TÉMA TÝDNE:
Když dítě vylétne z rodného hnízda, je to pro každého rodiče životní zlom. O to víc je zarážející, jaká úskalí mohou nastat, když dítě neplánovaně přiletí zase zpátky.
A tím nemyslíme příjemnou návštěvu v neděli odpoledne ale to, když se doma chce dítě zase uhnízdit. Většinou se tak stává po partnerském rozchodu nebo rozvodu, kdy jeden z dvojice ztrácí dosavadní domov – například bydlel v podnájmu, nebo musel odejít, protože byt patřil partnerovi. Toto období bývá těžké nejen pro dítě, které se znovu vrací do svého
dětského pokoje, existuje-li vůbec ještě, ale změna je to i pro rodiče, kteří si zvykli žít po svém a mít více svého prostoru.
„Jako partnersky specializovaný psycholog se s těmito případy setkávám relativně často a vždy se dostáváme při společné práci k tomu, jak se to těžce prožívá. Návrat domů znamená pro obě strany svým způsobem ztrátu vlastní svobody.“ vysvětluje PhDr. Jitka Douchová. „Člověk přestává být pánem své domácnosti, jak byl dosud. Musí se podřizovat pravidlům, která panují v rodném hnízdě a to není nic povzbuzujícího.“
Celý rozhovor s doktorkou Douchovou čtete již zítra.
Návrat ztraceného syna
Šedesátiletá Jana vychovávala svého syna od devíti let sama, je
vdova. Syn se v pětadvaceti odstěhoval do bytu své přítelkyně. Oženil se a narodily se děti. Když děti nastoupily do školy, přišla partnerská krize, kterou rodina neustála, a následoval rozvod. Protože syn žil v manželčině bytě, vrátil se po
rozvodu zpátky domů. „Naše sžívání bylo relativně dobré, protože jsme měli velký byt. Viděla jsem na synovi, že je psychicky na dně. Nejdříve jsem se o něj nechtěla nijak zvláště starat, měl svou práci, svůj
výdělek. Jenže netrvalo dlouho a já synovi ráno připravovala snídani a večer vařila večeře, prala a nakupovala, co mu chybělo. Takhle to šlo tři a půl roku. Přiznávám, nevadilo mi to. Kdybychom nevyměnili náš velký
byt za dva menší, asi bychom spolu žili dodnes.“
Stát na vlastních nohách
Není jednoduché svého potomka znovu poslat do světa. Ale už není dítě ale dospělý člověk a ten by si měl žít svůj vlastní život. Dcery si do svého
soukromí tolik zasahovat nenechají a přistěhování k rodičům berou jako dočasnou záležitost – zregenerují se a snaží se vrátit zpět do vlastního života. Je to dáno i tím, že ženy mají potřebu mít a vést svou vlastní
domácnost. Vnímají domov jako přístav a pokud už někdy žily samy nebo se svou vlastní rodinou, jsou zvyklé být svou paní.O to v rodném hnízdě přicházejí. Musí se dělit a přizpůsobovat své
matce, která je sama vyvedená z míry, že už nežije s dítětem ale s dospělákem. Většinou je dítě samo rodič, který má svoje zvyky a jednou už se na vlastní nohy postavilo.
Příběh Jany, ke které se vrátil syn po nevydařeném devítiletém manželství čtěte tento čtvrtek
Peníze jsou až na prvním místě
Někdy je ale situace ženy, která se vrací zpátky k rodičům, velmi složitá. Má-li malé
děti, může být její stav ekonomicky neúnosný a stává se tak na rodičích finančně závislá. Muži návrat neprožívají tak citlivě, berou ho spíš jako azyl. Matky o syny často příliš pečují, o to víc, žije-li matka sama. Většinou synovi poskytuje maximální servis, vypere, uvaří, v lednici se vždycky něco najde, i starosti s placením složenek jsou minimální. Rodiče ani děti nedělají dobře, když setrvávají v takovém systému dlouho. Je to kontraproduktivní pro růst jejich osobního i
partnerského rozvoje.
