Ať se mi to líbí nebo ne, fotbal nepatří jen do mužského světa. Stal se součástí i mého života. Hrál ho tchán i můj muž a snažili se o to i jeho synové z prvního manželství. Bohužel to ani jednomu z nich nevyšlo, a tak žijí fotbalem všichni muži v naší rozvětvené rodině paradoxně přes mého syna.
Kdoví, třeba bude z Adámka slavný fotbalista
Jeho otec byl sice vášnivý divadelník a nikoli sportovec, přesto je Martin ligový brankář. V Teplicích. A taky na počítačové hře FIFA našeho Adámka, novopečeného fotbalisty. Táta ho přihlásil do oddílu nejmladších
žáčků a můj muž v roli pyšného dědečka ho jednou týdně vozí na zápas. Ten den pak většinou přespí u nás, takže si ho aspoň trochu užiju i já.
Měla jsem spoustu práce. Od té doby, co musím každý týden ve stejném termínu odevzdat dva aktuální fejetony a připravit se na hosta do vysílání, prosedím daleko víc času u počítače a na děti mi ho tolik nezbývá. Za
vnuky v Brně jsem byla naposled někdy koncem března a pravnoučka Páťu jsem neviděla od února. Stydím se, ale můj muž mě nabádal k vyšší pracovní morálce už rok před svým odchodem do důchodu – tak teď to má. Nic mi nemůže vyčítat!
Ve středu večer přijeli po zápase v Klánovicích. Drtivou porážku 14:4 chudák Adam ani neuměl vyslovit, protože si nepamatoval „to velký číslo“. Ale hrdě mi v předsíni předváděl, jak zabránil jednomu gólu. Měla jsem v lednici chřestovou
polévku a v pauzách mezi psaním a převlékáním postelí jsem uvařila barevné rizoto. S kukuřicí, červenou paprikou, jarní cibulkou a s křupavými kousky brokolice… Malý sportovec snědl jenom polévku, protože po zápase mu děda koupil párek v rohlíku. Samozřejmě, nezbytný kolorit na každém fotbalovém hřišti, bez rozdílu věku konzumentů.
Ale pak mě dojal skoro k slzám. Ukázala jsem mu s lehkou výčitkou velkou pánev plnou rizota, které jsem dělala jen a jen kvůli němu. Děda „může“ rýži jen sporadicky a ještě musí
plavat v omáčce. Adam ochutnal způsobně jednu lžičku, pak mě vroucně objal a s naprosto vážným výrazem mi řekl: „Babi, já tě mám moc rád, ale fakt děkuju, nechci.“ Jeho vysvětlení jsem přijala bez výhrad a dala jsem si dvojitou porci. S vysedáváním u
počítače dlouho do noci je to vražedná kombinace, ale když on ho tak citlivě odmítl a bylo tak dobré…
Ten večer jsem měla pocit, že náš Adámek přechází do další životní etapy. Jeho projev je zralejší, z prohraného zápasu žádný mindrák nemá a dlouho se vydržel se mnou dívat na Hubačův Dům na nebesích. Možná mu Jiřina Bohdalová něco připomínala, ale před
usnutím poprvé místo Křemílkovi pozorně naslouchal příběhu Malého prince.
A já jsem si uvědomila, jak lehce se dá taková proměna dítěte propást a jak silná je to emoce. Bez ohledu na to, čí krev v jeho žilách koluje…
Čtěte také Z deníku nevlastní babičky(13)
Hana Švejnohová byla původně herečkou, znali ji zejména diváci ve Zlíně a v Brně. Objevila se i v několika filmech (například Dneska přišel nový kluk) Od roku 1992 je populární zejména jako rozhlasová a televizní moderátorka. (např. ČT, Dámský klub F1) .Píše i pro společenský měsíčník Xantypa,v této době se po deseti letech odmlky vrátila k rozhlasové práci. Posluchači ji mohou slyšet od 5.února každou sobotu dopoledne v 10,00 hodin na stanici ČRo2 v autorském pořadu „Nezatloukat aneb My dva a čas“, což je hodinka se zajímavými hosty na téma vztahů manželských i nemanželských..
Patří Hanka mezi vaše oblíbené osobnosti? Chcete se s ní podělit o vaše babičkovské zkušenosti? Napíšte o tom do našeho diskusního fóra nebo do diskuze pod tímto článkem.
Kam dál?
Mapa nájemného určí ceny
Čilá jako fretka
Můj muž je Vietnamec
Úspěšná léčba ničím
Hubnutí pro diabetiky