FEJETON:
„Něco je ve vzduchu.“ Pravděpodobně jste tuhle větu v posledních měsících zaslechli. Zpravidla bývá ve vzduchu cítit přicházející změna. Třeba v podobě bouřky, která ukončí období vyprahlosti a za velkého hřmotu pročistí vzduch. Může to být ale také něco mnohem nepříjemnějšího než hromy, blesky a přívaly deště.
Foto: iStock
Dnes může být tím, co visí ve vzduchu, nejasná ekonomická situace a možná krize. V minulosti už jsme něco podobného zažili.
Třeba v roce 1938, kdy už bylo jasné, že Československo a Třetí říše vedle sebe v míru dlouho žít nemohou. Nebo na podzim 1947, kdy se začaly mocenské poměry v poválečném Československu dramaticky měnit. Stejně tak už v roce 1967 bylo jasné, že se něco mění a mnoho lidí tehdy cítilo, že to asi nebude jen tak. Úmornost a nehybnost konce osmdesátých let, která přímo lačnila po jakékoliv změně, pak má v paměti už velká většina z nás.
Všechny důležité události a období v našich dějinách mají jedno společné. Nikdy v nich český národ nevystupuje jako
národ bojovníků. Což můžeme vykládat i tak, že jsme v podstatě národ, který dává před destrukcí přednost konstruktivnímu řešení a tvořivé práci. A tak jsme místo boje o pohraniční průsmyky v roce 1938 dali přednost vytvoření jedné z nejvýznamnějších konspiračních sítí v okupované
Evropě, která zásobovala spojence cennými informacemi po celou válku.
Čtěte také: Věra Machoninová: Věřím v další generaci
Zároveň jako by u nás hrála velkou roli také
postava staršího velkého bratra, nikoliv toho orwellovského, který by hlídal každý náš krok a dbal, abychom neporušili zákony, ale spíše toho, který by nás vedl a v pravý čas nám ukázal cestu. Spojenci se od nás v roce 1938 odvrátili a my jsme se rozhodli nebojovat, v roce 1948 jsme se naopak pod dojmem sovětského bratra rozhodli jít jeho cestou a ve chvíli, kdy jsme se od ní odchýlili a vytvořili vlastní ojedinělou kombinaci socialismu a otevřené společnosti, nás za to v roce 1968 tvrdě potrestal. My jsme se tehdy ani symbolicky nebránili a pražské jaro skončilo pod pásy sovětských tanků. V reakci na to, co následovalo, u nás vznikl opět, díky naší národní tvořivosti, v podstatě paralelní svět, ve kterém zůstala většina společnosti ukrytá před politickou realitou. A to dokonce tak důkladně, že jsme se v roce 1989 k rázné akci rozhoupali až poté, co došlo k zásadní změně v Kremlu a padla Berlínská zeď.
Možná je to úloha malých národů a
nejefektivnější strategie jejich přežití, těžko říct. Rozhodně je ale dobře na tohle všechno pamatovat, pokud budeme mít pocit, že něco je ve vzduchu a že doba volá po změně. Masaryk v rozhovorech s Karlem Čapkem řekl, že národ potřebuje 50 let na to, aby se naučil demokracii. První republika trvala dvacet let, za tu dobu se sice v naší národní duši usadilo několik zrníček demokracie, přesto jsme ale začínali v listopadu 1989 znovu.
Čtěte také: Vodní hladina – zrcadlo iluzí i poznání
Co z toho plyne? Že to, co je teď cítit ve vzduchu, nemusí být jenom hospodářská krize a ekonomická nejistota. Může to také znamenat, že naše země
vstupuje z demokratického dětství do puberty, která bývá často velmi bouřlivá u lidí natož u národů, a tak se nemůžeme divit, že z politické scény slyšíme nadávky, občas dojde i na facky, naši političtí zástupci nás neposlouchají, podobně jako děti své rodiče, a někdy dělají kroky, které jsou zcela nelogické nebo dokonce škodlivé. Jedinou tvořivou cestou, jak z toho ven, je výchova.
Jako první krok můžete zkusit třeba to, že si
vyžádáte po úřednících a zastupitelích rozpočet obce, ve které žijete. Pokud si na jeho projití najdete hodinu času, možná najdete řadu položek, na kterých jde ušetřit, a zároveň ukážete svým voleným zástupcům, že vás opravdu zajímá, co dělají. Budete se možná divit, jaký to na ně bude mít výchovný efekt. A navíc tím zabijete dvě mouchy jednou ranou. Uděláte tvořivý krok v boji proti
ekonomické krizi a zároveň drobný krůček na cestě České republiky k vyspělé demokracii. Alternativou je pak čekání na velkého staršího bratra, který může rozhodnout velmi rychle a rázně, ale o nás a bez nás.
Myslíte si, že jsme sebevědomý národ? Diskutujte na našem fóru nebo na facebooku.
Kam dál?
Strašák jménem rating
Pochybná známost
Z deníku nevlastní babičky (21)
Jak se léčí bolesti kloubů
Jak se zabezpečit na důchod 5. díl
I po valorizaci přijdou penzisté o peníze