Uběhl další týden, který prozkoušel výdrž našich típařek. Štěpánka si v souvislosti s nevidomou paní uvědomuje „lehkost svého bytí“, Zlatica stále bojuje se svou zapomnětlivostí, Alena zase se svým vztekem. Aneta začala znovu kouřit.
MUDr. Kmeťová
Nehledáte náhodou?
•
Podrobnosti k projektu Típni TO! LIVE zde
•
Video účastníků zde
•
Diskuzní fórum Típni TO! LIVE
•
Podpořte účastnice Típni TO! LIVE
•
Všechny díly seriálu Típni TO! LIVE najdete zde
A co si zapsaly dámy do svých deníčků tentokrát?
Štěpánka
Další týden poklusu mezi cvičením a rehabilitací, pro změnu jsem nutriční terapeutku vyměnila za návštěvu u lékařky v centru odvykání. Dostala jsem užitečné rady, ale hlavně mě lékařka potěšila sdělením, že prozatím není nutné se mučit s omezováním jídla. Ona ví, jak pacientům udělat radost!
Co se odvykání týče, je stav více méně stejný. Chutě přicházejí a odcházejí, žijí si tak trochu svým vlastním
životem.
Cestou ze středečního setkání jsem na refýži u Rozhlasu viděla stát nevidomou paní se psem. Samo o sobě by to nebylo nic neobvyklého až na to, že paní stála na zadním konci nástupního ostrůvku. Chvíli jsem váhala, ale pak mi to nedalo, přešla jsem za ní a zeptala se, zda jí mohu nějak pomoci. Paní poděkovala s tím, že čeká na tramvaj. Upozornila jsem ji, že stojí na špatné straně nástupiště. Nedůvěřivě hůlkou oťukávala ceduli na sloupku a trvala na svém, že stojí správně. Až teprve hlomoz přijíždějící
tramvaje ji přesvědčil, že se mýlí. Po chvíli se situace vyjasnila – paní stála dobře, jen na špatném ostrůvku. Nechtěla totiž jet do kopce, ale z kopce, směrem k Muzeu. Doprovodila jsem ji tedy na správnou refýž, pohladila si jejího krásného pejska a odporoučela se.
Cestou domů jsem o tomto setkání přemýšlela a napadlo mne, jaké mám vlastně ohromné štěstí, že můžu vidět, a jak malicherné je proti tomu nějaké „hloupé“ odvykání kouření. Od té chvíle skoro pokaždé,
když mi přijde chuť na cigaretu, se mi vybaví ona nevidoucí paní, a nějak snadněji chuť odeženu. Je to možná poněkud egoistické, snad mi nevidomí odpustí.
Tož tedy s chutí do dalšího týdne, pod heslem ČOUDU ZMAR!
Zlatica
S jednou z dočasných obyvatelek mého bytu vyrazíme v pondělí dopoledne do
aquaparku. Hned v šatně zjišťuji, že jsem si ze včerejšího výletu donesla na těle klíště. Hezký mladý plavčík ho odborně zlikvidoval. Pak si těch 100 minut užíváme hlavně na tobogánech.
Ve škole rozdávám žákům jejich celoroční výtvory. Děti, které jsem ještě neportrétovala, se dožadují slíbeného.
Ve středu se těším na schůzku v Centru závislosti na tabáku. Je to přesně dva měsíce od našeho prvního
setkání a patří se to oslavit třešňovým závinem. Opět mám, po stížnostech kolegyň típařek, pocit sytého mezi hladovými (nadále nemám žádné chutě na kouření, ani abstinenční příznaky). I když mám soustavný problém s důsledným braním podpůrného léku.
Než bych měla brát dvojitou dávku, nevezmu si raději nic. Paní doktorka Kmeťová nás ale šmahem zbaví pochybností pochvalou, že si všechny počínáme velmi dobře (!)
