I lidé, kteří si dopřávají a mají nějaká ta kila navíc, se paradoxně mohou stát obětí podvýživy. To se stalo také paní Ivaně, onkologické pacientce. Přečtěte si její příběh.
Foto: iStock
Paní Ivana se léčí na rakovinu tlustého střeva. Po chirurgickém odstranění nádoru, části střeva, podstoupila sérii chemoterapií a ozařování. Jídlo bylo jejím problémem vlastně odjakživa. „Před pár lety jsem vážila 92 kilo při výšce 165 centimetrů. Když se přišlo na to, že jsem vážně nemocná, psychika můj stav ještě zhoršila, protože jsem jedla, abych si v tom
stresu obalila nervy.“ Nakonec se ukázalo, že tento postup vlastně nebyl vůbec marný. Po operaci se rázem ztratilo deset kil a její chudnutí se nezastavovalo. „Asi jsem ale nechudla na tuku, spíš na svalech.“
Po operaci měla Ivana sice dietu, ale ta nebyla tak přísná. „Musela jsem jíst pestrou stravu, lehko stravitelnou – zkrátka takovou, aby příliš nezatěžovala střeva.“ Ivana se vyhýbala cukru a jídlům, které by vyvolávali pocit plnosti. „Vynechala jsem například potraviny s
vlákninou a kvůli sníženému počtu minerálů jsem brala vitamíny. Zhazovala jsem dál, ale ne nijak drasticky, protože můj energetický výdej byl v pooperačním období celkem malý. Spíš to bylo způsobené malými porcemi a střídmou stravou.
Čtěte také: Budeme hladoví boháči?
Její stravování a přijímání potravy se však radikálně zhoršila při chemoterapii a radioterapii. Úplně ztratila chuť k jídlu. „Dala jsem si dvě lžičky polívky a už jsem byla plná. Nic mi nechutnalo, všechny vůně se změnily na odpudivé pachy. Nemohla jsem jíst ani své nejoblíbenější lahůdky.“ K tomu se přičetly stavy po
chemoterapii a ručička na váze letěla prudce dolů. „Moje pohyblivost se sice zlepšila, ale k čemu, když jsem neměla totálně žádnou energii?!“
Situace se naštěstí ujmul
výživový poradce, který pracoval pro nemocnici, kde se paní Ivana léčila. V té době byla ještě stále unavená, nepříjemná a nesoustředěná, což byl mimojiné vedlejší efekt tak strmého váhového propadu. „Můj poradce, terapeut, mi začal dodávat výživu nitrožilně i pomocí sondy přímo do střev. Ušili mi ji přímo na míru, takže jsem dostávala jen, to, co jsem opravdu potřebovala. Nebýt toho, můj boj s rakovinou by byl mnohem těžší.“ Po čase se Ivaně
zlepšila nálada, nabrala nové síly i odhodlání bojovat dál s nemocí. Dnes už se cítí mnohem lépe, i když přiznává, že stále nemá vyhráno.
Myslíte, že je vaše strava vyvážená? Diskutujete v našem fóru nebo na facebooku.
Kam dál?
Stárněte bez problémů díky stravě
Z deníku nevlastní babičky (24)
Jiří Ježek - nejlepší handicapovaný sportovec roku 2009
Meteosenzitivita: ovlivňuje počasí naše zdraví?
Femme fatale: věčný fenomén osudové ženy
Letní vitaminy pro zimní imunitu