EKOZAHRADY
Jaroslav Svoboda, autor knihy “Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku”, má zkušenosti s profesionálním vytvářením návrhů ekozahrad a jejich realizacemi. Vede oblíbené kurzy designu jedlého lesa, ekozahrad a rodových statků.
Na fotografii: Jaroslav Svoboda se svým psem Kimem
V počátcích získával své vědomosti o permakultuře během mnoha svých cest a z anglické literatury. Razí vlastní cestu skrze současné zahradní a zemědělské trendy, které neignorují přirozenou krásu a hojnost přírody. Věří, že je možné společnými silami tuto planetu opět přeměnit na jeden velký ráj podporující vše živé.
Jaký je rozdíl mezi přírodní zahradou a ekozahradou? Nebo je to to samé?
Rozdíl tam může být, ale nemusí. Záměrem přírodní zahrady je dle mého názoru co nejvíce napodobit místní ekosystém, poskytnout na svém pozemku prostor rostlinám a živočichům, které by v dané lokalitě měli běžně žít, ale díky devastaci životního prostředí se jejich životní prostor zmenšuje, nebo se již úplně ztratil (ohrožené rostliny a živočichové např. obojživelníci atd.). Člověk budující přírodní zahradu většinou chce zachovat odpočinkovou a relaxační funkci zahrady a zároveň chce poskytnout na svém pozemku prostor přírodě. Ekozahrada může být přesně to samé, ale měla by být více zaměřená na užitek pro člověka. Tím myslím hlavně pěstování potravy a další obytné a užitné
funkce vhodně propojené s fungováním domácnosti.
Které principy považujete za nejdůležitější, co nesmí chybět na ekozahradě?
Právě produkce zdravého jídla je pro mne asi nejzásadnějším měřítkem. Žít ve zdravé zahradě a konzumovat u toho nezdravé, chemií nasáklé plodiny ze supermarketu nemá pro zdraví člověka dostatečný efekt. Vaše zahrada by pak sice přispívala životnímu prostředí, ale někde daleko na mnoha místech světa musí existovat plantáže, které pro vás potraviny produkují, a tyto gigantické průmyslové pěstírny bývají velmi
destruktivní pro své okolí i pro půdu, na které jsou. Ekozahrada má být ráj, který dává smysl po všech stránkách, a podporuje život všech svých obyvatel. Několik let po založení může poskytovat maximální efekt při minimální vložené práci.
Čtěte také: Zahrady pro lenošení
Člověk, který má ekozahrádku, získává i něco víc než jen “bioprodukty”...? Proč byste lidem doporučil přeměnit svou úhlednou zelenou plochu na kus jedlého pralesa?
Když zapojíme přírodní harmonii do produkování naší
potravy ve formě "jedlého lesa", který je základem každé správné ekozahrady, a životem dýchající atmosféra, která zákonitě vzniká, předčí každou "moderní" zahradu. Současné zahrady se tak už nyní stávají nemoderními, protože se při jejich údržbě lidé hodně nadřou a nic víc než dočasné uspokojení z uklizené plochy z toho nemají. Samotného mě až překvapuje, kolik lidí své zahrady začíná měnit na ekozahrady, mám z toho
radost. Tomu, kdo prožije rok v ekozahradě, se tújo-trávníkové společenstvo na okolních zahradách začne zdát hodně ubohé a nesmyslné, není pak cesta zpět. I zeleninový záhon ve formě jednoleté polykultury připomíná spíše malou kvetoucí džungli a může být nádherným zážitkem pro celou rodinu pozorovat jeho vývoj od jara do podzimu a neustále z něho něco dobrého sklízet. Na takovém záhonu pro plevel nezbývá místo, v tom spočívá hlavní finta. A to jsem ještě nezmínil různá tajemná zákoutí, bylinkové kopečky, kvetoucí louku, koupací
jezírka...
Foto: Jaroslav Svoboda
Poukázal byste na nějaké typické nešvary českých zahrad?