Ve čtvrtek od 9.00 do 15.00 rozdávám vysvědčení. Maminka, do které bych to neřekla, přikvačí s kytkou a s portrétem svého chlapečka a vehementně se dožaduje mého podpisu. Podepisuji pod tlakem okolních přitakávajících matek, a s vědomím, že se mi určitě z toho vyhodí nějaký vřed. Chabě se utěšuji, že by mě mělo těšit, že si mého výtvoru váží…
V pátek vetřelec mizí, podle dohody se má odstěhovat do 5. 7. Jeho sestra se již odstěhovala do podnájmu ke kamarádovi, ale zato její kamarádka hlásí příjezd svého tatínka, který, jak je zvykem, přijíždí vzápětí. („Smolíčku pacholíčku…“)
V sobotu zavařuji
okurky, vařím hovězí polévku, peču závin s rybízem a smažím sýr. Syn na obědě.
V neděli odpoledne mi „ocko s dcérkou“ potřesou pravicí a odjuchají do Košic. Vetřelec a jeho aktivity ke stěhování jsou v nedohlednu a má dovolená tím pádem taky.
Alena
Příští týden budeme mít dva měsíce za sebou. Čím dál, tím víc jsem přesvědčena, že přestat kouřit, bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Paní doktorka jednou řekla, že až nám začne kouř smrdět, bude to dobré znamení. Dlouho jsem na to čekala a tento týden jsem si uvědomila, že mi opravdu kouř smrdí. Když jsem tento týden uklízela
auto, přistihla jsem se, že vše příliš důsledně umývám. Sednout si do voňavého auta byl úžasný
zážitek.
Poslední dobou mám velký problém se zvládáním vzteku. Nevztekám se bezdůvodně, vždy to má svůj důvod. Dříve bych zvládla rozčilení nechat v sobě, maximálně bych nějakou dobu brblala a pak bych se uklidnila. Teď je to nezvladatelné. Ten nezvladatelný pocit, mě pohltí celou, a velmi těžko můžu ovládat to, co říkám. Paní doktorka potvrdila, že je to
abstinenční příznak, a časem se tyto stavy vrátí do normálu. Snažím se stranit kolegů v práci a doma také. Paní doktorka mi změnila dávkování léků, beru je teď častěji. Dostala jsem velký „domácí úkol“, do příštího sezení musím najít způsob, jak to vše ze sebe ventilovat.
Chuť si zakouřit přichází mnohem častěji. Mám jen chuť na cigaretu, nechybí mi kouř, nemám problém s tím, že nic nedržím v ruce. Když si kuřák dlouho nezapálí, cigareta má pak zvláštní lepší chuť.
Můj mozek není zatím schopen na ni zapomenout. V poradně mi řekli, že není možné předvídat, jaký bude mít
odvykání průběh. U některých kuřáků přichází krize i po osmi měsících.
Další velké téma na sezení bylo hubnutí a úbytek váhy. Zatím jsem nezhubla ani kilogram. Je velmi těžké hubnout, když není vidět ani kilogram úbytku.
Vzhůru do dalšího týdne nekouření.
Aneta
Aneta je bohužel momentálně v nemocnici. Na dovolené v Tunisu nešťastnou náhodou přišla o své prášky. Vzhledem k tomu, že je na dlouhodobé medikaci, tato událost způsobila velké zhoršení jejího zdravotního stavu. Začala znovu kouřit.
Za celý portál přejeme Anetce brzké zlepšení!
Podrobnosti k projektu Típni TO! LIVE zde
Všechny díly seriálu Típni TO! LIVE zde
Podpořte náš čtyřlístek! Slova povzbuzení nebo radu můžete umístit do našeho fóra nebo jim můžete napsat . Do předmětu uveďte jméno účastnice a Típni TO! LIVE.
Petice proti kouření ve veřejných prostorách: www.stopkoureni.cz
Partneři projektu: ČRo 2 Praha, Centrum pro léčbu závislosti na tabáku, prof. MUDr. Vladimír Vondra, DrSc., MUDr. Iveta Vondrová, Oddělení pneumologie, alergologie a klinické imunologie