Pokud u vašeho vnoučete sledujete zvláštní výraznou změnu v chování a jeho vztahu ke škole, pak je na čase být na pozoru. Je možné, že dítě je ve škole šikanováno.
Jak pomoci šikanovanému dítěti?
Pomoci šikanovanému dítěti bývá složité, protože většinou o svém trápení nemluví. Pokud pozorujete, že se jeho chování v poslední době změnilo, že jindy veselé a pohodové dítě je najednou uzavřené, mlčenlivé, v noci špatně spí, nechce chodit do školy, před odchodem do školy často trpí nevolnostmi nebo mívá bláto v sešitech, je nejvyšší čas začít jednat, protože toto vše jsou varovné signály, které vysílá dítě do světa dospělých s prosbou o pomoc. Na dítě bývají často kladeny vysoké nároky, a to především ze strany rodičů. Není proto divu, že je pro ně těžké rodičům přiznat, že je školním otloukánkem – tak situaci často dítě samo vnímá. Pozici, do které se dostalo, považuje za důsledek své slabosti a stydí se přiznat rodičům, že je šikanováno. Nechce je zklamat. Proto obvykle bývá sdílnější ke svým prarodičům. Ti na něho většinou nekladou takové nároky jako rodiče, protože, jak se říká, máma s tátou vychovávají, děda s babičkou rozmazlují.
Pro vaše vnouče jste tak možná jedinou šancí, jak odhalit, že mu ve škole ubližují. Buďte mu tedy nápomocni. Ze všeho nejdůležitější ale zároveň i nejtěžší je dítě přimět vůbec o celé záležitosti mluvit. Často se stydí za to, že ubližují právě jemu. Má-li být tedy rozhovor účinný, musíte ho správně načasovat. Nikdy s ním nezačínejte, když zrovna někam spěcháte nebo něco řešíte. Naplánujte si například příjemné společné odpoledne. Zajděte do kina, pak do cukrárny. Když se dítě bude cítit příjemně, máte mnohem větší šanci na úspěch. Nezačněte hned střílet ostrými náboji jako přímou otázkou typu: „Šikanují tě ve škole?“ Naopak, slovu šikana se raději vyhněte.
Jak již bylo řečeno, dítě se může stydět za situaci, v níž se ocitlo a kdyby mělo tedy pojmenovat svůj problém pravým jménem a přiznat, že je šikanováno, mohla by je taková otázka spíše jen od dalšího rozhovoru odradit, ještě více by se stáhlo do sebe. Lépe je klást obecné otázky na téma školy. Začnete zlehka s výukou, pokračujte učiteli, dále pak se zajímejte o kamarády, s kým si nejvíce rozumí a koho má naopak nejméně rád. U poslední otázky zbystřete, je-li dítě šikanováno, pak pravděpodobně v tomto okamžiku zareaguje a dá vám další stopu. Důležité je, aby ve vás vnouče cítilo podporu, nesmí si myslet, že se přiznáním ve vašich očích nějak poníží, nebo dokonce že mu nebudete věřit. Teprve když vám bude naprosto důvěřovat, přizná, že mu ve škole ubližují. Tato informace přímo od dítěte je velmi důležitá, bez ní máte do jisté míry svázané ruce.
Kdo pomůže vám
Pokud se nejhorší podezření vyplnila a nyní již víte, že je vaše vnouče šikanováno, padne na vaše bedra velká odpovědnost, kterou ale nesmíte zklamat. Pro dítě je velmi obtížné se s touto situací svěřit a pokud to udělá, podvědomě od vás očekává pomoc a ochranu a vy mu ji musíte dát. Kdybyste tuto roli nezvládli, zradili byste jeho důvěru a možná tím způsobili na dětské dušičce ještě větší šrám než samotní iniciátoři šikany. Dítě by totiž přestalo věřit v pomoc a zázemí dospělých, což je pro zdravý vývoj a dospívání to nejdůležitější. Nejdříve vnoučeti vysvětlete, kdo jsou ti, kteří je šikanují. Oběti totiž často v násilnících vidí někoho silného a populárního, za nímž stojí všichni spolužáci. Ale podpora spolužáků i jeho popularita není ve skutečnosti nic jiného než strach ostatních z brutality malého násilníka. Ten se většinou ke svému chování uchyluje proto, že je sám se sebou nespokojený. Neumí se vyrovnat s nedostatkem svých schopností, nebo trpí nezájmem rodičů či špatným sociálním zázemím. Jeho nedostatky a nespokojenost s vlastní identitou ho pak nutí jednat násilně vůči ostatním, kteří to, co jemu chybí, mají.
