TÉMA TÝDNE:
MUDr. Eva Podhajská nedá na homeopatickou medicínu dopustit: „Přestože tu homeopatie nemá jednoduchou pozici, je mezi lidmi stále vyhledávanější – pokud tedy mohu posoudit ze zájmu před dvaceti lety, kdy jsem s ní začínala, a nyní.“
Doktorka Podhajská na snímku Evy Rokytové
Homeopatie se už sice dostala do povědomí pacientů, ale nějaké problémy jistě přetrvávají…
Domnívám se, že homeopatii nesvědčí, že ji provádějí i nelékaři. Vůbec netvrdím, že špatně. Při výběru homeopatického léku nehraje medicínské vzdělání úplně zásadní roli. Potíž je v tom, že homeopat zároveň supluje lékařskou péči. Homeopat nelékař nemá na rozdíl od lékaře ani
medicínské znalosti ani přímou zákonnou odpovědnost za zdraví pacienta. Na jedné straně tedy stojí zavazující profesní zodpovědnost – trestní nevyjímaje – u lékaře, na straně druhé „lehkost bytí“ alternativního terapeuta. To není dobrá základna pro velké porozumění. A samozřejmě věčným předmětem sporů je i názor na účinnost homeopatie.
Je tedy účinná?
Určitě. Homeopatie je léčebný systém založený na klinickém pozorování. Bohužel však zatím při současné úrovni vědění není reálně možné jeho účinnost spolehlivě a „stravitelně“ objasnit a vědecky obhájit. Existují teorie, dokonce podpořené některými vědeckými
objevy, které se o to pokoušejí, ale jsou to jenom teorie. A teorie jako taková dává jen pocit, že rozumíme. Ve skutečnosti je to ale jen jiný výraz pro to, že nevíme vůbec nic. Stojíme tváří v tvář faktu, který existuje nezávisle na našich schopnostech ho uspokojivě analyzovat. Kdybychom ale v historii postupovali tak, že využíváme jen to, co si dokážeme vysvětlit, nepoužívalo by lidstvo ještě ani oheň. Pro mě je podstatné, že homeopatie pacientům pomáhá.
Má tato medicína nějaké limity?
Základním předpokladem účinnosti homeopatik je schopnost těla reagovat a „opravit“ chybné funkce. Tělo je geniální a je nejlepší lékárna. Dokáže v jednom okamžiku uvolnit stovky potřebných látek najednou a vyladit je s ohledem na celek. Pracuje ve prospěch pacienta, nikdy ne proti. Zdravotní problémy jsou vždy pokusy o nápravu. Často bolestivé, vyčerpávající a někdy i marné, ale vždy vedené s cílem něco napravit. Homeopatie je regulativní léčba. Tím, že „přeladí“
informaci, která způsobila obranu, dojde ke zklidnění, uzdravení. Takže – jaké jsou limity? Především zdravý soudný rozum: život ohrožující akutní stavy, úrazy, všechny nemoci, kde hrozí nebezpečí z prodlení. Těžké vyčerpávající nemoci. Tam, kde je nutná substituce, když některý orgán chybí, nebo je nefunkční. Tam, kde nelze předpokládat aktivní spoluúčast pacienta.
Limity jsou také dány znalostmi a zkušenostmi homeopata.
Při jakých diagnózách má homeopatie u starších lidí největší úspěchy v léčbě?
Já takovéto otázky nemám ráda. Starší lidé přece nejsou nijak
handicapovaní. Možná je u „starších“ složitější přítomnost polymedikace, která je dost běžná. Ale není to nepřekonatelná překážka. Dobrá, takže nejúspěšnější u starších lidí? Tak například u migrén, nespavosti, návalů, třesů....
První článek k našemu TĚMATU TÝDNE o homeopatii najdete zde...
S jakými nejčastějšími problémy se na vás obracejí lidé po padesátce?
Specifické jsou snad
klimakterické potíže u žen a prostata u mužů. Ty se před padesátkou tak nevidí. Samozřejmě spousta nemocí je po padesátce frekventovanějších a naopak spalničky si tolik padesátníci neužijí. Ale obecně lze říct, že zvládnout jakoukoliv nemoc po padesátce je zejména po psychické stránce náročnější. Častěji se setkávám s reaktivní depresí, ztrátou smyslu, až například s panickými úzkostnými atakami. Homeopatie tyto průvodní jevy léčí společně s vlastní nemocí. Bere to jako jeden celek. Léčení ale nikdy neznamená jen prostě spolknout
lék. Často jde o složitou komplexní souhru okolností – důvěry, která se vytvoří mezi pacientem a lékařem, důvěry v možnost uzdravení, motivace a síly pro to i sám něco udělat, když se dozvím „jak“.... To ale neplatí jen pro homeopatickou ordinaci.
Když k vám přijde do ordinace pacient se slovy: "Bolí mě celé tělo, ale lepší už to v mém věku asi nebude..." Co mu odpovíte?„
Přišel jste si za mnou tedy jen postěžovat?“ Ne, samozřejmě, každý pacient doufá v pomoc a zlepšení. Nejtěžší je vyrovnat se s problémy, o kterých neví, odkud pramení. Všechna klinická vyšetření jsou v pořádku, ale on se subjektivně cítí nemocen. Tato nejistota vyvolává
úzkost a potíže prohlubuje. Snažím se během dvou hodin, které na to máme, příčinu zjistit a kromě odpovídajícího homeopatického léku motivovat pacienta k novému postoji k některým aspektům jeho života, které k jeho potížím vedly. A věk je výmluva. Nikdy není na nic pozdě.
Co vás na poslání lékaře nejvíce těší?
Neustálé hledání nových cest a objevování nových úhlů pohledu a souvislostí. Homeopatie je pro mne stále výzvou.
Jak trávíte volné chvíle?
Ráda se hýbu – jakkoliv: běhám, lyžuji, jezdím na
kole. Ráda se učím nové věci. Baví mě zahrada, baví mě být s lidmi, které mám ráda. Někdy mám pocit, že mě baví všechno.
Máte nějaké zkušenosti s homeopatií? Podělte se o ně na našem diskusním fóru nebo přímo pod článkem.
Kam dál:
Léčba vzduchem
Práce na počítači – netrpíte myšitidou?
Degenerativní změny páteře
Pokrok v léčbě bolesti
Je chrápání další civilizační choroba?