|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Janča 15.04.2016 14:14
mnich který prodal svoje ferarri
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 07.09.2010 19:09
Zkusila jsem znovu zkopírovat výňatek z knihy, ale nejde to.
|
|
|
RE: Ladetě
Vložil(a): Sidi 06.09.2010 10:00
Ahoj Ladeto, zatím jsem se zkusila podívat do katalogu knihovny online na tebou doporučené knihy. Jana Hefemanová tam má uvedené 3 díly Příběhu cesty na sever, ale mají jí zde v Ústí pouze v hlavní knihovně, ne v naší pobočce. Snad se tam ale časem dostanu a půjčím si jí. A Miloš Urban tam má uvedeno spoustu knih, ale asi v jiných pobočkách knihovnny, nebyla jsem z toho moc moudrá, zeptám se radši osobně.
Ve dne moc nečtu, to není čas a hrabu se dost v PC, ale čtu hlavně po nocích, když špatně spím. Takže Ladeto - půjde to! Díky za tip. Ahoj Sidi
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): ladeta 05.09.2010 22:46
se současností, pardon...
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): ladeta 05.09.2010 22:45
Pro Sidi: Miloš Urban je takový český Dan Brown (Da Vinci code), řakla bych ovšem, že je lepší - asi proto, že mistrně propojuje českou historii ze současností, a že prostředí jeho románů je mi důvěrně známé. Jeho knihy se mi čtou jedním dechem a detektivní zápletky mi často nedají spát, takže musím číst a číst . Ještě se mi od něj líbila kniha, kterou jsem četla jako první - Santiniho jazyk.
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Redakce ZN 05.09.2010 22:34
Dámy, v pondělí to proklepnu, vyrozuměla jsem dobře, že jde o kopírovaný text, který chcete vložit do diskuze?
Omlouváme se za potíže, snad se je podaří brzy vyřešit...
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): poletucha 04.09.2010 15:11
Zdeni, já jsem též okopíroval výňatek a také se mi to neotisklo! Tak nevím, v čem je háček.
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 04.09.2010 11:17
No, Poletuško, můj skřet ten výňatek nepustí a nepustí! Takže se nedozvíte, jak dopadla hodná Julinka.
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): poletucha 03.09.2010 23:41
Doporučuji knihu Ivety KOLLERTOVÉ: Svlečena do naha
Autentické vyprávění autorky o tom, jak překonala rakovinu i když jí lékaři už nedávali žádnou naději.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
A teď se ukáže, jestli ten skřet, co nám tu žere naše zápisky už spí a nebo mi to opět schlamstne! VRRRRRRRRRR
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): poletucha 03.09.2010 23:34
Sidi, nic si z toho nedělej,
to jen šotek tady řádí
a přitom se lotr směje,
jak nás pěkně vytáčí.
Já totiž dopadla stejně!
A teď jsem zvědavá, zda se to otiskne
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 03.09.2010 21:40
Sidi nemá dnes svůj den,
svoji blbost dává v plen!
Musí se smát sama sobě
v této pozdní noční době,
ne, nesmí si dělat vrásky! /má jich i tak dost/
Škoda, že nejdou obrázky.  
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 03.09.2010 21:13
Tak a teď už si zoufám! Podařilo se mi! Ale ten první úryvek, tekže je to tu 2x. No to už patří ne do knížek, ale do humoru!!!!
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 03.09.2010 21:02
Konečně se kopírování podařilo! 
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 03.09.2010 21:01
Úryvek z knihy
1. Září 2010 - 14:09 — Sidi
Ivan Krejčí: NEZOUFEJTE! jSOU JEŠTĚ HORŠÍ DĚTI, NEŽ TY VAŠE
Měli jsme doma už dvě děti a naši přátelé, kteří se bráli dávno před námi, nic. A ještě dlouho nic. Nevyzvídali jsme, co se děje - usoudili jsme, že mají nějaké potíže. Tehdy byly sice spermie daleko čilejší a vajíčka se nebránila oplodnění, jako je tomu dnes, ale samozřejmě existovaly i vyjímky.
A najednou byla na světě Julinka. Radovali jsme se s nimi, protože holka byla zdravá a měla se k světu .Ale naše nadšení nemělo dlouhého trvání. Sledoval jsem Julinčin vývoj během povinné školní docházky a nechápavě kroutil hlavou.
To přeci není normální.....Vidíš někde v širokém okolí něco podobnýho?"
