REPORTÁŽ:
Mlhavým ránem se kodrcáme vstříc dobrodružství, o jakém jsem vždy jen snila. V duchu slyším volání aljašského medvěda hnědého, krále divočiny. Vyskytuje se pouze v této oblasti a bývá mylně označován za grizzlyho. Ve skutečnosti je však tento medvěd větší než obávaný grizzly, někteří samci dosahují hmotnosti více než 400 kg.
Foto: iStock
V Zemi nikoho, jak jsem si pro sebe tuhle oblast Aljašky pojmenovala, spojuje jediná dvě města King Salmon a Nak Nek silnice, která na mapě vypadá jako špatný vtip. Pokud se totiž chcete dostat na tuhle 35 mil dlouhou silnici, musíte na ní nejdřív doletět, třeba z několik set mil vzdáleného Anchorage. O to větší je pak vaše překvapení, když zjistíte, že zatímco v King Salmonu začíná silnice celkem logicky na letišti, na opačném konci v Nak Neku končí (začíná?) netradičně přímo v baru. Smysl však pochopíte celkem rychle, když se stanete součástí několikadenní oslavy spojené s koncem rybářské sezony. Práce v těchto těžkých podmínkách je značně frustrující i pro ty nejotrlejší, dlouhé týdny tvrdé dřiny minimálně po šestnácti hodinách denně (pro některé rybáře i několikanásobně delší směny na moři), měsíce
odloučení od rodiny a přátel, neustálé mokro a všudypřítomná sůl rozežírající kůži nejen na rukou.
Dvě čáry a jeď
Půjčovnu motorových lodí a něco na způsob kempu provozuje rybář, který podle zápachu strávil na lodi minimálně tři měsíce. Sprchu by už asi ani nepoznal. Nejspíš také včera oslavoval konec rybářské sezony, protože dřevěnou kůlnou se line alkoholový zápach. V jedné z rybářských sítí poklidně spí jeho dítě. Zkasíruje nás a začne tahat na molo kanystry s naftou. Na naše otázky ohledně cesty do rezervace reaguje značně podrážděně, rozdá nám vesty a znervózní tvrzením, že potřebu máme vykonávat jedině ze člunu do vody. Blíže nám však toto doporučení nevysvětlí. Nakonec se smiluje, vycení zažloutlý
chrup a na umaštěný kus papíru propiskou namaluje dvě čáry. Jedna z těch čar, asi ta se šipkou na konci, znamená směr, kterým se máme plavit, ta druhá znázorňuje zřejmě tvar pobřeží. Rybář nám popřeje šťastnou cestu a odpotácí se do domu. Jaksi opomněl, že i k lodím s motorem patří vesla. Tento problém však budeme muset řešit až na zpáteční cestě z rezervace, ale to je úplně jiný příběh.
Bez vesel i mapy
Mapka, kterou nám ten „dobrák“ namaloval, je bohužel k ničemu. První polovinu cesty nás provází taková mlha, že není vidět na dva metry. Naštěstí se zatím vše obejde bez komplikací. Dlouhou, asi pětihodinovou cestu do Národní rezervace Katmai, si krátíme pozorováním
orlů mořských. Jsou nádherní, jejich bílé hlavy se na zeleném pozadí krásně vyjímají. Při pomalé jízdě máme možnost prohlédnout si desítky těchto vznešených dravců. Necítí se námi ohroženi. Pozorujeme, jak loví, hnízdí a dokonce jak krmí svá mláďata. Jsou v tomto přírodním království skutečnými pány oblohy. Podél řeky a na břehu jezera, které musíme na cestě překonat, se kocháme pohledem na malé lovecké sruby. Roztroušené v malebné krajině připomínají chaloupky na kuří nožce z pohádky o Mrazíkovi. Rádi bychom se přesvědčili o pověstné pohostinnosti aljašských lovců. Zajímá nás, zda své skromné příbytky nezamykají, jak se traduje, a zda je možné nalézt v některém z nich útočiště v případě nenadálé nouze. Čtyři z pěti srubů jsou skutečně otevřené, částečně zásobené a připravené pro náhodné pocestné. Po pěti hodinách plavby lehce znervózním, brány rezervace teď vidím za každou zátočinou a skálou. Ale konečně jsme u cíle, v zátoce spatřím barevné trupy malých vodních letadel. Jak se přibližujeme ke břehu, adrenalin se začíná pomalu uvolňovat a pociťuji první záchvěvy vzrušení.
Čtěte také: Kam v Bavorsku?
