Vlastní cestou. Tak se jmenuje výstava mapující život a dílo architekta Jana Kaplického v pražském Centru současného umění DOX.
Jan Kaplický
Na ploše více než sedmi set metrů čtverečních se autorům výstavy podařilo shromáždit většinu Kaplického projektů ve formě grafických instalací nebo trojrozměrných modelů. Výstava je z velké části dílem architektky Evy Jiřičné. Ta navrhla její koncept, organizovala a koordinovala její realizaci. Podařilo se jí evokovat svět Jana Kaplického a jeho architektonickou vizi s její tvarovou bohatostí, barevným spektrem i elegancí. Všechno, čeho se Jan Kaplický dotkl, má totiž jasný rukopis.
Neuskutečněné plány
Jan Kaplický plánoval před třemi lety uspořádat velkou výstavu v Královském institutu britských architektů v Londýně. Tam strávil největší část svého profesního života a tam se také dočkal dlouhé řady ocenění. Velkou retrospektivní výstavu nakonec hostí jeho rodná Praha, která se postavila velmi diskutabilně k jeho návrhu budovy
národní knihovny.
Mediální centrum na londýnském kriketovém stadionu
Ani pravý úhel, ani rovná čára
V přírodě není ani jedna rovná čára, ani jeden pravý úhel. To bylo krédo Jana Kaplického, které Eva Jiřičná ctila: „Pořád jsme přemýšleli, jak v omezeném prostoru prezentovat celoživotní práci Jana Kaplického. A když jsme se probírali vším tím materiálem, vyřešil to malý obrázek, kde Jan Kaplický ve své růžové košili a bílých kalhotách stojí před stěnou, která je plná plakátů a obálek knih. V tu chvíli jsme měli odpověď – bilboard. A tak jsme více méně udělali takovou velkou plakátovou stěnu. Začíná jeho prvními projekty a pokračuje až do doby, kdy navrhnul národní knihovnu, projekt Rejnok a projekt Volavka pro Konopiště. Stěna se vine jako křivka prostorem ve vyšší části expozice. V nižší části, kde jsou dvě projekční plátna, jsou vystavené modely. Podařilo se nám shromáždit jich mnohem víc, než jsme doufali. Jsou umístěny na žlutých stolech, což byla jedna z jeho oblíbených barev, a ty pak na růžovém koberci, který měl jak ve svém bytě, tak ve svém studiu. Doufám, že kdyby s námi byl, pochopil by, že jsme se aspoň snažili vystihnout ducha jeho tvorby.“
Alessi tableware
Nadčasovost, úsilí a píle
Jana Kaplického poznala Eva Jiřičná na Silvestra roku 1960. Znala se s ním téměř padesát let, deset let byla jeho životní partnerkou a jeho dílo zná dobře. Přesto ji znovu překvapilo množství práce, které za sebou zanechal. „Když jsem viděla na těch sto čtyřiceti sedmi lineárních metrech stěn jeho práci, úplně mi to vyrazilo dech. Myslím, že není mnoho těch, kterým se během jediného života podaří tak usilovně pracovat a zanechat za sebou tolik inspirace pro příští generace. Jan Kaplický totiž tvořil neustále. Byl levák přeučený na praváka a tak měl výhodu – měl dvě tužky a kreslil oběma rukama najednou.“ Eva Jiřičná si nejvíce váží modelů, které vlastnoručně vytvořil Jan Kaplický z plastelíny nebo papíru: „Tam totiž je vždycky ta základní idea. Modeláři dokáží udělat překrásné věci a reprezentovat všechny možné názory architektů, sochařů a umělců vůbec, ale v těch malých modýlcích, které udělal on sám, tam je jádro věci,“ říká.
Všudypřítomné vajíčko
A ještě jeden moment považuje Eva Jiřičná za hodný povšimnutí. „Než Jan Kaplický odešel do Londýna, udělal někdy na začátku šedesátých let projekt jakéhosi vajíčka. Ten se více méně v určité formě opakuje celou výstavou. Je zvláštní, jak se v této skice, kterou jsme zvětšili na celou výšku stěny, objevují kořeny všeho ostatního, co později udělal.“ Zároveň upozorňuje na „jedinou rovnou čáru“, kterou na výstavě mezi jeho pracemi najdete: „Mezi jeho plakáty je jediný rovný pravoúhlý tvar. Byl to staniol od bonbónů, které jsme si koupili. On ho tužkou narovnal a do fotografie New Yorku z něj vlepil jediný stříbrný čtvereček.“
Nákupní středisko sítě Selfridges v Birminghamu, VB
Všechno má své číslo
Tvůrci výstavy museli zpracovat obrovské množství dat. A tehdy ocenili perfekcionismus Jana Kaplického. „Každý, kdo má podobnou zkušenost, ví, že nejdůležitější je uspořádání dat a jejich archivace. Naštěstí byl Kaplický tak geniální, že si už od šedesátých let, kdy začal tvořit, každý projekt označil číslem, což nám ohromně zjednodušilo práci. Přesto uspořádat všechno do časových sekvencí, které jsme si určili, a rozdělit podle architektury, designu, publikační činnosti nebo přednášek, byl neuvěřitelně těžký úkol,“ říká jeden z bývalých spolupracovníků Jana Kaplického architekt Jura Bečička, který se na realizaci expozice podílel. Výstavu, která potrvá do 2. srpna, doplní několik doprovodných programů. Budou to zejména přednášky nebo diskuse s významnými architekty, kteří byli blízkými spolupracovníky nebo přáteli Jana Kaplického. Svou účast zatím přislíbila například architektka iráckého původu Zaha Hadid nebo významný britský architekt Richard Rogers.
Podrobné informace najdete zde.
Práce Jana Kaplického byly vystaveny na osmdesáti expozicích po celém světě. Vyšlo o něm třináct knih a on sám přednášel ve více než pětadvaceti zemích. Během posledních pětadvaceti let v Anglii získal čtyřicet sedm významných ocenění.
Líbí se vám dílo Jana Kaplického? Je dobře nebo špatně, že Praha odstoupila od záměru výstavby "Kaplického" knihovny v Praze na Letné? Přihlaště se do diskuze a sdělte nám svůj názor.