I má žena musela neochotně přiznat, že podobné stvoření v příslušné věkové kategorii nezná.
Julinka totiž neměla chybu. Učila se ráda a dobře. Sportovala. V zimě řádila na lyžích a když se změnila móda, tak na snowboardu, v létě běhala, plavala, cvičila aerobik a bůhví, co ještě. V důsledku toho rostla do ideální postavy. A když k té postavě přidáte tvář anděla....Dobrovolně studovala cizí jazyky. Naučila se hrát na flétnu. Naučila se tančit. Naučila se...Já vlastně ani nevím, co všechno Julinka umí, protože seznam dětských cností je mi cizí. Díky našim dětem a dalším v okolí znám ohromnou škálu necností, ale klady ....k těm jsme se u nás dostávali svátečně. Možná neumí Julinka vyšívat - zatím.
"Jestli to není tím, že si s ní dávali takovou práci", řekl jsem jednou manželce, "a my blbci jsme si mysleli, že se jim nedaří. Houby s voctem. Voni ji šťouchali takdlouho a pozorně, aby si v potu tváře vyšťouchali malýho génia. Zatímco my...."
Ve svém mudrování jsem nepostřehl, že se oči manželky nebezpečně zúžily.
...."jsme to strefili raz dva...a máme takový dva....výsledky," povzdechl jsem si hořce. "Jó, práce kvapná málo platná.... Žena na mě hleděla očima, ze kterých zbyly už jen dvě čárky, a klepala kuchyňským nožem o desku stolu.
"Já tě jednou zabiju," řekla procítěně.
Když vyšlo mé povídání o nezdárných dětech prvně, byla už z Julinky mladá dáma.Při našem prvním setkání mi sdělila hlasem, v němž se lítost mísila s výčitkou:
Všichni v té knížce jsou....jenom já ne..."
Píchl jsem jí ukazovak skoro do očí.
"Sama jsi tím vinna, řekl jsem tvrdě. "Byla jsi tak odporně kladné dítě, že jsem si při psaní té knížky na tebe ani nevzpomněl. Možná, kdyby ses narodila v první republice, rozšířil by o tobě Jaroslav Foglar partu Rychlých šípů nebo by tě hodil v plen Hochům od Bobří řeky, ale na konci dvacátého století? Bože, Juli, koho bys zajímala? Sotva by čtenáři rozečetli tvůj příběh, práskli by knížku do koše. Takové děti ani nechceme znát, křičeli by a šli by nasekat zadek svému potomkovi ,protože by jistě věděl za co. To sis miláčku měla rozmyslet včas," dobil jsem jí nakonec, "stačilo, abys byla malinko hajzlovitá - a místo v knížce bylo tvoje."
Je tak inteligentní, že to pochopila.
Ovšem po letech jsem se s Julinkou potkal náhodně na Václavském náměstí a po krátkém hovoru jsem jí ohromeně sdělil: Tak myslím, Juli, že sis to místo v knížce přeci jen vybojovala."
Čím - to vám povím až v druhé části knížky.
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 03.09.2010 16:31
Ladeto, tebou doporučené knihy jsem si opsala, doufám, že je v knihovně seženu, díky. Ahoj Sidi
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 03.09.2010 16:26
5x jsem zkusila sem vložit okopírovanou část knihy a pokaždé to zmizelo. Je to divné, protože ta předchozí byla také okopírovaná a zobrazila se. Mám zlost!
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): ladeta 03.09.2010 09:21
Pro Sidi: Je to bezvadná knížka, když jsem jí četla před lety na dovolené, brečela jsem smíchy.
Letos mě asi nejvíce zaujala kniha Příběh cesty na sever I. od autorky Jany Heffernanové, kdo máte rádi Coelhu a podobné autory - vřele doporučuji. Také se už těším na další román Miloše Urbana - jeho poslední kniha Lord Mord se mi moc líbila, byť moje neojoblíbenější od tohoto autora nese název Vodník.
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): melody 01.09.2010 15:33
Letos jsem dvakrát čekala na připojení internetu, poprvé to trvalo asi 10.dní, pak 14. dní. V době čekání jsem si rozčetla knihu od Anne a Serge Golonových 6 krát Angelika. Pro mnohé je to stupidní četba, ale mě se libí, jak filmy, tak ona kniha. Je to tak neskutečně romantické.