Katmai – náš cíl
Aljašská národní přírodní rezervace Katmai je jedinečná nejen pro svoji nedostupnost. Žije zde, kromě dalších zvířat, několik tisíc medvědů hnědých. Stovky jich sem každoročně přicházejí lovit v období, kdy podniká losos svou strastiplnou cestu proti proudu. Medvědi si zde nenasytným požíráním ryb tvoří životně důležité
zásoby tuku a díky tomu mohou v dobré kondici přečkat dlouhou aljašskou zimu. Vody jezera i přilehlých řek jsou v období migrace lososů plné ryb, a proto je tato doba na pozorování medvědů nejvhodnější. Ojedinělá geografická poloha rezervace, dostatek potravy bohaté na proteiny a tuky způsobily, že medvědi v této oblasti dorůstají do obrovské velikosti. Na břehu rezervace na nás již čekal statný ranger, který nám poskytne základní informace (např., že ve člunu nesmí zůstat žádné potraviny, medvědi mají excelentní čich). Potom nás nasměroval na bezpečnostní instruktáž do turistického centra. Bez této průpravy není návštěva katmaiského národního parku možná a ani bezpečná. Návštěvníci se v prostoru rezervace pohybují bez doprovodu rangerů. Maximální obezřetnost je proto na místě.
Jak se zachovat při střetu s medvědem?
• Jestliže spatříte medvěda ve velké vzdálenosti, pomalu se otočte a pokračujte opačným směrem. Ujistěte se, že vás medvěd nenásleduje.
• Minimální bezpečná vzdálenost od šelmy je 50 yardů, v případě samice s mláďaty je minimální bezpečná vzdálenost 100 yardů
• Pokud se medvěd přibližuje nebo se staví na zadní, snaží se vás identifikovat. Pomalu se otočte a diagonálně se vzdalujte ze směru, kterým šelma pokračuje. Možná, že bude nutné dočasně opustit stezku a nechat projít medvěda.
• Pokud zjistíte, že vás medvěd následuje, zastavte se a zůstaňte stát nehnutě na místě, případně si lehněte na zem. Jestliže se medvěd stále přibližuje, vstaňte, hlučte co nejvíce, zvedněte ruce nad hlavu a snažte se vypadat co největší.
• Nikdy neutíkejte. Medvěd dokáže vyvinout rychlost vyšší než 50 km/h. Pokud nezabere zpívání, stůjte bez hnutí na místě a mluvte na medvěda tichým, klidným hlasem. Nikdy se mu nedívejte do očí. Někdy se stane, že zvíře dojde až k vám, blízko několik desítek centimetrů a pak se otočí a odejde.
Medvědi, medvědi, medvědi
Uložili jsme všechny potraviny do speciálních kontejnerů, které jsou v parku za tímto účelem umístěny, a opouštíme turistické centrum. Vydáváme se po široké cestě a nikdo z nás není schopen vydat ze sebe hlásku. Dbalí bezpečnostních pokynů se držíme všichni pohromadě, všem se nám tají dech z dobrodružství, které nám dýchá na záda. U první vyhlídky užasle zíráme s otevřenou pusou. V jezeře se na hloubce
potápí medvěd a na něčem si pochutnává. Nejspíš sbírá ze dna čerstvě uhynulé ryby. Nikdy jsem netušila, že to medvědi umí. Kousek opodál dovádějí hodně malá medvíďata, která se narodila pravděpodobně letos v zimě. Medvědice s mláďaty obvykle přicházejí do oblasti v období od května do července. Jedné samici se mohou narodit až čtyři mláďata. Medvíďata zůstávají s matkou asi tak dva roky a samice se jim během této doby plně věnuje. Další mláďata se narodí obvykle nejdříve za tři roky. Matku těchto medvíďat nikde poblíž nevidíme. Byla nejspíš tím obratným potápěčem, kterého jsme spatřili dříve.
Čtěte také: Bavte se, hrajte si, dovádějte, léto je tu!