Tak především na nich není nic moc českého. Málo nebo žádné původní druhy dřevin. Jinak je to stejné po celém světě – tyto nudné zahrady vznikaly kvůli tomu, "že se to tak prostě dělá", aby si sousedé mysleli nebo nemysleli.... Lidé by mohli více popřemýšlet nad tím, co originálního by jim jejich zahrada mohla poskytnout, jak využít pozemek pro maximální dobro celé rodiny. Obvykle to u nás stejně jako třeba v Americe začíná trávníkem s vrčící sekačkou a končí plastovým bazénem s chemickými přípravky na zabíjení řas a grilem na připalování
masa. Taková zahrada život zkracuje, ničí zdraví i psychiku. Ovocné stromy se úplně zbytečně ořezávají na podivné pahýly, které nemají z čeho plodit. České zahrady, stejně jako zahrady v jiných zemích, měly svého ducha. Vznikala na nich zajímavá
bujná společenstva užitkových rostlin a léčivých bylin, klenuly se nad nimi koruny plně vzrostlých jabloní a hrušní a žádné firmy tenkrát nevydělávaly na fobii z pampelišek a sedmikrásek v trávníku.
Liší se podle vás přemýšlení lidí o zahradničení u nás a ve světě?
Myslím, že je to věc individuální, že ve všech zemích se každým dnem "probouzejí" další lidé, kteří začínají do svých zahrad i svého života vnášet permakulturu, tedy trvale udržitelné fungování člověka respektující přírodní koloběhy. Planeta je celistvý organismus, vše co do životního prostředí vypustíme se nám někudy vrátí. Hranice ani politické systémy ve skutečnosti nehrají žádnou roli. Právě vzniká celosvětová a nikým neřízená komunita lidí, kterou spojuje stejné smýšlení o životě - pro mnoho z nich začíná na jejich zahradě. Může to začít uvědoměním si, že člověk je dostatečně
inteligentní tvor na to, aby si už nerozléval a nerozprašoval jedy na vlastním dvorku. Nic víc světového na tom není, principy platí všude stejné, jen druhy použitých rostlin se v zahradách různých klimatických pásem liší.
Foto: Jaroslav Svoboda
Píšete, že principy ekozahrady – permakultury – se dají uplatnit i na malé plochy či dokonce balkóny. Prozradil byste čtenářům nějaké tipy?
Ano, dokonce souhlasím se zakladatelem permakultury Billem Mollisonem, který tvrdí, že města by se mohla kompletně uživit potravinami vypěstovanými přímo ve městě. Věřím, že změna myšlení k tomu potřebná ve společnosti nastane už poměrně brzy, i když to tak zatím nevypadá. Každý však může začít i na vlastním balkóně nebo na terase, v truhlících, sudech, pytlích s hlínou a kompostem. Úrodnost jedlých jednoletek i trvalek na malé ploše je až neuvěřitelná, když je systém dobře promyšlený. Kuchyňský odpad přetvoříte snadno na dokonalé hnojivo, když si pořídíte bedničku pro chov žížal, které budete svými organickými odpady denně krmit. Paneláky mohou být od země až do nejvyššího patra popnuté jedlými popínavkami, jako je vinná réva nebo sibiřské
kiwi, jejichž výhony můžete přiživit tím, že je v každém patře na balkoně bez přerušení ohnete a dáte do půdy v květináči (tzv. zahřížíte). Doplní tím živiny a mohou jít k sousedům nad vámi. Dýně a cukety mohou lézt svými výhonky z jednoho balkonu na druhý :-). Celá sídliště mohou být zelená a plodící, je to jen o dobré propagaci mezi lidmi a sousedy. Mám o tom celou kapitolu ve své knize "Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku", která je hodně obsáhlá a slib ze svého názvu splňuje.
Dáváte přednost pečlivě posekanému trávníku nebo preferujete džungli? Diskutujte o ekozahrádách na našem diskuzním fóru nebo přímo pod článkem.
Kam dál?
Komplexní péče o trávníky
Senioři zpátky ve školních lavicích!
Okrasné trávy: koncert pro vítr a stébla
Vařte pomalu. A zdravě!
Všechny články z rubriky naleznete zde