Opíšu vám báseň z knihy: Máš oči barvy oceánu
lásko
sním o tom
že snad někdy k ránu
slunce z mé tváře
strhne masku
matoucí dosud
tvou lásku
Pak vyznám se ti
i když vím
že se v tvých vlnách utopím
Má lásko
|
|
|
RE: Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 01.09.2010 15:18
Zapomněla jsem připsat, že je to úryvek z knihy Ivana Krejčího.
|
|
|
Kniha, která nás zaujala
Vložil(a): Sidi 01.09.2010 15:16
Ivan Krejčí: NEZOUFEJTE! jSOU JEŠTĚ HORŠÍ DĚTI, NEŽ TY VAŠE
Měli jsme doma už dvě děti a naši přátelé, kteří se bráli dávno před námi, nic. A ještě dlouho nic. Nevyzvídali jsme, co se děje - usoudili jsme, že mají nějaké potíže. Tehdy byly sice spermie daleko čilejší a vajíčka se nebránila oplodnění, jako je tomu dnes, ale samozřejmě existovaly i vyjímky.
A najednou byla na světě Julinka. Radovali jsme se s nimi, protože holka byla zdravá a měla se k světu .Ale naše nadšení nemělo dlouhého trvání. Sledoval jsem Julinčin vývoj během povinné školní docházky a nechápavě kroutil hlavou.
To přeci není normální.....Vidíš někde v širokém okolí něco podobnýho?"
I má žena musela neochotně přiznat, že podobné stvoření v příslušné věkové kategorii nezná.
Julinka totiž neměla chybu. Učila se ráda a dobře. Sportovala. V zimě řádila na lyžích a když se změnila móda, tak na snowboardu, v létě běhala, plavala, cvičila aerobik a bůhví, co ještě. V důsledku toho rostla do ideální postavy. A když k té postavě přidáte tvář anděla....Dobrovolně studovala cizí jazyky. Naučila se hrát na flétnu. Naučila se tančit. Naučila se...Já vlastně ani nevím, co všechno Julinka umí, protože seznam dětských cností je mi cizí. Díky našim dětem a dalším v okolí znám ohromnou škálu necností, ale klady ....k těm jsme se u nás dostávali svátečně. Možná neumí Julinka vyšívat - zatím.
"Jestli to není tím, že si s ní dávali takovou práci", řekl jsem jednou manželce, "a my blbci jsme si mysleli, že se jim nedaří. Houby s voctem. Voni ji šťouchali takdlouho a pozorně, aby si v potu tváře vyšťouchali malýho génia. Zatímco my...."
Ve svém mudrování jsem nepostřehl, že se oči manželky nebezpečně zúžily.
...."jsme to strefili raz dva...a máme takový dva....výsledky," povzdechl jsem si hořce. "Jó, práce kvapná málo platná.... Žena na mě hleděla očima, ze kterých zbyly už jen dvě čárky, a klepala kuchyňským nožem o desku stolu.
"Já tě jednou zabiju," řekla procítěně.
Když vyšlo mé povídání o nezdárných dětech prvně, byla už z Julinky mladá dáma.Při našem prvním setkání mi sdělila hlasem, v němž se lítost mísila s výčitkou:
Všichni v té knížce jsou....jenom já ne..."
Píchl jsem jí ukazovak skoro do očí.
"Sama jsi tím vinna, řekl jsem tvrdě. "Byla jsi tak odporně kladné dítě, že jsem si při psaní té knížky na tebe ani nevzpomněl. Možná, kdyby ses narodila v první republice, rozšířil by o tobě Jaroslav Foglar partu Rychlých šípů nebo by tě hodil v plen Hochům od Bobří řeky, ale na konci dvacátého století? Bože, Juli, koho bys zajímala? Sotva by čtenáři rozečetli tvůj příběh, práskli by knížku do koše. Takové děti ani nechceme znát, křičeli by a šli by nasekat zadek svému potomkovi ,protože by jistě věděl za co. To sis miláčku měla rozmyslet včas," dobil jsem jí nakonec, "stačilo, abys byla malinko hajzlovitá - a místo v knížce bylo tvoje."
Je tak inteligentní, že to pochopila.
Ovšem po letech jsem se s Julinkou potkal náhodně na Václavském náměstí a po krátkém hovoru jsem jí ohromeně sdělil: Tak myslím, Juli, že sis to místo v knížce přeci jen vybojovala."
Čím - to vám povím až v druhé části knížky.
|