Bylo nás šest, a dohromady by nám letos bylo rovných 350 let. Takhle to číslo vypadá dost děsivě, ale naše vnoučata by možná žasla, co jejich babičky (vlastní, nevlastní i budoucí) ještě v tomhle věku dokážou…
Naše "Ó" sedí přesně uprostřed
Říkáme si
ZLAKAHAMA. Trochu to připomíná zaklínadlo, ve skutečnosti jde však samozřejmě o počáteční slabiky našich křestních jmen, přičemž tři z nás jsou nositelkami jména stejného…
Scházíme se zásadně jen tehdy, když můžeme přijít všechny, což vůbec není snadné. Pokud se rozhodneme vyrazit společně do světa, plánujeme to minimálně půl roku dopředu. Už se nám to párkrát podařilo. Prožily jsme nezapomenutelný týden na Floridě a několik dní v půvabném městečku Bandol na jihu Francie. Vždy v soukromí jedné z nás.
Málokdo nám věří, jak moc si to užíváme. A že dokonce pustíme jedna druhou ke slovu, a že si dokážeme i mlčky
naslouchat – to je pro naše blízké představa zcela mimo realitu…
Jsme každá jiná. Máme své
rodiny, svou práci, radosti i strasti, ale taky už svá léta. Najít v nich půvab nám pomáhá jediná věc.
Nepřipouštět si je. A tak společně hledáme a vzájemně si předáváme důvody k radosti. Může to být cokoli. Procházka po pláži, záhon levandule, růžové víno z Provence ale i plech vepřových výpečků u mě na zahradě. Jak si panečku holky máčely chleba ve voňavé šťávě…
Je to radost, mít takové přítelkyně, a vědět, že pomůže každá z nás té, která to právě potřebuje.
Čtěte také: Z deníku nevlastní babičky (18)
K letošnímu desátému výročí se naše seskupení „starých holčiček“ rozšířilo o další báječnou kamarádku, tentokrát s počátečním písmenem „O“. Pozvala nás do svého
domu na Elbu. Datum odletu jsme musely stanovit už loni na podzim. A tak jsme se půl roku těšily na další společný výlet za hranice všedních dnů… Prožily jsme nádherný týden plný nových zážitků i vzájemného poznání.
Nezkrotný smích a moravské písničky zněly často až dlouho do noci. Naše kamarádka a především její manžel se představili jako velkorysí hostitelé, kteří s
humorem a velkým pochopením ve dne v noci pečovali o svůj halasný fraucimór… Na pána domu nás bylo i s hospodyní osm. Když jsme společně s ním chodily po městě a nebo se usadily v restauraci u jednoho stolu, místní důchodci pukali závistí.
Moře bylo průzračné, nálada skvělá a
špagety s domácím pestem mistra Luciana zážitkem takřka orgastickým. Naše kamarádka se jménem na „O“ si beze zbytku obhájila možnost být právoplatnou členkou našeho seskupení.
A přestože z nás, sedmi statečných (babiček), byl určitě největší hrdina náš hostitel na „C“, je teď nutno zvolat unisono z plných plic:
„Ó, ZLAKAHAMA! Ať s ní dál žijeme naplno…!!!“
Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk). Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka (např. ČT, Dámský klub F1). Píše také pro společenský měsíčník Xantypa. V této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5. února každou sobotu dopoledne v 10.00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských.
Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napište o tom do našeho diskuzního fóra.
Kam dál?
Klára Nademlýnská: Móda je jako sud
Pochybná známost
Víme, proč je hra důležitá pro děti i dospělé
Máte rádi sushi? Udělejte si ho doma
Řidičem až v důchodu. A proč ne?