Rodič nebo rodiče by měli dítěti poskytnout důležitou oporu, kterou představuje pevná rodinná vazba. Po tom, co se z nějaké životní prohry vzpamatují, mají být znovu vypuštěni do světa, žít své vlastní životy. Důležité při tomto soužití je uvědomit si, že by to mělo být krátkodobé provizorní řešení a dopředu dohodnut rámcově i jeho časový horizont.
Čtěte také: Jak muži snášejí, když jejich partnerka stárne
Syndrom opuštěného hnízda? Děkuji neznám
Mnozí rodiče, kteří to zažili, často přiznávají, že
„syndromem opuštěného hnízda" rozhodně netrpěli. Ostatně, tato invaze do zajetého života rodičů moc pohody nevnese. To, že u rodičů opět bydlí, ještě neznamená, že by s nimi nějak zvlášť
komunikovali. Díky tlakům, které vznikají v běžné domácnosti, kde je jedna kuchyň a společné sociální zařízení, se sobě vyhýbají, leckdy se můžou vrátit do
pubertální kritičnosti a náladovosti. „Rodiče mohou příliš zasahovat do jejich soukromí radami, mentorováním, pečováním, na což už děti nebyly zvyklé. Rozhodně to lze spíš očekávat od matky, pro kterou je to svým způsobem také návrat do minulosti,“ říká Douchová.
Čtěte také: Sexualita žen ve zralém věku
Zpátky do minulosti
Pohled ze strany dítěte odkrývá Ester. Ve třiatřiceti letech se nastěhovala zpátky k rodičům s tříletou dcerou. Rozešla se s partnerem a jinou možnost neměla. Sama by neutáhla
podnájem, chtěla se vrátit do práce, ale zpočátku se nemohla obejít bez pomoci rodičů při občasném
hlídání a vyzvedávání
dcery ze školky. „Cítila jsem se strašně potupně, byla jsem zklamaná z toho, že mi nevyšla má vlastní rodina a že se vracím zpátky do dětského pokoje a navíc se svým dítětem. Rána to byla i pro mé rodiče, se kterými jsem doposud výborně vycházela. Poprvé v životě jsem se s nimi ošklivě pohádala a obrečela to.“ Ester byla u rodičů nespokojená. Matka měla zavedený řád a nehodlala z něj ustoupit, překážely si v
kuchyni, v koupelně i na předsíni. Otec radši mizel na
chalupu a do ničeho se nemíchal. Po devíti měsících se Ester od rodičů odstěhovala, během té doby si našla práci a pak i podnájem. Vztah s rodiči se rázem srovnal a zase spolu skvěle vycházejí a těší se na to, až se uvidí – na návštěvě.
Konec dobrý, všechno dobré
„Nejpodstatnější je nastavení jasných pravidel na samém začátku společného žití. Každá strana si musí říct své představy a musejí se snažit je sladit tak, aby to bylo oboustranně přijatelné. Jestliže se na všem dohodnete na začátku, může to být první předpoklad pro hladší průběh.“ Dodává závěrem psycholožka
Jitka Douchová
PhDr. Jitka Douchová, specializuje se na partnerské a rodinné vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu a vede kurzy, více na: www.jaknavztahy.cz
Kam dál?
Někdo se dívá
Výhody a nevýhody bydlení v domově pro seniory
Marie i Standa vyzráli na depresi
Chcete pronajímat byt nebo pokoj?
Proč je nutné vést rodinný rozpočet
Zažili jste jako rodiče na vlastní kůži situaci, že se dospělé dítě vrátilo zpět domů? Jaká byla vaše reakce? Jak dlouho trvalo vašemu potomkovi, než se znovu "osamostatnil"? Jak vaše soužití na druhý pokus probíhalo? Napište nám svoje zkušenosti do diskuzního fóra a podělte se o ně s ostatními čtenáři.