SERIÁL:
Možná už máte dost obtěžujících projevů svých chronických nemocí. Možná hledáte jinou než medicínskou cestu k udržení zdraví. Možná chcete dosáhnout spokojené dlouhověkosti. Pokud pro vás platí alespoň jednou ano, pak se začtěte do našeho seriálu, který poodkrývá jiný pohled na svět a vlastní zdraví, než jak ho běžně vnímáme. Tradiční čínská medicína nabízí ucelený pohled na člověka, vnímá jej jako neoddělitelnou součást okolního vesmíru, se kterým je v neustálé interakci.
foto: iStock
Základ léčebného systému staré Číny, jehož základními pilíři jsou akupunktura, fytoterapie, cvičení, dietetika a masáž, se formoval v období 2852 až 2597 před n. l., funguje tedy nepřetržitě pět tisíc let. Nutno dodat, že praktiky čínské medicíny se ve své domovině dočkaly různých přístupů. Oficiální čínské lékařství dokonce tradiční metody v několika obdobích zavrhovalo. Například v dynastii Song (960–1279) a následující dynastii Yuan (1271–1368) byla čínská energetická masáž tuina vyloučena z císařského dvora a oficiálního rozvoje se dočkala až v době Ming (1368–1644). V 19. století sílil v Číně vliv západní medicíny a oficiální vrstvy se ke svému kulturnímu dědictví chovaly přehlíživě a dokonale propracovaný soubor informací znevažovaly. Brzo se ale zjistilo, že západní metody jsou velmi drahé a při počtu obyvatel v Číně je tato orientace zkrátka finančně neudržitelná. V současnosti se například
akupunktura vyučuje tři roky po absolutoriu na lékařské fakultě. Tradiční i západní metody tak tvoří celek a výhodně se doplňují. Pokud se stanete účastníky dopravní nehody, čekejte, že už v sanitce vám doktor napíchá jehličky, aby bylo hrozící nebezpeční co nejmenší.
Jsme energie
Základním pojmem starodávné čínské filosofie (a potažmo i medicíny) je celistvost. Člověk je vnímán jako nedílná součást universa, se kterým je – v ideálním stavu – v rovnováze. I uvnitř našeho těla, kde fyzické tělo ovlivňuje
psychika a naopak, musí být rovnováha. Podle čínské filosofie je základem i hybatelem všeho energie. Ta musí stále volně proudit. Číňané ji nazývají čchi (qi) – životadárná síla, podklad všeho hmotného. Tato vitální energie samozřejmě proudí i v našem těle. Bolest, spazmus či blok není nic jiného než stagnace čchi. Z tohoto pojetí také vychází definice nemoci. Nemoc (bing) je z pohledu TČM narušení rovnováhy v organizmu. Příčiny této nerovnováhy mohou být zevní nebo vnitřní. Platí, že stejné onemocnění může mít různé příznaky, ale i stejné příznaky se mohou objevit u různého onemocnění. V čínské medicíně se léčí nejen příznaky nemoci, ale především její kořeny.
Čtěte také: Aromaterapie – léčba vůní ,1. díl
Neustálý souboj
Pokud chceme nahlédnout do pokladnice čínské medicíny hlouběji, neobejdeme se bez dvou základních pojmů – jin a jang. Vyjadřují protikladné polarity, které od sebe nelze oddělit. Jeden bez druhého by ztratil svůj smysl. Monáda jin-jang byla poprvé popsána v legendární Knize proměn (I´ting). Jaké znáte protiklady? Den a noc, hluk a ticho,
teplo a chlad… a tisíce dalších. Protiklad, kontrast je přítomný ve všem, na co se dokážeme podívat z nadhledu. Stejně tak vidíme, že se polarity stále přetlačují, vyrovnávají, bojují spolu. Oba v sobě obsahují zárodek svého opaku a extrémní poloha jedné polarity se automaticky mění na tu opačnou. Pokud se principy od sebe oddělí, život i existence zaniká.
Co si konkrétně představit?
Jang: teplo, světlo, energičnost, koncentrace, mužský princip, léto, bílá, to, co je nahoře. V našem těle jsou jangové orgány tzv. prázdné – žlučník, tenké střevo,
žaludek, močový měchýř, trojitý zářič.
Jin: chlad, noc, ticho, vlhkost, ženský princip, zima, černá, to, co je dole. Jinové orgány jsou naopak tzv. plné – játra, srdce, slezina, plíce, ledviny.
