FEJETON
Nedávno mě jeden lifestylový magazín požádal, abych jako expertka na flirt napsala text o emancipovaném balení, kdy žena nečeká, až bude oslovena, nýbrž oslovuje sama.
Odmítla jsem to s odůvodněním, že se mi to líbí jako hra, ale nikoli jako psychologicko-politický princip. A taky proto, že žádnou takovou reprezentantku
ženského pohlaví neznám. Článek se tedy nekonal a já pak dlouho přemýšlela o tom, co mužům přenechávat a co ne.
O smyslu a nesmyslu vžitých rolí. O tom, zda a
proč se ve jménu emancipace vzdávat toho nejkrásnějšího a nejluxusnějšího na seznamování, totiž mužského dvoření plného komplimentů, nočních sms a drobných pozorností. A dospěla jsem k závěru, že by mi, byť hodně emancipované bytosti, popírání tohoto
klasického způsobu bylo cizí a že ho tedy razit nebudu. Ani za cenu, že tím pro některé revolučně smýšlející kolegyně skončím v šupleti Barbín. Potud jasno, ale stejně… to téma mi nešlo z hlavy.
Čtěte také Do patnácti let nepřístupno
V metru, u pití kávy i při sledování nudných zpráv jsem se k němu musela znovu a znovu vracet.
Existují u nás takové ženy? Kolik jich je? Jak tuhle novou roli navazování kontaktů vnímají? Jak se srovnává s jejich ženstvím? Je nebo není tím ohroženo?
A pak jsem poznala hotový skvost: 49 letou Šárku, atraktivní a velmi, velmi
sexy matku dvou dospělých ratolestí. Zastává vysokou funkci na jednom důležitém úřadě a je dobře vdaná. Dobře, co se týče zajištění a všech těch přímo notoricky známých atributů, jimiž žena podmiňuje výběr partnera a rozhodnutí zplodit s ním dítě.
A tahle moje nová známá dělá ve svém volnu právě to, co bych u jejího vysloveně ženského , měkkého typu pokládala za nemožné:
jezdí do tančíren v centru města a sama loví chlapy. Usadí se na místě, odkud má přehled, vyhlédne si kořist, vrhá na ni dlouhé, vyzývavé pohledy a když se dotyčný k ničemu nemá, vstane z židle, zavlní svým kyprým tělem typu přesýpacích hodin, namíří si to k němu a vyzve ho k tanci. Jak jednoduché!
Muž prý nijak neprotestuje, ba naopak, její aktivitu kvituje s povděkem a během tance se jí většinou svěří, že ho zbavila rozpaků, neboť se styděl jít pro ni sám.
Bravo! Chtělo by se jásat a tento trik radit všem, které si na něj netroufají... ale ouha!
Nic proti tréninku, vedoucímu k mistrnému zvládnutí úkolu. Určitě je chvályhodné a doporučeníhodné oslovovat lidi, vlastně kohokoliv a kdykoliv! Cvičit se v sebejistém vystupování, podporovat vlastní charisma a opakovanými
úspěchy se znovu a znovu ubezpečovat o svém magickém působení na ostatní. Takovému počínání je určitě záhodno tleskat, až pálí dlaně. Ale kde je tedy zádrhel, ptáte se…? Ani mně to nebylo jasné, když jsem s Šárkou na to téma mluvila a byla zahlcována jejími loveckými úspěchy. Líčila je důvěryhodně a spontánně, včetně občasných sexuálních koncovek i rizik znásilnění.
Protože jsem zvyklá spíš na to, že se ženy, pokud jde o sex-appeal, rády podceňují (na rozdíl od mužů) a i špičkové
manažerky, udílející rozkazy mnoha podřízeným, v přítomnosti atraktivního muže znejistí,
vyvolával ve mně Šárčin příběh bezbřehé nadšení. Na chvíli jsem si připadala jako zlatokop, který narazil na žílu v krajině, kde se takové bohatství rovná zázraku… Ale teď to přijde. Moje otázka, napadnuvší mne stejně spontánně jako Šárku její avantýry, ťala přímo do živého:
"Proč to vlastně děláš?" A ta pohledná, smyslná femme fatale, přebornice na svádění, sklopila dlouhé řasy, zrudla a vyřkla šokující větu: "
abych se pomstila."
Pomstila...? Nechápu. "
Podváděli mě, zrazovali mě... všichni, i můj manžel. Myslela jsem, že mě milují a jsou mi věrní... ale oni lhali, zahýbali a když to vezmu kolem a kolem, byla jsem pro ně vzduch... pro všechny...! Tak jim teď dělám to samý. Vzbudím v nich iluze a pak je odkopnu. Tím jsme si kvit!" Dodává horlivě a na
hezké tvářičce vykouzlí provinilý úsměv.
Je to venku a já jsem zas o jednu zkušenost bohatší: ani vysoké ženské sebevědomí nemusí nutně znamenat zdravé sebevědomí. A dále: ani laškovná
komunikace s muži čili flirt ještě zdaleka nezaručuje kladný postoj k nim!
Hledím na zdrcenou Šárku a je mi jí líto. Ale jen trochu. Protože kdyby (!!!) na sobě už kdysi dávno začala pracovat, mohla být dneska daleko dál. Nejen že by si víc než imaginárních trofejí a jejich rozmetávání na kusy cenila sebe samé, ale třeba by bývala přišla i na jinou věc:
že by se balení pánům rozhodně ulehčovat nemělo!
Svou teorii teď budu směle hlásat do světa, jelikož na to, co jsem dřív jen tušila, mám nyní i živoucí důkaz. A je mi úplně fuk, co si o tom kdo myslí a jestli jsem či nejsem
emancipovaná lovkyně!
Vycházíme z kavárny a galantní číšník nám otevírá dveře. Zatímco já ho míjím s neutrálním nashle-, nechá se Šárka slyšet...
"Áááách, jak jste milý! A zatančit byste si někdy nešel...?" Evidentně ano, protože následuje výměna kontaktů.
Inu, vše je jinak, než se zdá. Šedá každá teorie, zelený strom života!
Šárka ani trochu netrpí. Naopak. Je v tomhle stavu šťastná.
Souhlasíte s autorkou? Máte zcela jiný názor? Napište o tom do našeho diskusního fóra nebo diskutujte přímo pod článkem.
Kam dál?
Erotická revoluce: porno pro ženy!
Sex zralých žen
Galerie Art Deco v Michaleské ulici
Bydlení v cizím
Vyrobte si domácí med