„Zas musí mít něco extra,“ pomyslela jsem si, když mi sestra zavolala, že musím určitě přijít. „Pořídili jsme si něco úžasného, nech se překvapit!“ potvrdila moje domněnky.
A skutečně. Zírala jsem jak u vytržení na velkou kočku, která mě upřeně pozorovala, a bála se k ní přiblížit. „Nic ti neudělá, klidně si Mydlinku pohlaď,“ culila se Kateřina, když jsem k šelmě opatrně přistupovala. Byla nádherná. Je to kočka, nebo ne?
„To je ocicat (vyslovila osiket), úžasné kočičí plemeno. Dan ji přivezl z Anglie,“ nenechala mě na pochybách, že se něco takového u nás hned tak nesežene. „Vypadá jak ocelot,“ napadlo mě, když jsem ji už za chvíli drbala za ušima, zatímco se mi nedařilo shodit ji z klína, kde se drze uvelebila. Vypadalo to, že tam hodlá za hlasitého „povídání“ strávit zbytek svého života…
Mazlivá divoška
„Ocelot to není. Na první pohled z ní divokost přímo čiší, ale je to přitom zcela nekonfliktní, přátelský tvor. Nahání strach, ale ve skutečnosti se ráda mazlí,“ vysvětlil mi „můj“ veterinář MVDr. Jiří Filip z veterinární kliniky v pražských Vršovicích. Jako ocelot má podobně široký nos a velké mandlové oči posazené daleko od sebe. I svým tělem posetým výraznými tečkami připomíná ocelota, podle kterého dostala jméno. Mezi předky tohoto temperamentního plemene ale žádné divoké kočky nehledejte. „I když není zrovna nejklidnější, není problém chovat ji v bytě,“ schválil novou sestřinu kamarádku doktor Filip.
Čtěte také Čilá jako fretka
Ocicat byl vyšlechtěn v mnoha barevných mutacích. Můžete si ho opatřit v černé,
modré, lila či dokonce skořicové barvě. Patří mezi středně velká plemena a obvykle váží 3 – 7 kilogramů. Kocour je ještě větší. „Bez problémů vychází s ostatními kočkami, stejně dobře může žít i se psy,“ líčil její přednosti veterinář. „Jako většina
koček je i ona velice svá, sama se rozhodne, co udělá. Je také velmi aktivní a má ráda pohyb,“ popsal její charakteristické vlastnosti. „Například ji jako psa velmi baví aportování různých předmětů. Je velmi inteligentní a učenlivá, takže ji lze naučit i spoustě dalších kousků.“
Na procházce jako pes
Podle pana doktora nevyžaduje ocicat zvláštní péči. Od ostatních koček se liší tím, že celý den neprospí, naopak zbožňuje
společnost. Pokud ji nemá, můžete být po návratu domů nemile překvapeni, jak volný čas „strávila“. Dobře se naučí chodit na vodítku. Procházky ji baví, protože venku na ni čeká spousta nových a zajímavých podnětů. Navíc je tato domácí šelma hodně „ukecaná“ a se svým majitelem si ráda povídá. Reaguje totiž originálně na lidský
hlas a snaží se odpovídat podobným tónem. Někdy to dokonce zní, jako by zpívala.
Historie plemene
Plemeno vzniklo v podstatě náhodou v 60. letech minulého století v USA, když se jistá Virginia Dally pokusila vyšlechtit siamskou kočku s habešskými rysy. Po zkřížení mělo jedno z koťat skvrnitou
kresbu a stalo se základem chovu ocicat. Do Evropy bylo plemeno dovezeno počátkem 90. let, u nás se první chovný
pár objevil v roce 2000.
Tak co, pořídíte si také tuto milou společnici, i když stojí od deseti tisíc Kč výš? Já už házím drobné do kasičky…
Jakým domácím zvířátkům dáváte přednost vy? Diskutujte na našem fóru nebo přímo od článkem.
Kam dál?
Můj pes je stopař mobilů
Tipy pro snadné cestování
Máme doma potkana
Upovídaný společník
Kodaň – město zrozené k cyklistice