Obyvatelstvo ČR bude stárnout rychleji, penzijní reforma je v nedohlednu. Pojmenování starý člověk se pomalu stává synonymem velmi obtížné etapy, kdy se o člověka nikdo nezajímá, nestará.
A co naše přání dlouhověkosti, které si vinšujeme při oslavách narozenin, myslíme to vůbec vážně? Podle prognózy sestavené Burcinem a Kučerou má být letos v ČR naděje dožití v letošním roce u mužů přes 74 let, u žen o šest let více. Do roku 2065 se mají tato čísla radikálně zvýšit – muži 80 let, ženy dokonce 88 let. Průměrný věk obyvatele ve stejné době vzroste na 48 let a počet obyvatel ve věku 75 a více let bude více jak trojnásobný. Je to důvod k obavám a katastrofickým scénářům, nebo bychom se měli radovat z naplnění ideálu dlouhověkosti?
Nejistá budoucnost
Přejeme si, abychom svůj seniorský věk prožívali důstojně, v klidu, bez bolesti a příjemně. Naplnit to ale není jednoduché. O stárnutí se dnes mluví pouze v souvislosti s hledáním zdrojů financování
důchodů do budoucnosti, přemýšlí se i o naplnění stále větší poptávky po zdravotnických službách. Chybí to hlavní – ucelená strategie a smysluplný penzijní systém. Ten už se sice plánuje, ale prozatím stojí na vratkých základech. Co nyní máme? Máme dávky od státu a dobrovolné penzijní připojištění, chybí stále plánované povinné celoživotní pojištění. Jak začíná nebezpečně vysychat první pramen, slyšíme od politiků a ekonomů často. Proč šetříme na důchodech, abychom jinde a zcela nesystémově mohli přidat?
Spásná zdravotnická reforma?
Regulační poplatky chvíli fungovaly, pak byly dobré politikům akorát tak pro předvolební boj. Víme, že senioři využívají kolem 80 % kapacit našeho zdravotnictví, veřejně dostupné statistiky nás usvědčují, že chodíme k
lékaři nepoměrně častěji než obyvatelé jiných vyspělých zemí. Zajímá se někdo proč? Nemusíme být zrovna ekonomy, abychom pochopili, že nabídka našeho zdravotnického systému vytváří umělou poptávku. A systém se bortí.
Co nás čeká a nemine? Především bychom měli pracovat mnohem déle, samozřejmě pokud to jde. Prodloužení věku přináší prodlouženou
pracovní schopnost a tím i vyšší kvalitu života. Přitom už teď je prokázán posun zdraví do vyššího věku. Našim představám, že důchodce je nespolečenský člověk, obutý stále v domácích papučích a sledující televizní seriály se zahraniční senioři, např. Nizozemci, při návštěvách našich krajů smějí od ucha k uchu. Nepůjde to beze změn ve společnosti. Kvalitativně na jiné úrovni musí být výrobky a služby pro seniory, hospodářství pro seniory,
kultura a
sportovní vyžití nebo
bydlení pro seniory, jako je tomu např. ve Skandinávii. Musíme opustit představu, že kdo není krásný, vitální, kypící zdravím, marketingově řečeno IN, je zbytečný a nemá žádnou cenu.
Sami si nepomůžeme
Jak se člověk může sám co nejlépe na stáří připravit? Jednoduché a efektivní kroky k naplnění kvalitní dlouhověkosti neexistují. Platíme si
penzijní připojištění, životní pojištění, snažíme si přivydělat např. pronájmem bytu, dalším pracovním úvazkem nebo se snažíme přesvědčit své zaměstnavatele, aby s námi počítali co nejdéle.
Šetřit na důchod ještě jinak? Z čeho, když úspory z disponibilního příjmu domácností klesají a 65 % lidí nedosáhne ani na průměrnou mzdu?
Ve většině případů to jsou všechno polovičatá a neefektivní řešení. Ne vždy můžeme dělat svou práci i ve starším věku, únava a opotřebovanost se vůlí překonat nedá. Každý člověk je jiný a žije v jiných sociálních podmínkách. Navíc taková snaha o přilepšení může skončit fiaskem. Pronajmete byt nebo jeho část,
nájemník neplatí nájem nebo zničí vybavení bytu. Dnes se např. v Moravskoslezském kraji objevují desítky firem, které nutí své dlouholeté zaměstnance k výpovědím a uzavření DPP apod. V těchto případech se o zajištění na důchod nedá mluvit vůbec.
Zdroj:
Můžeš, červen 2008
www.mpsv.cz
www.mzcr.cz