Se stářím přicházejí nejrůznější nemoci. Jsou mezi nimi i takové, které si sami neuvědomujeme, ale naše okolí díky nim zažívá těžké chvilky. Onemocnění, které komplikuje život nejen pacientovi, ale především jeho nejbližší rodině, je stařecká demence.
Demence je jednoduše řečeno úbytek vyšší mozkové činnosti, která se týká všech složek lidského chování, a je způsobeno postupným zánikem nervových buněk. Demence má řadu příčin, ve stáří je to nejčastěji ateroskleróza neboli kornatění tepen (v případě demence kornatění tepen zásobujících mozek), Alzheimerova choroba a v některých případech i nadměrné požívání alkoholu. Příznaky stařecké demence mívají zpravidla kolísavý charakter, to znamená, že některé dny se dotyčný chová zcela normálně a jiné dny se u něho projevují příznaky demence. Průběh onemocnění a jeho intenzita jsou individuální a nelze je dopředu předvídat.
Karel a Jarmila
Karel s Jarmilou spolu žijí na malém městě v jižních Čechách bezmála 50 let, donedávna ve šťastném manželství. Vychovali spolu tři dcery a už se těší z pěti vnoučat a jednoho pravnoučete. Ale poslední tři roky jejich harmonii narušila manželčina nemoc. Karel o ní říká:
„Všechno začalo celkem nevinně. Manželka občas zapomínala, kam dala určité věci, a začala být roztržitá. Přes den často pospávala. Myslel jsem si, že je jenom unavená. Přece jen už nám není dvacet a starší lidé častěji odpočívají. Že něco není v pořádku jsem pochopil, když ji soused přivedl z nákupu domů, že si prý nepamatuje, kde bydlí. Manželku jsem tedy zavedl k lékaři, který ji podrobně vyšetřil a provedl několik testů. Diagnóza zněla Alzheimerova demence. Přišli jsme bohužel docela pozdě, takže nemoc už propukla velmi intenzivně. Péči o domácnost sám celkem zvládám, i o manželku se dokážu postarat, ale je to poměrně náročné jak časově, tak fyzicky. Každý den musím Jarmilu obléct, učesat, nakrmit, vykoupat… Mám doma v podstatě malé dítě. Dcery mi o víkendech hodně pomáhají, ale chvíle, když přijedou společně s vnoučaty, jsou pro mě ty nejhorší. Moc se na dcery i vnoučata těším, ale vím, že nastanou problémy. Manželka totiž naše dcery ani vnoučata nepoznává. Vyhání je pryč, nadává jim a někdy nechybí ani vulgární výrazy. Vím, že za to nemůže, ale moc se tím trápím, protože vnoučata se babičky bojí a nechtějí k nám jezdit. Díky tomu, jak zvláštně se občas Jarmila chová, k nám také přestali chodit všichni naši přátelé a známí. Zůstal jsem prakticky sám, jen s nejbližší rodinou. A nevím, co bude dál.“
Čtěte také: Deset varovných signálů Alzheimerovy choroby
Jak poznám člověka s demencí?
Lidé s demencí se přestanou „chovat normálně“. Bloudí po vlastním bytě, jsou unavení a ospalí, pomalu reagují na podněty nebo na ně nereagují vůbec, nepoznávají své blízké, jsou agresivní a někdy dokonce i fyzicky napadnou někoho v okolí. Neléčená demence již od samého začátku pacienty ohrožuje a postupně je společensky izoluje. Péče o seniory s demencí je pro jejich rodiny velmi namáhavá a psychicky náročná. Když nemocný s demencí vyžaduje péči a dohled 24 hodin denně, stává se situace nezvladatelnou. Pak není vyhnutí umístit dementního seniora do psychiatrické léčebny, kde je mu poskytnuta potřebná péče a léčba.
Čtěte také: Práce z lásky
Jak nad demencí vyhrát?
Jako u většiny jiných onemocnění je důležitá prevence. Je třeba udržovat neustálou psychickou a fyzickou aktivitu. Jezdit na kole, chodit pravidelně na
procházky, luštit křížovky, číst knihy a časopisy, navštěvovat
kino a
divadlo, zajímat se o veškeré dění kolem sebe. Samozřejmostí je zdravá a
kvalitní strava, nekuřáctví a omezení konzumace alkoholu. Při prvních příznacích je třeba ihned navštívit lékaře. Možná se vám bude zdát, že nutíte partnera navštívit lékařskou ordinaci zbytečně, ale pokud se demence opravdu prokáže, rychlé nasazení příslušné léčby zabrání další progresi onemocnění a zhoršování stavu nemocného. V České republice žije s Alzheimerovou demencí více než sto tisíc lidí a toto číslo se bude s narůstáním dlouhověkosti neustále zvyšovat. Demence nejvíce ohrožuje věkovou skupinu nad 65 let, ovšem není vyloučeno, že se její příznaky mohou objevit i u třicetiletých lidí. A proto, jakmile budete mít o někom z rodiny pochybnosti, zda je mentálně zcela v pořádku, rozhodně návštěvu lékaře dlouho neodkládejte!
Čtěte také: Neseďte s rukama v klíně
Dejte hlavy dohromady
Když už se stařecká demence u někoho v rodině vyskytne, je třeba o ní hovořit. Dejte hlavy dohromady a poraďte se, jak bude rodina fungovat. Kdo a jak se bude o nemocného starat. Před dětmi nemoc ani nemocného neskrývejte. Trpělivě jim vysvětlete, že jsou děda nebo babička nemocní a za to, co dělají a říkají, nemohou. Opakujte jim, že mají svoje vnoučata moc rádi a moc se na ně těší, až zase příště přijdou na návštěvu. Větší děti můžete zkusit do péče o nemocnou babičku nebo dědu zapojit. Mohou jim pomoci s oblékáním, nakrmit je nebo se s nimi projít po zahradě. Vysvětlete jim, že když byly děti malé, starali se děda s babičkou o ně, tak si to teď mohou vyměnit.
Kam dál?
To je ta moje skleróza
Ginkgo probouzí paměť
Vzdělávejte se hrou
Jan Cimický: „Psychické problémy je třeba řešit včas“
Trpí někdo z vašich blízkých stařeckou demencí? Jak se k tomu postavila rodina a jak celou věc zvládá? Co můžete dalším čtenářům v podobné situaci poradit? Vyjádřete se k tématu pod článkem nebo na diskuzním fóru.