Vstoupit v pětaosmdesáti letech do politické strany? Žádný problém! Alespoň ne pro paní Miloslavu Bursíkovou. Inspirujte se jejím životem a vírou, že nikdy není pozdě.
Mnozí šedesátníci či sedmdesátníci se zdráhají vstupovat do politických stran. I když sami pociťují nutnost věci změnit, na angažovanost si připadají staří. Přitom, politické strany pohled lidí s životními zkušenostmi potřebují stejně, jako dravost mladých lidí. Jejich členství může pomoci nejen straně, ale i jim samým. Tyto aktivity ulehčí období, kdy skončí v zaměstnání a začnou být penzisty. Kontakt s lidmi, smysluplná společenská činnost, která přináší výsledky, jsou dalšími bonusy takového rozhodnutí. Zářivým příkladem, že na angažovanost není nikdy pozdě, byla Miloslava Bursíková.
Miloslava Bursíková, která zemřela 29. dubna 2012, se dožila krásných 87 let. V roce 2009 poskytla portálu žijemenaplno.cz rozhovor.
Miloslava Bursíková (maminka někdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka) měla ráda sport a angažovala se v nejrůznějších občanských aktivitách až do poslední chvíle. Bývala aktivní překladatelkou a učitelkou a ani v penzi se nenudila. Od dětství, dokud to šlo, se hodně věnovala sportu: ráno jela na kole na tenis, odpoledne na stadion nebo plavat. Sportovkyní byla po mamince, která plavala ještě v osmdesáti letech.
„A jezdila jsem na kole už jako babička. Tehdy jsem ale ještě netušila, jak mě bude ke stáru píchat v zádech,” řekla s úsměvem.
Miloslava Bursíková byla maminkou někdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka. Jejím heslem bylo, že nikdy není pozdě, a tak se v pětaosmdesáti letech rozhodla, že bude vlastnit stranický průkaz.
„Nechtěla jsem všechno jen sledovat. Někdo do toho přece musí rýpnout. Mnoho mých vrstevníků už nežije, a tak jsem ta, která stojí s fanglí i za ně. Mám přece vnoučata, a nejmladší Noemi (dcera Kateřiny Jacques a Martina Bursíka – pozn. red.) je teprve půl rok.” Dnes už jsou Noemce dva a půl roku, babička si jí užila do poslední chvíle.
Čtěte také: Největší krize je v nás
Kdy začala pociťovat stáří?
„Až když mi ujela tramvaj,” smála se. Stáří brala s nadhledem. Ani v mládí se jí třeba šedesátiletí lidé nezdáli staří.
„Hodně jsem se jako mladá s lidmi v tom věku stýkala. Myslelo jim to, byli čilí, živí. Na venkově, kam jsme jezdívali a kde jsme dlouho nemívali televizi, jsme s nimi povídali u ohně a bylo nám vždycky veselo,” řekla. Dříve se bez televize podle ní lidé dokázali lépe bavit.
Na stáří vadilo paní Bursíkové nejvíce to, že umírají její vrstevníci. Nejhorší to je vždy po zimě – notes s telefonními čísly je prázdnější. Na dotaz, co ve stáří zvládá, s nadsázkou odpověděla, že se stále snaží, aby se každé ráno probudila. Musí se prý ale doučit používat technicky složitého budíka, kterého dostala od syna.
„Je vůbec těžké zorientovat se v dnešních technických vymoženostech. A přitom naše rodina vždy byla hodně napřed. Moje babička ze Strakonic byla jedna z prvních, která kdysi ve městě měla rádio moderního typu. Hrálo krásně,” vzpoměla s úsměvem. Velké změny pociťovala také v dopravě – na ulicích je podle ní chaos.
K politice měla rodina paní Bursíkové blízko. Její teta Anna Zábrodská byla za první republiky senátorkou za Národní demokracii Karla Kramáře. Strýc František Horák z maminčiny strany byl zase senátorem za Živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Tchán Jaroslav Bursík – známý nakladatel, byl pro změnu radním pražských Královských Vinohrad. Další příbuzný byl starostou, jiný vrchním policejním radou.
„A syn Martin už stačil být dvakrát ministrem, místopředsedou vlády i poslancem. On se v politice nebojí a dokáže se porvat za dobrou věc.“
Miloslava Bursíková pocházela podle svých slov z rodu, kde jsou všichni paličatí a jdou si za svým. Nenechají se zlomit. Ona do rodu přesně zapadala. Její život nikdy nebyl žádnou červenou knihovnou – vyrostla v drsných podmínkách šumavského pohraničí, v padesátých letech prošla politickým kriminálem a nedávno tragicky zahynul její syn Jiří. Přesto se nevzdávala.
„Radím všem: nestůjte a nekoukejte, ale přiložte ruku k dílu, zapojte se a dejte o sobě slyšet.”
Jak vnímáte politickou angažovanost v seniorském věku? Je vstup do politické strany možností, jak ovlivnit aktuální dění? Souhlasíte s paní Bursíkovou? Diskutujte na toto téma na facebooku nebo v diskuzi. Vstup do diskuze zde.
Kam dál?
Být důchodcem je…
Smrt je můj koníček
Proč trpět, když existuje účinný lék?
Chtějí žít jako my
Chci zřídit masturbační domov důchodců