TÉMA TÝDNE:
Manželé Hrdličkovi měli v ložnici silnou geopatogenní zónu. Komplikovala mladé paní otěhotnění a novorozenci pak způsobovala nevolnosti. Pomohlo přestěhování spacího koutu do jiné místnosti.
Krásný výhled nechrání před negativními zónami
„Před dvaceti lety jsme si po svatbě koupili byt ve vilce na kraji Prahy,“ vzpomíná Šárka Hrdličková. „Já i manžel jsme vyrůstali v samém centru města. Pro naše děti jsme ale chtěli "jen to nejlepší" a proto jsme při hledání
bydlení dali přednost okolí plnému zeleně.“ Třípokojový byt měl jeden pokoj s výhledem na les, a tak se tam manželé rozhodli zařídit ložnici. „Stejně to měli i naši předchůdci a tak jsme nad tím ani neuvažovali.“ vzpomíná Šárka.
Dva potraty za sebou
Hrdličkovi byli spokojeni, že bydlí ve svém, ale nedařilo se jim počít dítě. Až po roce a půl se dočkali, Šárka však ve třetím
měsíci potratila. Pak se to opakovalo ještě jednou. Když byla Šárka těhotná potřetí, dostal její manžel, expert na počítače, půlroční zakázku v Kanadě. Šárka přes všechny obavy o dítě jela s ním. Vše se zdálo v pořádku. Těsně před porodem se vrátili zpět do Čech. Po pár dnech doma se ale Šárce udělalo špatně a tak jí
manžel musel dopravit do porodnice předčasně. Lékaři ji okamžitě vzali na sál. Císařským řezem přišla na svět holčička. Byla krásná a v porodnici zcela klidná. Doma ale bez ustání plakala! Pomáhalo jediné - když s ní matka vyrazila na procházku. „Jakmile jsme ale překročily
práh bytu, začala být zase mrzutá,“ vzpomíná Šárka. Dcerka s sebou neustále házela, měla noční děsy a usínala jen na krátkou dobu.
Sousedčina rada
Pak naštěstí Šárka potkala sousedku, která bydlela v bytě pod nimi. Mladá paní se jí omlouvala za
hlasitý pláč své dcery. Sousedka měla pochopení. Řekla Šárce, že si na pláč nad hlavou už dávno zvykla. Prý jsou během deseti let už třetí rodina, která nad ní bydlela s uplakanými dětmi! „To mě konečně zarazilo a přivedlo na myšlenku, že u nás doma něco není v pořádku,“ říká Šárka. Řešení jí poskytla teorie o geopatogenních zónách. „Usoudila jsem hned, že tam nějakou máme. Vždyť všechno do sebe zapadalo! Samovolné
potraty a v postýlce plačící dcerka. Jen manžel se mi kvůli tomu vysmál a považoval mě za vyšinutou ženskou na mateřské.“ Jenže Šárka se nedala odradit. Tajně si pozvala proutkařku. Ta skutečně objevila silnou
negativní zónu a doporučila mladé rodině přestěhovat ložnici do stávajícího obýváku. Pan Hrdlička se manželčině „rozmaru“ naštěstí nebránil.
„Po první klidné noci bez pláče manžel dokonce konstatoval, že něco na těch zónách asi bude!“ vzpomíná Šárka „A já jsem si říkala: Ještě že jsem tenkrát na začátku těhotenství odjela mimo domov a díky tomu dceru v pořádku donosila!“
Rok po přestavění bytu k dcerce přibyl ještě mladší bráška a
sousedku tentokrát pláč nerušil. Obě Šárčiny děti se nyní jen občas smějí rodinné legendě - místu v obýváku, kde vládne podle jejich maminky špatná zóna.
Věříte na dobré a špatné zóny? Diskutujte o tom na našem fóru nebo přímo pod článkem.
Kam dál?
Senioři jsou často spokojeni, trápí je ale finance či zdraví
Nech moji babičku na pokoji
Z izolace pomůže zahrádka, jóga i historie
Senioři volají o pomoc
Umění žít tady a teď