Hostina na vodopádech
Postupujeme pomalu do nitra divočiny a na další návštěvníky parku narážíme jen zřídka. Pro pohodlné pozorování medvědů a především kvůli bezpečnosti, byly na území rezervace vybudovány vyvýšené dřevěné stavby. Medvědi mají prostě ve všem přednost, jsou všude kolem, Tak společně se dvěma rangery zůstáváme uvězněni na dřevěné pozorovatelně asi hodinu. Ne že bych se cítila dvakrát bezpečně. Asi tak tři metry pod námi okupuje nejbližší prostor několik medvědů a nevypadá to, že hodlají v brzké době změnit své stanoviště. Konečně nás opouští a my můžeme pokračovat k vodopádům proti proudu řeky Brooks. Organizace správy parku funguje na jedničku. Po chvilce čekání si můžeme na pozorovatelně u vodopádů vychutnat svoji půlhodinku. Na protějším břehu vidíme pomalu přicházet obrovského samce. Chůzi má těžkopádnou a vypadá, že je zraněný. Medvědi přicházejí k řece přímo pod námi, ve vysoké trávě vidíme jejich vyšlapané stezky. Mladý samec zrovna provádí očistu, když do něho jiný medvěd neomaleně vrazí. Mládenecká rvačka ale skončíla stejně rychle, jako začala. Vtom se další z medvědů začne nebezpečně přibližovat. Staví se na zadní a větří… slyším tlukot svého srdce ve spáncích… všechno se odehrává maximálně pět metrů před námi. Na ploše o nevelké rozloze jsem napočítala šest medvědů.
Medvědí pohádka
Pohled, který se nám naskytl z druhé vyhlídky, se dá jen stěží vylíčit. Na hraně vodopádu momentálně probíhá boj o nejvýhodnější pozice. V jedné pohádce se píše o pečených kuřatech létajících rovnou do huby. V takové pohádce se nejspíš ocitli i místní medvědi, ovšem s tím rozdílem, že jim do huby nelétala pečená kuřata ale syroví lososi. Všude kolem je dost potravy pro všechny medvědy a tak mají osobní souboje často povahu provokace, zvláště u mladších samců. Statná medvědice, matka tří medvíďat, zaujímá pozici na hraně
vodopádu a číhá na svůj úlovek, mláďata zatím čekají opodál na svou chvíli. Než stačím napočítat do pěti, medvědice je úspěšná. O chycenou rybu se mezi dvěma jejími potomky strhne rvačka. Ale i na Aljašce platí: „Když se dva perou, třetí se směje“. Stejná situace se pak opakuje ještě několikrát. Jako zázrakem na nás „ranger“, dohlížející na výměnu návštěvníků, zapomněl. Využili jsme tedy jedinečné příležitosti a zůstali na místě přes dvě hodiny. I tak krátký čas, který jsme zde strávili, nám pomohl pomalu rozeznávat jednotlivé medvědí charaktery. Byl tu labužník, příživník, elegán, lovec i nešika…
Splněný sen
Nejzajímavější část výletu je pro tuto chvíli za námi, vracíme se úzkou stezkou zpátky. Zahlédneme ještě losa amerického, zvíře typické pro tuto krajinu, jak se spokojeně popásá. Na rozloučenou se nám otevírá výhled do krajiny. Kopce lemující řeku Brooks pestrobarevně září odstíny jasně žluté, karmínové, růžové a fialové. Barvy se různě prolínají a vytvářejí tak na svazích rozkvetlé květinové koberce. V letním období sídlí v katmaiském národním parku na 40 druhů zpěvných ptáků. Jejich koncert si vychutnáváme na zpáteční cestě s blaženým klidem. Pomalu opouštíme místo, kam se mnoho lidí podívá leda tak ve snu. Pociťuji lehkou závrať při pomyšlení, že jsem zde skutečně byla.
Víte, že...?
Katmai-Národní park a rezervace - Aljaška
Poloha: 290 mil jihozápadně od Anchorage
Nejbližší letiště: King Salmon, 6 mil od západní hranice parku
Cena letu: King Salmon – Katmai Brooks Camp, v sezóně cca 250 – 350 dolarů / osoba, doba jednoho letu asi 20 min
Půjčení motorového člunu v King Salmon: v sezóně cca 75 dolarů / člun (nosnost max. 5 dospělých) doba trvání jedné jízdy asi 5 hod
Návštěvnické centrum: Každoročně otevřeno pouze od 1.6. do 17.9.
Ubytování: Brooks Camp, pouze v období od od 1.6. do 17.9.
Rezervace: www.katmailand.com
Více informací: Katmai Nationale Park and Preserve, P.O. Box 7, King Salmon, AK 996 13, tel.: 001 907 246 33 05, www.nps.gov/katm
Rádi cestujete? Napište nám své zážitky, zkušenosti a tipy. To vše můžete sdílet s ostatními čtenáři na našem diskuzním fóru a na facebooku!
Kam dál?
Jak se bydlí v ašramu
Probuďte v sobě Foresta Gumpa
Radka: „Orlí nos už mi asi zůstane“
Jak se zabezpečit na důchod 2. díl
Dejte zahradě svého ducha