, miláčku, promiň. Pláču jen štěstím, že ses mi uzdravil.“ A zřetelně jsem pocítila, jak se mi na duši ulevilo.
P.S.: Neuběhl ani měsíc a vyhrála jsem třetí cenu. Asi za odměnu, za své moudré prozření. Milionářka se ze mě sice nestala, ale já už ničeho nelitovala: pochopila jsem, že opravdové štěstí se nedá jen tak vyhrát v loterii.
Kam dál?
Chrápání nás málem zničilo
Naše Barbie - Lenka Kuncová
Posílejte nám vaše příběhy na adresu [email protected]. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme a autorům pošleme malou pozornost.
Zajímá nás, o jakých tématech chcete na našich stránkách číst. Zapojte se do průzkumu a spoluutvářejte web Žijemenaplno.cz s námi. Je to váš prostor a proto je pro nás důležité, abyste zde našli to, co vás zajímá. Dotazník naleznete zde.