Co mi paměť sahá, toužila jsem být veterinářkou nebo alespoň ošetřovatelkou zvířat. Rodiče, jak už to tak bývá, neměli pro mé touhy pochopení a já skončila v úplně jiném oboru. Proto jsem vztah ke zvířatům celoživotně kompenzovala životem ve společné domácnosti s nejrůznějšími domácími mazlíčky.
Jak jsem s přibývajícím věkem měnila životní názory, návyky i životní partnery a migrovala z města na vesnici, z bytu v činžáku do domku se zahradou a zpět, měnili se i mí zvířecí společníci. Mé chovatelské pokusy začínaly u laboratorních myší a rybiček v akváriu a pokračovaly přes morčata, králíky zakrslé, veverku burunduka, křečíky džungarské, osmáky degu, andulky a korely, psy, kočky, králíky venkovské až k Holanďankám.
Holanďanka je zlidovělý název holandské zakrslé kozy, nejmenšího plemene koz. Mléko tohoto plemene je určeno pouze pro kůzlata, maso není určeno ke konzumaci. Koza má většinou 1 kůzle, výjimečně 2 – 3, březost trvá 145 dnů. V dospělosti obvykle váží do 25 kg a měří do 45 cm v kohoutku – jako středně velký pes. Kozel je o něco větší a těžší. Nejčastější zbarvení je černá, bílá a hnědá v nejrůznějších kombinacích. Jedno zvíře potřebuje cca 300 m2 prostoru na pastvu. Holanďanky jsou velice inteligentní, zvědavé, nenáročné, mírné a společenské povahy, vhodné k dětem. Dožívají se 12 – 15 let. První chovy u nás v republice se datují kolem roku 1998 a většina koz z těchto chovů dosud žije. Cena kozy se pohybuje v průměru od 3 000,- do 4 500,- Kč podle zbarvení, cena kozlíka je nižší, od 1500,- do 2000,- Kč. Kozlíka můžete za 200,- Kč nechat vykastrovat. Kastrace kozy přijde na 3000,- Kč.
Kozy se dobře snášejí i s ostatními zvířecími členy domácnosti a se psím kamarádem se rády honí a hrají na trkanou. Jakmile je máte doma, zamilujete si je.
Je-li vám 50 let, žijete na vesnici v domku se zahradou, máte odrostlé děti, malá vnoučata, nenáročnou práci a chápajícího manžela, Holanďanky vřele doporučuji!
Když o tom přemýšlím, ani nevím, kdy mě vlastně napadlo pořídit si je. Jisté je, že jsem se o jejich chovu snažila získat veškeré dostupné informace ještě před tím, než jsem se definitivně rozhodla. Mým nejdůležitějším zdrojem byl internet. Tam jsem se dozvěděla vše podstatné především o nárocích na výživu, pravidelné péči, zdravotní péči, ustájení, rozmnožování atd. Pak jsem si musela odpovědět na několik důležitých otázek. Na chov nebo pro radost? Jedno nebo více zvířat? Kozí holky, kozí kluky nebo pár? Jaké zbarvení? Kdy je přivézt do nového domova? A především odkud? S překvapením jsem také zjistila, že pořídím-li si třeba jen jednu kozičku, musím si dát zaregistrovat hospodářství a zvířata na Českomoravské společnosti chovatelů, a.s., kde mi přidělí číslo hospodářství a stájový registr. Jakmile budu mít kozičku doma, musím nahlásit počet zvířat a zaregistrovat je do nahlášeného hospodářství. Registrace je nutná kvůli případnému šíření jakéhokoli onemocnění epidemiologického charakteru.
Čím více jsem o Holanďankách věděla, tím více jsem si přála mít je doma na zahradě. Čekal mě ale nelehký úkol. Přesvědčit manžela botanika, že kozy jsou pro květenu na zahradě naprosto neškodné.
Naštěstí mám milujícího a chápajícího manžela, takže ze střetu zoologa s botanikem a flóry s faunou vzniklo kompromisní řešení. Tím bylo částečné oplocení zahrady v místě, kde byly případné ztráty na flóře co nejmenší. Prostor byl však dostatečně velký, aby kozy nestrádaly. Pozemek navíc navazoval na stodolu, kde jsme jim vytvořili příjemný a zateplený chlívek. Vyřešili jsme i naléhavé otázky a rozhodli se, že zvířata budou dvě, aby jim nebylo smutno. Jsou přece jen zvyklá žít ve stádě. Volba nakonec padla na kozí holky, a to z několika důvodů – budou menší, nebudou agresivní a nebudou páchnout jako kozel. Řešením by byl i kastrovaný kozlík, který dokonce bývá hodně mazlivý. Problém byl, že máme dvouletou vnučku a větší zvíře by ji mohlo porazit. Kozí holky byly vhodné i pro případné rozmnožování, kdybychom se pro ně dodatečně rozhodli. Jako optimální termín pro vstup do nového domova se jevila polovina dubna. Chtěla jsem mít na ně dost času, než v červnu nastoupím do zaměstnání. Abychom měli konkrétní představu o skutečné velikosti zvířat, udělali jsme si výlet na nejbližší farmu, kde kozy chovali. Nakonec zbývalo jediné. Vybrat chovatele, vybrat zvířata a přepravit je do nového domova. Jak všechno proběhlo se dozvíte příště.