Aby to nebylo tak jednoduché, čínský pohled pracuje s relativitou. Hlava je z pohledu celého těla jangová, ale čelo má více jangu než brada, která je níže a tím je více jinovější. Věci neexistují absolutně jinové či jangové, jejich určení je závislé na vzájemném vztahu. Tato relativizace vychází ze starodávného pojetí jin-jangového tvoření: nebeská klenba je nahoře, a je tudíž jang, země je dole, a tak je ztělesněním jinu. Člověk pak stojí uprostřed, a je tak nejinteligentnějším výtvorem propojení obou energií.
Čínští lékaři velmi pečlivě určují z hlediska jin-jang také povahu nemoci, protože to určuje další postup. Jangové nemoci jsou povrchové, horké, plné. Jinové naopak vnitřní, chladné, prázdné. Plnost je třeba vypustit, prázdnotu naopak doplnit. Ze stejné perspektivy se také díváme na projevy nemocí –
akutní nemoc, rychlý nástup, horečka, prudká bolest či problémy ve dne ukazují na jang. A jinové příznaky? Chronická nemoc, pozvolný vývoj, lehká horečka, pobolívání, apatie.
Čtěte také: Pusťte si teplo k tělu!
Metody TČM
Diagnostické metody TČM využívají zrak, sluch, dotazování a pohmat. Na vstupní prohlídce terapeut (lékař) pozoruje, jak se chováte, jak vypadáte, jakou máte sílu hlasu, barvu obličeje a kůže, naslouchá vašemu
dechu. Podrobně se vyptá na všechny bolesti, zdali někde cítíte chlad nebo horkost, jaká je kvalita spánku, vyměšování. Podívá se vám na jazyk a změří puls. A také ho budou zajímat vaše zvyky a životní styl, zda na vás útočí stres nebo máte problémy v
sexuálním životě. Vyplatí se upřímnost, protože všechny informace se stanou základním materiálem pro diagnostiku.
Na další návštěvě by vám terapeut měl být schopen odhalit, co je ve vašem těle oslabené. Protože jsme podle západní medicíny zvyklí léčit loket, pokud nás bolí, je někdy těžké uvěřit, že bolest v lokti znamená daleko víc, například problém na dráze plic, která začíná u ramene, vede právě přes loket a končí u palce.
Univerzální číslo pět
Čínská medicína dokáže třídit tkáně a struktury v organizmu na základě jejich vlastností a funkcí. Rozhodně nezapře oblibu v jasných počtech. V teorii pěti prvků se dozvíme, že organizmus je rozdělen na pět vzájemně propojených okruhů. Každý okruh má hlavní orgán (dutý, mateřský) a vedlejší (plný, dceřiný). Protože TČM vychází z pozorování
přírody, ke každému okruhu přiřazuje jeden prvek, světový směr, barvu, chuť, a další vlastnosti.
DŘEVO: játra-žlučník
OHEŇ: srdce-tenké střevo
ZEMĚ: slezina-žaludek
KOV: plíce-tlusté střevo
VODA: ledviny-močový měchýř
Každý z těchto orgánů má svoji párovou energetickou dráhu (meridián) s různým počtem
akupunkturních bodů, kterými proudí energie čchi. Konečný počet doplňují dvě dráhy, které nejsou párové – přední střední a zadní střední dráha. Problém daného okruhu se může projevit na kterémkoli místě dráhy. Všechny orgánové okruhy pentagramu se vzájemně ovlivňují. Ve směru hodinových ručiček se posilují, vyživují – podobně jako rodiče živí své děti. Pokud tedy pracuje dvojice slezina-žaludek dobře, posiluje zároveň následující plíce-tlusté střevo. Ale pokud má slezina problém (což je velmi časté u lidí nad 30 let a souvisí to s moderním stylem života) oslabuje tím císaře – srdce a tenké střevo.
Chcete se dozvědět více o jednotlivých okruzích? Čtěte další díl našeho seriálu.
Kam dál?
Kontroverzní od kořene až po květy
Meteosenzitivita: ovlivňuje počasí naše zdraví?
Moxování – léčivý oheň
Nožky v pohodě i v zimě
Mumio pomáhá proti stresu
Jak se staráte o své zdraví? Kladete důraz na prevenci? Co si myslíte o tradiční čínské medicíně? Své názory nám napište do fóra nebo na facebook.