TÉMA TÝDNE:
Marie Poláčková prožila pozdní lásku. Se svým manželem Oldřichem se vzali v osmašedesáti.Svého vzplanutí v pokročilém věku rozhodně nelituje.
Měla jste v mládí manžela a rodinu?
S mým prvním partnerem Jiřím jsem prožila nádherné manželství, vychovali jsme dvě děti. V šestašedesáti jsem ale ovdověla. Muž zemřel po dlouhé nemoci, jeho
odchod nebyl překvapivý. Zpráva o jeho smrti i pohřeb mě proto nezdrtily, synové o mne v té době až dojemně pečovali. Jenže pak děti musely odjet a já zůstala sama v prázdném bytě! Manžel mi začal hrozně chybět. Nejhorší bylo, že jsem si s ním už nemohla povídat. Ne, že bychom předtím vedli nějaké dlouhé rozpravy. Na moje řeči skoro vždy odpovídal stručně a když mu pak bylo ke konci špatně, reagoval většinou jen nějakým otráveným zabručením. Někdy býval i pěkně protivný. I po tom se mi ale strašně stýskalo! Najednou jsem neměla proč být na světě. Budoucnost se mi jevila jako hluboká černá propast.
Jak jste to překonala?
Kamarádka viděla, co se se mnou děje, a tak mi našla brigádu. Začala jsem dělat šatnářku v nedalekém kulturním domě, kde se o víkendu konají
koncerty a zábavy. Zprvu se mi vůbec nechtělo – celý život jsem pracovala jako účetní v kanceláři, připadalo mi to jako degradace. Navíc to bylo jen za symbolickou odměnu. Doma to bylo ale k nevydržení a tak jsem tam nastoupila. Bylo to rozumné rozhodnutí. Dostala jsem se mezi lidi, zase mě začalo zajímat, co se děje kolem.. A nakonec jsem tam potkala Oldu.
Jak jste se seznámili?
Jednou tam na besedu s hercem Donutilem přišla parta mých vrstevníků z vedlejší vsi. Znala jsem je od vidění. Jeden z nich byl veselá kopa. Na můj vkus byl ale až příliš upovídaný, navíc se mi nelíbilo, že se
baví se mnou a nevěnuje se paní, se kterou přišel. Pak se ukázalo, že je to jeho vdaná sestra. Jeho žena zemřela před dvěma roky.
Kdy vás pozval na schůzku?
Olda začal chodit na každý pořad, na němž jsem byla v
kulturním domě jako šatnářka. Bylo to asi třikrát za sebou! Dokonce přišel i na koncert nějaké místní metalové skupiny. Zeptala jsem se ho trochu s despektem, jestli se mu taková hudba líbí. Přiznal se mi, že vůbec ne. Ale že tam chodí jen kvůli mně. Druhý den jsme pak měli rande.
Se vším všudy?
Ale kde. Asi půl roku jsme spolu chodili na procházky a na kafe, kde každý z nás povídal hlavně o našich bývalých partnerech. Došlo i na nějakou
pusu, ale tím to zprvu končilo. Nakonec jsem k němu ale opravdu přišla na návštěvu a zůstala jsem u něho do rána. I člověk v našem věku potřebuje pohlazení. Teprve tehdy jsem se do Oldřicha naplno zamilovala. A láska nám přilila hektolitr životní energie! Musím však říci, že víc než láska nás spojuje hluboké přátelství.
Pak jste se k němu přistěhovala?
Od té doby jsme byli občas u mě, občas u něho. Taky jsem mu začala pravidelně vařit. To velmi oceňoval a oceňuje, zjistila jsem totiž, že sám si umí připravit jen míchaná vajíčka. Za
čas jsme se dohodli, že bude ekonomicky výhodnější vést jen jednu domácnost.A tak jsem se k němu nastěhovala natrvalo. Dlouho jsme žili jen na hromádce.
Teď jste manželé?
Olda mě přemluvil – prý abych až umře, měla jistotu, že nepřijdu o bydlení v jeho
domě.Váhala jsem, nechtěla jsem si znepřátelit jeho dceru a jejího muže. Dcera Zdenka mi ale sama řekla, že bychom se s jejím tátou měli vzít. Tak jsem podlehla. Doufám ale, že mě Olda stejně přežije.
A co vaše děti?
Synové se na náš vztah dívali se znepokojením. Rozmlouvali mi třeba, že jsem chtěla opustit nájemní byt, kde jsem je s bývalým
mužem vychovala. Nakonec mi to ale odpustili. Myslím, že teď jsou rádi, že jejich děti – moje vnoučata – mají nového dědečka.
Čtěte také: Romeo a Julie po šedesátce
Láska kvete v každém věku. Popovídat si o tom můžete na našem fóru nebo v diskusi pod článkem.
Kam dál?
Sexualita žen ve zralém věku
Nemáte sex? Nevadí.
Lék na poruchu erekce
Sex a bolest
Když muži mají své dny