velikost písma: A +/ A/ A -

Kvůli mámě jsem se nevdala

Autor: Marie Šrámková | komentářů: 0

TÉMA TÝDNE: Paní Marcela (57) měla se svou matkou po celý život značně komplikovaný vztah. S odstupem času se nyní domnívá, že jejich vzájemné soužití a přísná mateřská výchova byly i příčinou, proč se nevdala a zůstala sama.



„Narodila jsem se jako druhá v pořadí, na tehdejší poměry starším rodičům. Matce, která se dlouho léčila s neplodností, už bylo 35, otci o tři roky víc. Dětství jsem spolu se sestrou prožila u prarodičů na venkově a považuji je za velmi šťastné,“ vzpomíná paní Marcela na nejhezčí etapu svého života a přiznává, že si už tehdy uvědomovala, že jí maminka nadržuje.
„Rodiče nebyli nijak zvlášť přísní, přesto ve mně budili respekt, a dá se říct, že jsem se jich z nepochopitelného důvodu bála. A mámy ještě víc, než tatínka, který přitom působil mnohem vážněji. Bála jsem se doma přiznat k rozbité váze, bála jsem se přinést špatnou známku ze školy, bála jsem se přivést domů štěně, které jsme se sestrou tajně ukrývaly ve sklepě. A při tom se to vždy obešlo bez výprasku nebo ‚domácího vězení‘.“

Láska na zapřenou
A o mnoho let později vedena stejnými obavami se Marcela bála přiznat i ke své první „známosti“. „Začalo to tím, že máma vedla neustálé řeči v tom duchu, že se určitě budu muset vdávat, že jsem na mužský. Stačilo totiž, že se u nás jen zastavil spolužák nebo zavolal kamarád a chtěl poradit s domácím úkolem a už máma řešila, že je to asi můj nový kluk. Vždy následoval vždy křížový výslech!“ Proto Marcela přestala dávat kamarádům své telefonní číslo a domů jí mohly volat jen spolužačky.
Když si pak v 17 letech domlouvala první rande, vymýšlela neuvěřitelné konspirace – návštěvy divadel, či koncertů anebo výstav. „Skutečně jsem z domova odcházela ve společenských šatech, které jsem potom ve sklepě převlékla za ‚civil‘.“ Večer pak mladou slečnu, která musela dorazit na minutu přesně domů, zpovídala maminka z dojmů z představení. „Pro ten účel jsem si vždy opatřila program s účinkujícími a naučila se obsah divadelní hry nazpaměť nebo jsem přinesla prospekt z výstavy.“ Samozřejmě následovalo šacování kapes a prohlížení školní tašky či kabelky... Utajování mužských kamarádů však mělo za následek podezření, že je Marcela na holky. „Strach z brzké svatby vystřídaly obavy, že zůstanu na ocet a korunu všemu posléze nasadila máma tvrzením, že jsem lesba!“ To už měla Marcela za sebou se svým prvním chlapcem pětiletou ‚vážnou známost‘. Tu nakonec přiznala až v okamžiku, když otěhotněla a kvůli zdravotním komplikacím se ocitla v nemocnici. „Dítě jsem nakonec potratila, ale možná to bylo i z té hrůzy – jak doma řeknu, že jsem těhotná a vdávat se nechci.“

Čtěte také: Matky a dcery – kamarádky, nebo soupeřky?

Odchod jen s otcovou pomocí
Marcela absolvovala ještě jeden vážný vztah. „S Kubou jsem dokonce i bydlela, ale ty scény, když jsem oznámila, že se k němu odstěhuji, bych nikomu nepřála zažít. Kvílící matka si stoupala přede dveře a tělem mi bránila v odchodu. Tehdy jsem pochopila, že je člověk v afektu schopen i druhého udeřit.“ Marcely se nakonec zastal otec, který ocenil, že se v rodině někdo odhodlal k radikálnímu kroku, a dceři osamostatnění požehnal. Krátce po Marcelině odchodu z domova se odstěhovala i starší sestra Táňa a krátce nato se vdala. V jejím případě se ovšem žádná ‚tragédie‘ nekonala. Zato Marcela z obav o matčinu psychiku po celý čas své ‚samostatnosti‘ pravidelně týden co týden docházela za rodiči na povinný nedělní oběd. „Vždycky, když jsem se blížila k domovu, sevřel se mi žaludek, a vždy jsme se tam také kvůli nějaké malichernosti pohádali. Byl to pokaždé stresující závěr víkendu.“
Průšvih nastal až po sedmi letech. Marcela se s Kubou rozešla. A protože neměla kam jít, vrátila se do rodinného hnízda. Rodiče mezitím vyměnili se sousedy velký byt za menší, přesto Marcele vyčlenili samostatný pokoj. A komentáře o neuskutečněných vdavkách a zřejmých lesbických sklonech pokračovaly. Vysvobozením byla zpráva, že Marcele ‚přiklepli‘ po dlouhých letech čekání družstevní garsonku. Mladá žena se nastěhovala, ale pravidelná víkendová setkání s rodiči pokračovala nadále. „Bylo mi už hodně přes třicet, ale doma mě peskovali jako malou holku,“ vybavuje si paní Marcela.

Smrt nebyla vysvobozením
Od rodiny se nedokázala zcela odpoutat. Měla sice ještě tu a tam nějakou známost, ale kvůli vazbám na rodiče každá brzy skončila. Před časem zemřel paní Marcele otec a mladá žena se ještě víc cítila povinována starat se o ovdovělou maminku. „To už jsem ji navštěvovala i několikrát týdně a postupně jsem přestala vyhledávat společnost svých přátel. Nebyl na ně čas.“
Marcelina matka však nečekaně před dvěma lety na následky úrazu zemřela. Pro Marcelu to byl šok. Ale jak si mnozí z jejích přátel mysleli, že zpřetrhání rodinných h bude pro ženu konečně vysvobozením, nestalo se tak. Marcela se uzavřela do sebe a dává si za vinu, že se k matce za jejího života nechovala ‚dobře‘. „Mrzí mě, že jsem se s ní často hádala, a že jsme si vše nestačily vyříkat,“ trápí se Marcela, která se dodnes z matčiny náhlé smrti nevzpamatovala. „Zůstala jsem sama, děti jsem bohužel nestihla a na partnera už bych si jen těžko zvykala. Takhle mi to vyhovuje. Ale protože jsem už delší dobu bez práce, mám čas přemýšlet o svém životě. Trápí mě, že jsem tu byla zbytečně. Kdybych nebyla tak pevně fixovaná na rodiče, respektive na mámu, kdo ví, jak by se můj život dál vyvíjel,“ uvažuje Marcela. Rozhodla se dožít v ústraní...

Zažili jste něco podobného? Svěřte se v diskusním fóru nebo přímo pod tímto článkem.



Kam dál?
Sousedské divadlo stále žije
Pozor na vtipné dárky
Banánové děti a my
Patří staří za volant?Jistě!
Hubnutí pro diabetiky

Všechny články z rubriky zde
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Téma týdne