Poučte také vaše vnouče, jak se při setkání s malým agresorem chovat. Především se nesmí stavit do pozice oběti. Je velmi důležité, aby se nebál útočníkovi pohlédnout do očí. Musí působit sebevědomě, i když se tak nebude cítit. Bude to velmi těžké, bude se jistě bát, upozorněte ho však, že takové pocity jsou normální, ale když je překoná, změna jeho chování útočníka znejistí a bude skutečně fungovat. Když se například stane, že se mu bude útočník posmívat, nesmí se před ním rozplakat, musí to pozorovat s pobaveným klidným výrazem v obličeji, který bude značit naprostou ignoraci k osobnosti násilníka. Pokud ho obklopí skupina tyranů, ať se nezastavuje a pokračuje v chůzi. Agresor chce vidět nějakou reakci na jeho posměšky. Když ji neuvidí, omrzí ho to. To je však jen návod na sebeobranu, pro případ, že se vaše vnouče opět dostane do situace, kdy mu budou ubližovat. Problém je však mnohem složitější a šikanu je nutno utnout už v samotných základech – ve škole. Musíte si promluvit s třídním učitelem dítěte.
Je pravděpodobné, že celou situaci bude chtít řešit, že se bude snažit problém co nejrychleji uzavřít, protože žádné škole není příjemná pověst ústavu, kde jsou děti šikanované. Zvažte i přechod do jiné školy. Je ovšem nutno přihlédnout k přání a pocitům samotného dítěte. Když se přímo nepostaví proti, doporučujeme školu vyměnit. I když třídní učitel udělá maximum, aby malé tyrany potrestal, a ti si možná už nedovolí dítěti ubližovat, rozhodně mu to nezapomenou. Bude to tedy tak, jako by mělo dítě v zádech stále nepřítele. Ani ostatní děti nezapomenou, do jaké situace se vaše vnouče dostalo. A především to nezapomene ono samo. Může se před ostatními cítit trapně, i školní prostředí mu bude jeho trápení připomínat. Proto je vždy lepší prostředí změnit a začít s čistou stránkou. Vaše vnouče si jistě novu šanci zaslouží. Než vyberete novou školu, zajímejte se jak o kvalitu výuky a vyučujících, tak o jejich postoj k problémům žáků a k šikaně zvlášť. Pokud vám někde nebudou schopni odpovědět, protože se údajně se šikanou nikdy u nich nesetkali, rozhodně jim nevěřte. Šikana se totiž může objevit všude, a pokud někdo tvrdí, že ne a zavírá před problematikou oči, je toto prostředí o to více nebezpečné. Novou školu si raději prověřte a nechte si například doporučit nějakou od vašich známých či přátel.
Co to je kyberšikana?
Rozšířené používání
mobilních telefonů a internetu mezi dětmi a mládeží má za následek, že se i tyto moderní technologie stávají možným nástrojem pro šikanování. Kyberšikana znamená, že se dítě opakovaně stává, prostřednictvím mobilu nebo internetu opakovaně terčem úmyslného a nepřátelského jednání, které má jediný cíl – ublížit, zastrašit a zesměšnit.
Tip na závěr: Když si nebudete vědět rady, obraťte se na odborníky na lince Občanského sdružení proti šikaně – telefon 608 255 080 nebo
[email protected].
Kam dál?
www.sikana.cz
www.minimalizacesikany.cz