TÉMA TÝDNE: Kateřina Šteflová (32 let).
Roztroušená skleróza mi byla diagnostikována v srpnu roku 2009. Vše začalo prudkou bolestí hlavy, ale takovou, že ani klasická analgetika nezabírala, současně mi částečně znecitlivěla pravá půlka obličeje kolem oka a tvář.
Bolest byla podobná jako při migréně, ale podstatně silnější, probudila jsem se s částečnou necitlivostí pravé půlky obličeje v oblasti oka a líce. Protože se mi to ještě nikdy nestalo, raději jsem se objednala k obvodní lékařce. Můj stav posoudila jako následek migrény, který měl podle ní do dvou až tří dní odeznít. Snažila jsem se jí vysvětlit, že při migréně pociťuji úplně jinou bolest, která se s touto nedá srovnat.
Přesto mě obvodní lékařka poslala domů.
Večer mě manžel odvezl na neurologické oddělení. Po základní prohlídce mě okamžitě hospitalizovali, protože v případě necitlivosti se prý musí provést celá řada vyšetření. Objednali mě na CT, EKG, EEG, MRI, udělali kompletní krevní testy. Po pěti dnech mě propustili s diagnózou komplikovaná migréna.
Bohužel, po týdnu se vše opakovalo – prudká bolest pravé strany obličeje, nejvíce za okem.
Léky na migrénu nezabraly. Manžel mě ještě v noci odvezl na neurologické oddělení, kde si mě opět nechali. Nasadili mi kapačky proti bolesti, které zabraly velice rychle.
Druhý den se necitlivost obličeje rozšířila už i na nos.
Rozhovor s lékařkou doc. MUDr. Evou Havrdovou čtěte zde.
Na začátku srpna jsem absolvovala vyšetření MRI a do týdne přišly výsledky. K mému zděšení
nález prokázal onemocnění roztroušenou sklerózou. Definitivně vyloučit či potvrdit diagnózu RS měla lumbální punkce. Na výsledky vyšetření jsem netrpělivě čekala skoro tři týdny.
Výsledek rozboru mi byl sdělen po telefonu, když jsem se chtěla pouze informovat, zda údaje dorazily. První moment byl opravdu šílený, byla jsem totálně v háji,
viděla jsem se hned na vozíku a absolutně nesoběstačná. Díky manželovi, rodině a kamarádům se mi však podařilo počáteční otřes překonat. Manžel se zachoval přesně tak, jak jsem potřebovala. Byl chápavý a všemožně mě podporoval, neprojevoval lítost ani soucit, o které jsem nestála.
Když manžel viděl, že mám splín (což bylo první týden na denním pořádku), dostala jsem rozkazem převléknout se do pracovního a
už mě hnal na stavbu našeho domečku. Věděl, že když tam budu s ním, zvedne mi to
náladu a i když toho moc neudělám, práce mě donutí soustředit se na něco jiného.
Potřebovala jsem se rozptýlit a vypudit z hlavy černé myšlenky. Pomáhaly mi v tom hlavně naše děti, které mě zabavily tak, že jsem neměla čas myslet na svoje problémy. I ve zbytku
rodiny jsem měla velkou oporu, i když mi vadilo, že se o mě přehnaně báli. Kdykoliv jsem chtěla jít dělat něco fyzicky náročnějšího, odrazovali mě a připomínali, že se musím šetřit a
odpočívat. Docela dlouho trvalo, než pochopili, že při práci snáze zapomenu na své trápení.
První článek k tématu čtěte zde.
V zaměstnání jsem naštěstí problém neměla a asi ani mít nebudu. Mám velikou výhodu v tom, že pracuji v rodinném podniku, takže nějaké úlevy a hlavně pomoc je vždycky při ruce. I když se snažím vše zvládat na 100% tak jako dřív.
Kamarádi mi pomáhají hlavně tím, že se mnou jednají jako dřív a
nelitují mě. Normálně se o roztroušené skleróze bavíme a já překvapivě zjišťuji, že pár lidí, které znám už hodně dlouho RS má a není to nijak poznat. Pro mě jsou tito lidé vzorem – mám sice RS, ale
můj život tím nekončí, naopak začíná jeho další epizoda. Dala jsem si cíl a to, že roztroušenou sklerózu porazím, že se s ní naučím
žít a znovu se radovat ze života. A přestože se někdy navenek snažím tvářit jako velká a silná holka, která je totálně v pohodě,
někdy se neubráním obavám z budoucnosti a z toho, co se mnou bude. Když na to přijde, uklidní mě myšlenka, že
kouzlo života tkví právě v tom, že ač zdraví nebo nemocní nevíme, co nás čeká.
Kam dál?
Ergoterapie udržuje kvalitu životaVodicí pes a nevidomý musí být sehraná dvojka
Marie a Standa vyzráli na depresi
Jak získat zpět ztracené sebevědomí
V čem se vozily naše babičky?
Podpořte Katku v jejím úsilí milým slovem, osobní zkušeností nebo vlastním příběhem v diskuzním fóru nebo přímo pod článkem.