Samotná masáž nebo inhalace nás sice nemoci nezbaví, alespoň však pomůže zmírnit příznaky. Stovky generací si cenily životní síly rostlin, která – ukryta v silicích – pomáhá léčit, očišťovat a chránit.
Základem každé aromaterapeutické metody jsou čisté silice (esenciální, aromatické či éterické oleje). Tyto vysoce koncentrované výtažky z rostlin jsou mnohem lehčí než voda, velmi těkavé i hořlavé. Molekulová struktura silic je daleko drobnější než u rostlinných olejů, proto lépe pronikají kůží až ke krevnímu řečišti. Do jedné kapky esence se schová životní podstata zhruba kilogramu rostlin.
Život v kapce
Význam silic pro rostlinu je objasněn pouze částečně. Lákají hmyz, zapojují se do látkové výměny a mají antipatogenní účinky. Jsou obsaženy ve zvláštních pletivech v různých částech bylin a stromů (květy, plody, listy, kůra, kořeny, semena, jádra, dřevo, pryskyřice aj.). Obsah silic v rostlině není konstantní. Kolísá v závislosti na jejím vývinu i denní či noční době.
Jak se loví silice
Každý éterický olej má specifické vlastnosti a chemické složení, které lze v laboratoři ztěží napodobit. Poeticky se říká, že silice vyjadřuje osobnost rostliny. Jak však tuto duši z rostliny vymámit a přitom ji nezničit? Egypťané nastřádali suroviny do velkých hliněných nebo alabastrových nádob, přidali vodu a zahřáli. Páru chytali bavlněnou látkou v hrdle nádoby. Ta se pak vylisovala a olej byl na světě. Tentýž princip, destilace, ovšem ve složitém destilačním přístroji, se používá i dnes. Získává se tak většina silic. Další způsob je macerace, tedy namáčení v horkém oleji, který se pak pročistí a z něj se louhují vonné esence. U jemných materiálů se výtažky získávají pomocí enfleuráže. Suroviny, například květy jasmínu, se drtí mezi miskami. Jejich skleněný povrch je potřen bezpachým tukem, který se pozvolna nasycuje vůní. Z tuku se silice extrahují organickými rozpouštědly. U kůry a slupek zralého ovoce se uplatňuje lisování.
Nebezpečná vůně
Kromě stoprocentně přírodních se vyrábějí i silice syntetické. Jejich cena je výrazně nižší, avšak bioaktivita rovněž, pokud je vůbec nějaká. Dalším specifikem jsou vonné tyčinky nebo svíce a chemické osvěžovače vzduchu. I když i ony mnohdy příjemně voní, nejsou to aromaterapeutické přípravky! Studie Evropské kanceláře sdružení pro ochranu spotřebitelů (BEUC - Centrální sdružení národních spotřebitelských svazů, které se na úrovni EU zasazuje o zájmy spotřebitelů – pozn.red.) prokázala v 54 výrobcích (vonné tyčinky, svíčky) ze 76 přítomnost benzenu, formaldehydu, toluenu, alergenů nebo jiných škodlivin. Podle některých studií mohou chemické osvěžovače vyvolávat nejrůznější druhy alergií, obzvláště používáme-li je denně. Na pozoru by se měly mít zejména rodiny s malými dětmi. Umělé osvěžovače lze nahradit rozprašovači s přírodními silicemi, které neobsahují žádné chemické přídavky.
Kam dál?
Aromaterapie 1. díl
Aromaterapie 3. díl