velikost písma: A +/ A/ A -

Jak pohřbít tetičku

Autor: Matěj Kouba | komentářů: 0

Umřela mi prateta. Měl jsem ji rád. Ale důvod k hlubokému žalu nemám – odešla tiše a bez bolesti v šestadevadesáti letech. Kdo by si takovou smrt nepřál. Proč o tom píšu – její děti, moc fajn lidi, prohlásily, že nebudou dělat pohřeb!

Honosný pohřební vůz z Mexika

Chápu je, tetička už neměla žádné přátele, její vrstevníci jsou na pravdě boží už dávno. Stejné to bylo ostatně předtím s mou babičkou, její sestrou. Ony dvě byly jako stařičké stromy z dávno vykáceného lesa. Dokud mohly, podpíraly se, žily jedna pro druhou. My, jejich děti a vnoučata, jsme je sice zajímaly,milovaly nás, ale žily jsme však už v jiném, pro ně nepochopitelném světě.

"Proč tedy dělat pohřeb?!" přesvědčila mě tehdy rodina. "Nikdo tam už nepřijde a my se budeme tou pohřební ceremonií jenom rozdírat! A navíc ty zbytečné výdaje!" Souhlasil jsem, jsem přece moderní člověk.Teď toho ale trochu lituji.

Čtěte také Jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby?

Já vím, je to takový pragmatický trend. Postupují tak i jiné rodiny – a babičky a dědové samy vyhlašují: „Radši si kupte novou pračku. Nebo za ty peníze jeďte, děti, na dovolenou a tam si na nás vzpomeňte! „

Jenomže něco tu chybí. Současný svět si nepotrpí na gesta – na druhou stranu jsem kdysi kdesi četl, že rituály jsou základem civilizace! Něco na tom je. Když je odhodíme, nestáváme se zase tak trochu zvířaty? Ta přece většinou opouštějí členy své smečky bez loučení. Lidé se dosud odlišovali mimo jiné tím, že odchod zasloužilého člena rodu byl příležitostí ke smutku, ale i ke vzpomínkám a hrdosti na to, co vykonal. Pohřeb byl důstojným koncem, který byl pro jiné zase důležitým začátkem. Tyhle naše nesentimentální postupy, kdy si pozůstalí pokradmu přinesou domů krabici strejdova popela, aby ji nechali po zbytek života v rohu na šifoneru mezi zaprášenými broušenými chloubami paní domu, mě skličují. A trochu závidím předkům ty důstojné pohřby s dechovkou, po nichž se šlo do hospody, kde se na hořkosladké zádušní hostině namazala celá vesnice.

Také vám připadají pohřby bez obřadu nelidské? Nebo naopak jste pro pragmatický přístup? Diskutujte na našem fóru nebo přímo pod článkem.

Kam dál?
Práce z lásky
Jan Cimický: „Psychické problémy je třeba řešit včas
Je chrápání další civilizační choroba?
Co nám signalizuje bolest hlavy
Nedovolte fobii, aby omezovala váš život
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.