To nejlepší z lichtenštejnských sbírek můžete od 6. května až do 17.října vidět v pražské Valdštejnské jízdárně. Výstavu s názvem Klasicismus a biedermeier tu slavnostně zahájil český ministr kultury i Hans-Adam II., vládnoucí kníže z Lichtenštejnu, který pro monumentální expozici zapůjčil své bohaté sbírky.
Výstava se koná u příležitosti obnovení diplomatických kontaktů mezi Lichtenštejnským knížectvím a Českou republikou a spolu s Lichtenstein Museem ve Vídni ji pořádá Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
„Doba, kterou jsme na přípravu výstavy měli, byla krutě krátká - byly to jen tři měsíce. Ale možnost přivézt do Prahy tak úžasný materiál, jaký skýtají lichtenštejnské sbírky - zejména z Lichtenstein Musea ve Vídni – byla neodolatelná,“ říká ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea Helena Königsmarková.
„Například vídeňský porcelán s neuvěřitelně kvalitní malbou, která je na úrovni klasické malby obrazové, to je mimořádná příležitost. Vždyť právě vídeňský porcelán ovlivnil porcelán český. Je nesmírně zajímavé vidět jeho úplné začátky a potom další vývoj. České porcelánky v západních Čechách jako Březová nebo Klášterec byly nakonec tak úspěšné, že Vídni její prvenství v polovině 19. století vzaly. Ale tady jsou ukázky vrcholného období.“
Při přípravě výstavy jednali zástupci české strany především s kurátorem a ředitelem Lichtenstein Musea Johannem Kräftnerem. „On sám udělal pro Prahu mnohem bohatší výběr, než bylo původně zamýšleno. Výstava totiž měla původně podobu, v jaké ji viděli ve Vídni a v Moskvě. Ale pan doktor Kräftner usoudil, že si Praha zaslouží ještě krásnější objekty. A tak z původních sto dvaceti exponátů jich tady máme přes tři sta,“ dodává Helena Königsmarková.
Kromě unikátních ukázek malířství, sochařství, porcelánu a nábytku jsou tu k vidění i plány a veduty nejznámějších lichtenštejnských staveb. Výstava je navíc doplněna řadou objektů ze zámků Lednice a Valtice, které běžně vystaveny nejsou.
Umění bez hranic
Kurátor výstavy Radim Vondráček zdůrazňuje, že se výstava soustřeďuje především na vídeňskou malbu a na díla, která vznikala mimo území naší republiky. Ovšem mnozí z malířů, jejichž práce jsou zde zastoupeny, působili také v Praze. Například Friedrich Amerling, který studoval na pražské Akademii. Nebo Ferdinand Georg Waldmüller, který působil jak v Brně tak v Praze. „Kulturně umělecké vztahy tady vždycky existovaly, mnozí čeští malíři té doby zase studovali ve Vídni. Připomeňme například Karla Postla nebo Antonína Machka. Stejně jako František Tkadlík, který mimochodem také ve Vídni portrétoval některé malé lichtejštejnské princezny. Takže umění neznalo hranic a ty světy byly vždycky propojené,“ říká Radim Vondráček. Období biedermeieru považuje za jedno z nejzajímavějších: „V malbě bych ho charakterizoval jako návrat ke skutečnosti. Nedá se přehlédnout, jak se malířská paleta rozšířila o živé barvy. Georg Waldmüller maluje poprvé v plenéru, což je velký zlom. Najednou vznikají obrazy, kde není idealizovaná klasicistní krajina, ale krajina zachycená skutečně tak, jak ji malíř vidí.“
Za pozornost určitě stojí také nábytek, který pochází z mobiliáře zámků Lednice a Valtice. „Biedermeierský nábytek, to je samozřejmě pojem sám o sobě. Jsou tu k vidění unikátní díla. Domníváme se, že řada stolků, které jsme objevili v Lednici, může pocházet z dílny Josefa Danhausera – nejvěhlasnějšího návrháře nábytku první poloviny devatenáctého století ve střední Evropě.“
Něha malých princezen
Podle Radima Vondráčka je mimořádně pozoruhodná také kolekce prací Heinricha Fügera, ředitele vídeňské akademie, který významně ovlivnil i českou malbu. Obdivuhodné jsou také akvarely a kvaše, které dokumentují valticko-lednický areál. Na výstavě tvoří samostatnou kapitolu.
„Já osobně obdivuji některé drobné portrétní práce Friedricha Amerlinga, který zachytil malé princezny lichtenštejnského rodu, dcery Aloise II. Stejně tak některé akvarely nebo drobné oleje Petera Fendiho patří k věcem, které neohromují svou velikostí, jsou to naopak práce intimní a komorní. Jsou krásným svědectvím nové atmosféry biedermeieru, která místo okázalých gest a velkých reprezentativních póz dává přednost běžnému a přirozenému světu člověka,“ říká Radim Vondráček a dodává: „Myslím, že právě tato výstava ukazuje obrovskou šíři tvorby pro jeden z nejbohatších evropských aristokratických rodů. Na jedné straně ohromné oficiální portréty a vedle nich právě tyto intimní skici zachycující každodenní život princezen na zámku Lednice.“
V souvislosti s tvorbou Petera Fendiho pak Radim Vondráček upozorňuje, že čeští návštěvníci tu mají poprvé možnost vidět tak bohatou kolekci jeho drobných žánrových maleb, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co vznikalo ve Vídni okolo roku 1830.
Propojení s krajinou
Volba Valdštejnské jízdárny nebyla náhodná. „Potřebovali jsme prostor, který bude skutečně reprezentativní. Některá plátna jsou až tři a půl metru vysoká. Valdštejnská jízdárna se nám proto jevila jako ideální. A dalším, neméně významným důvodem, bylo také její propojení se zahradou. Právě Lichtenštejnové, ať už to byl Jan I. nebo Alois I., budovali ony úžasné parkové areály a vždycky usilovali o spojení architektury se zahradnickým uměním,“ vysvětluje kurátor výstavy. „Navíc bychom samozřejmě našli také mnoho společného s valdštejnským rodem, zvláště v sedmnáctém století.“
