velikost písma: A +/ A/ A -

Z deníku nevlastní babičky (14)

Autor: Hana Švejnohová | komentářů: 0

Ať se mi to líbí nebo ne, fotbal nepatří jen do mužského světa. Stal se součástí i mého života. Hrál ho tchán i můj muž a snažili se o to i jeho synové z prvního manželství. Bohužel to ani jednomu z nich nevyšlo, a tak žijí fotbalem všichni muži v naší rozvětvené rodině paradoxně přes mého syna.


Kdoví, třeba bude z Adámka slavný fotbalista

Jeho otec byl sice vášnivý divadelník a nikoli sportovec, přesto je Martin ligový brankář. V Teplicích. A taky na počítačové hře FIFA našeho Adámka, novopečeného fotbalisty. Táta ho přihlásil do oddílu nejmladších žáčků a můj muž v roli pyšného dědečka ho jednou týdně vozí na zápas. Ten den pak většinou přespí u nás, takže si ho aspoň trochu užiju i já.
Měla jsem spoustu práce. Od té doby, co musím každý týden ve stejném termínu odevzdat dva aktuální fejetony a připravit se na hosta do vysílání, prosedím daleko víc času u počítače a na děti mi ho tolik nezbývá. Za vnuky v Brně jsem byla naposled někdy koncem března a pravnoučka Páťu jsem neviděla od února. Stydím se, ale můj muž mě nabádal k vyšší pracovní morálce už rok před svým odchodem do důchodu – tak teď to má. Nic mi nemůže vyčítat!
Ve středu večer přijeli po zápase v Klánovicích. Drtivou porážku 14:4 chudák Adam ani neuměl vyslovit, protože si nepamatoval „to velký číslo“. Ale hrdě mi v předsíni předváděl, jak zabránil jednomu gólu. Měla jsem v lednici chřestovou polévku a v pauzách mezi psaním a převlékáním postelí jsem uvařila barevné rizoto. S kukuřicí, červenou paprikou, jarní cibulkou a s křupavými kousky brokolice… Malý sportovec snědl jenom polévku, protože po zápase mu děda koupil párek v rohlíku. Samozřejmě, nezbytný kolorit na každém fotbalovém hřišti, bez rozdílu věku konzumentů.
Ale pak mě dojal skoro k slzám. Ukázala jsem mu s lehkou výčitkou velkou pánev plnou rizota, které jsem dělala jen a jen kvůli němu. Děda „může“ rýži jen sporadicky a ještě musí plavat v omáčce. Adam ochutnal způsobně jednu lžičku, pak mě vroucně objal a s naprosto vážným výrazem mi řekl: „Babi, já tě mám moc rád, ale fakt děkuju, nechci.“ Jeho vysvětlení jsem přijala bez výhrad a dala jsem si dvojitou porci. S vysedáváním u počítače dlouho do noci je to vražedná kombinace, ale když on ho tak citlivě odmítl a bylo tak dobré…
Ten večer jsem měla pocit, že náš Adámek přechází do další životní etapy. Jeho projev je zralejší, z prohraného zápasu žádný mindrák nemá a dlouho se vydržel se mnou dívat na Hubačův Dům na nebesích. Možná mu Jiřina Bohdalová něco připomínala, ale před usnutím poprvé místo Křemílkovi pozorně naslouchal příběhu Malého prince.
A já jsem si uvědomila, jak lehce se dá taková proměna dítěte propást a jak silná je to emoce. Bez ohledu na to, čí krev v jeho žilách koluje…

Čtěte také Z deníku nevlastní babičky(13)

Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk) Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka. (např. ČT, Dámský klub F1) .Píše i pro společenský měsíčník Xantypa,v této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5.února každou sobotu dopoledne v 10,00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských..

Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napíšte o tom do našeho diskusního fóra nebo do diskuze pod tímto článkem.

Kam dál?
Mapa nájemného určí ceny
Čilá jako fretka
Můj muž je Vietnamec
Úspěšná léčba ničím
Hubnutí pro diabetiky
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Z deníku nevlastní babičky