TÉMA TÝDNE:
Hana emigrovala nedlouho před sametovou revolucí. Zde vystudovala Fakultu všeobecného lékařství, měla za sebou v tu dobu dvouletou praxi v nemocnici a došlo jí, že její sen žít svobodně, cestovat a poznávat různé země se nesplní, pokud bude žít tady.
Měla jen maminku a byla to právě ona, kdo ji podporoval, aby
emigrovala a sama jí koupila zájezd do bývalé Jugoslávie. Hana prošla složitou cestou většiny emigrantů a skončila v Západním Německu. Po nějaké době tam získala dokonce místo ve svém oboru.
„Vydalo by na román líčit, jak jsem v jedné malé nemocnici začínala a co všechno jako lékařka s diplomem jsem musela absolvovat, abych mohla vykonávat své povolání. Jak jsem musela dokazovat dvakrát víc, že něco znám a umím, abych v očích kolegů obstála. Kolik nocí jsem proplakala steskem po domově. Pak přišla sametová revoluce, radost a plán, že si přivezu
maminku do nového domova. Než jsem jej stačila zrealizovat, maminka zemřela. Dozvěděla jsem se to, když už bylo po pohřbu.“
Práce a cestování
Hanin život byla jen práce a cestování.Využila každou volnou chvíli a každou marku. Na jedné z cest potkala svého nastávajícího muže.Bylo jí jednatřicet, jemu o patnáct let víc. Řídil malou strojírenskou
firmu svých rodičů, ve které byl podílníkem. Hana nebyla pro jeho rodiče vhodnou partií a doufali, že se rozejdou. Jejich naděje skončila za půl roku Haniným těhotenstvím a svatbou. Vztahy s manželovými rodiči byly víc než chladné.
Čtěte také: Všechny zkušenosti se hodí
Zásah osudu
"Narodil se Johan a rok a půl po jeho narození jsem znovu otěhotněla. Manžel sdílel mou vášeň pro cestování a byla jsem ve čtvrtém měsíci, když jsme se rozhodli pro cestu do
USA. Muž krátce po příletu onemocněl velice závažnou chorobou s tak progresivním průběhem, že po pěti týdnech v tamní nemocnici zemřel. Dny do doby, než jsem se mohla vydat zpátky, byly k nepřečkání. Vracela jsem se pak do Německa s malým dítětem, druhým na cestě a s manželem v rakvi. Rodiče mého muže si ke mně po této
tragédii přeci jen určitou cestu našli. Byla jsem matkou jeho dětí a spojovala nás společná bolest. Přátelé i kolegové z nemocnice se mě snažili podpořit a já náhle zjistila, že i přes dokonalou znalost jazyka nedokážu sdílet. Že neumím to, co jsem v Čechách uměla i beze slov. Těžko se tento stav popisuje. Měla jsem hrozný pocit osamělosti a bezvýchodnosti. Tehdy mi začala chybět vlast. Ale syn i dítě, které jsem čekala, měli domov tam, kde se narodili a tam byla zajištěna i jejich budoucnost.“
Mám v sobě blok
Firmu převzal zpět tchán a Hanu podle smlouvy vyplatil. Hana porodila dceru a protože ani
péče o dvě děti jí nevyplnila čas beze zbytku a potřebovala své myšlenky nasměrovat jinam, aby se ,jak říká, nezbláznila, pustila se do podnikání v oblasti obchodu. Dařilo se jí. Ke své původní
profesi se vrátila, až když byly děti větší. "Nikdy jsem se nedokázala vrátit do Čech ani na pár dní. Mám v sobě pocit viny a výčitky, že jsem maminku nechala samotnou, byť mne ona sama k emigraci přemlouvala. Mám v sobě nevysvětlitelný blok. Nezvládám to, byť mám touhu mluvit svou mateřštinou, jejíž slova mi vypadávají, a uvědomuji si to, když telefonuji s
kamarádkou z dětství. Táhne mě to tam jako magnet a přitom se mi svírá žaludek.Čím jsem starší, tím víc se mi stýská i přesto, že
Německo již dlouho vnímám jako svůj domov. Mám se i s dětmi dobře, cestovatelská vášeň, která jako by po smrti manžela odešla s ním, se vrátila. Ale stále nemám dost odvahy podívat se tam, kde jsem se narodila, natož udělat to, co si moje děti přejí: ukázat jim místa, kde jsem strávila své dětství a mládí.“
Také máte domov v cizině, ale stýská se vám po původní vlasti? Dcera nebo syn našli své štěstí v zahraničí, ale vy jste tu zůstali sami? Řekněte o tom ostatním na našem diskusním fóru nebo můžete debatovat přímo pod článkem.
Kam dál?
Jiří Ježek - nejlepší handicapovaný sportovec
Viktor Kaplan: Vynález na koleně
Nevěrník z Edenu
Ochrání vás vaše dveře před zloději?
Jak porozumět chování své kočky