Rodinná výprava lodí po Západním Karibiku byl nápad dědečka. Tento nejčerstvější zážitek je zároveň posledním příspěvkem z deníku nevlastní babičky…
Nohama ještě na pevné zemi
Můj muž se pro letošní Vánoce rozhodl být dědečkem doslova pohádkovým. Zaujala ho výhodná nabídka jedné cestovní kanceláře a pozval na týdenní výlet za oceán téměř celou naši rozšířenou rodinu. V sestavě, kterou tvořilo šest dospělých a dvě malé děti, jsme týden před
vánočními svátky odletěli na Floridu. V přístavu Fort Lauderdale, kousek od Miami, jsme se nalodili na turistický kolos jménem Poesia a vypluli směrem k nejjižnějšímu bodu Ameriky Key West, který proslavil Ernest Hemingway, dál přes mexický ostrov Cozumel na „pirátský“ ostrov Roatan, který je součástí Hondurasu, potom dlouhou plavbou Karibským mořem na Jamajku a poslední dva dny opět po vlnách Karibiku zpátky do floridského přístavu.
Podobnou cestu lze v našich poměrech uskutečnit opravdu maximálně jednou za život. A to nejen z důvodů finančních. Taková cesta totiž mimo jiné dokonale prověří vzájemné vztahy, toleranci a psychickou odolnost všech zúčastněných. Tři generace dvou spřízněných rodin na jedné lodi. Tři partnerské dvojice v oddělených kajutách, ale de facto pořád spolu. Jeden manželský pár zatím bez potomků, druhý s dětičkami, které dávají celému seskupení určující dimenzi, a mezi nimi manželská dvojice
seniorů. Dědeček ve vůdčí pozici iniciátora cesty, který cítí na svých bedrech tíhu zodpovědnosti a zároveň si do jisté míry vymáhá (ovšem zcela nenásilně a přirozeně!) právo rozhodovat, určovat a řídit… A po jeho boku babička, která má za úkol přeskakovat podle potřeby z jedné strany na druhou a jemně balancovat…
Čtěte také: Z deníku nevlastní babičky (24)
A teď si představte, že si „účastníci zájezdu“ své pozice občas vymění. Jen tak. Nic se nevyhrotí, žádný konflikt se nekoná. Jen vnoučátka zlobí méně, než se čekalo, a jejich přítomnost zvedá koutky úst do úsměvu častěji, než by tomu bylo bez nich. Jedna snacha překvapí svojí sdílností a pochopením, druhá nečekaně odtajní docela malinkaté pichlavé růžky. Jeden syn ukáže při výchově dětí bezmeznou
trpělivost a klid, zatímco bezdětný syn svůj klid párkrát ztratí v okamžiku nesouhlasu se svou matkou. Navíc se ukáže, že ani kormidlo v rukou dědečka není tak pevné, jak se zdálo. A babička – ta svoji roli usměvavé diplomatky nezvládá ani co se na nehet vleze. Sotva udrží v rovnováze své vlastní emoce.
Je to nové poznání a patří k životu. Stejně jako poznání vzdálených koutů
světa. Jsme rodina a nemáme se rádi o nic méně než předtím. Po návratu z daleké cesty se život vrátí do starých kolejí, ale všichni se po nich rozjedou mnohem bohatší. Protože každé poznání obohacuje. Na jedné lodi už se možná nesejdeme, ale jeden pro druhého tu budeme dál. V novém roce i v těch dalších, které nás čekají.
Tak hodně zdraví, štěstí a nových poznání i vám.
A třeba zase někdy na dočtenou…
Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napište o tom do našeho diskuzního fóra nebo na facebook.
Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk). Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka (např. ČT, Dámský klub F1). Píše také pro společenský měsíčník Xantypa. V této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5. února každou sobotu dopoledne v 10.00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských.
Kam dál?
Sex zralých žen - konec tabu!
Klára Nademlýnská: Móda je jako sud
Saunování – odpočinek, relaxace, péče o zdraví i pokožku
Pochybná známost
Víme, proč je hra důležitá pro děti i dospělé