TÉMA TÝDNE:
Každoročně přicházejí na sklonku roku nejkrásnější svátky, Vánoce. Některé zůstanou postupem času zasunuty v naší mysli, na jiné nikdy nezapomeneme.
Nejkrásnější vánoční dárek – rozzářené oči vytoužené holčičky
Paní Jarmila si s manželem nedlouho před svátky přivezla z dětského domova vytouženou holčičku. „Vlastní dítě jsme mít nemohli a protože oba pocházíme z velké rodiny, tím hůře jsme to nesli. V roce 1958 se nám náš sen splnil. Z dětského domova jsme si přivezli dvouletou Aničku. První Vánoce byly událost pro celou rodinu. Každý jí chtěl něco nadělit pod stromeček a protože peněz nebylo nazbyt, jedna z babiček jí upletla čepičku a rukavičky, druhá, která byla krejčovou, jí ušila plyšový kabátek a dokonce vyrobila z punčochy hezkou panenku. Ačkoliv později Anička dostala plno hezčích, tahle byla její nejoblíbenější a ještě dnes, když je už dávno dospělá žena, ji má schovanou s prvními zamilovanými dopisy. Vystála jsem dlouhé fronty na smrček a řadu dalších věcí, což v té době nebylo nic mimořádného. Pamatuji si jen své tehdejší velké obavy, aby se dostalo i na mě, protože jsem chtěla Aničce připravit Vánoce, jaké by v dětském domově neměla. Spoustu věcí ze svého života jsem již zapomněla, je mi dnes přes osmdesát let, ale rozzářené oči Aničky, když uviděla rozsvícený stromeček, a první společné Vánoce mám v paměti, jako by to bylo včera.
Čtěte také úvodní článek vánočního tématu týdne: Kde přebývá duch Vánoc
Jak se změnil přístup dětí k dárkům? Prošlo by zapomenuté vánoční překvapení u dnešní drobotiny?
„Jsme tři spřátelené rodiny. Měli jsme zhruba stejně staré děti, kterým je dnes kolem čtyřicítky. Když byly malé, všichni dohromady jsme koupili starou
chalupu v Lužických horách a každý rok tam trávili vánoční svátky společně. Jen jedni z nás měli
auto, my ostatní jezdívali vlakem. Dětem bylo tehdy sedm až devět let, když jsme o jednom Štědrém dni zjistili, že rodina, která měla vůz a převážela tudíž největší část veškerého vánočního vybavení, nechala v Praze koš s dárky. Široko daleko nebyl žádný obchod, do svátečního večera už moc času nezbývalo. Hlava rodiny, která způsobila tohle „neštěstí“, Pavel, byl naštěstí nápaditý a na rozdíl od ostatních nepropadl panice a vymyslel náhradní plán: děti dostanou různé úkoly s vánoční tématikou a za splnění dostanou body, podle nich jim dárky budou přislíbeny s tím, že je dostanou až doma. Dospělí přece nemohou vědět, jak které z nich úkol splní a zda si dárek zaslouží! Nejprve jsme si mysleli, že se zbláznil, ale děti jeho soutěž nadchla. Soutěžily v různých disciplínách, třeba komu dál dopluje lodička z ořechové skořápky ve vaničce, kde zuří mořská bouře, kdo nejrychleji ale nejméně falešně zazpívá koledu, soutěžily v postavení nejmenšího sněhuláčka na kuchyňském stole. Tento úkol měl vůbec největší úspěch. Doma se pak samozřejmě dočkaly vytoužených dárků. Když jsem to vyprávěla o mnoho let později svým dvěma malým vnukům, nechápavě na mě koukali: „A to nedostaly fakt vůbec nic a nevadilo jim to? To tedy byly divný děti…“ Jsem ráda, že naše děti byly takhle „divný“. Vím, že lidé i časy se mění a je to přirozené. Přesto si občas říkám, proč právě tyto Vánoce nám, ale i těm, kteří byli tehdy dětmi, zůstaly tak nesmazatelně v
paměti?
Další články k tématu: Skryté nebezpečí Vánoc a
Jak si užít Vánoce a nezbláznit se z toho
Jiné bývaly Vánoce na vesnici, jiné jsou ve městě
Roky jsme bydleli na malé vesnici, kde se všichni znali. Z pohledu svých jednapadesáti let a třiceti roků strávených ve městě bych to popsala spíš jako soužití velké rodiny, se všemi klady i zápory, sousedskou výpomocí i hádkami. Na tamní Vánoce mám ale krásné vzpomínky. Coby děti jsme se hemžily v domovech svých kamarádů, jejichž rodiče pro nás byli „tety“ a „strejdové“, uždibovaly jsme, co se dalo. Na Boží hod jsme si společně užívaly nových dárků, na Štěpána chodívaly dům od domu koledovat. Nezapomenutelné Vánoce jsem zažila ve svých asi tak dvanácti letech. Jeden ze sousedů nám vyrobil boby. Byl vdovec a sám děti neměl, ale měl k nám hezký vztah a my ho měly rády. S dárkem od něho, po kterém jsme všichni do té doby marně toužily, jsme si užily neuvěřitelnou spoustu legrace a dodnes, když se setkáme, na to vzpomínáme. Po
přestěhování do města mi nejprve vyhovovala anonymita
sídliště i davů, ale později a zvlášť o Vánocích jsem si začala uvědomovat, jak mi chybí lidská srdečnost a blízkost, kterou znám z dob svého mládí. A schází mi tím víc, čím jsem starší. Vím, že je to nutná daň za žití ve městě. O to víc se snažím vytvořit srdečnou atmosféru, zvláště o Vánocích, alespoň pro svou rozvětvenou
rodinu.
Kam dál?
Jakou knihu vnoučatům pod stromeček
Jakou knihu darovat o Vánocích blízkým?
Andělíčci jako vánoční dekorace
Betlémské hvězdy
Vypěstujte si jmelí sami
Svítící domečky
Jak pěstovat vánoční hvězdu
Jak vnímáte novodobé poselství Vánoc a co pro vás v dnešní době tyto svátky znamenají? Diskutujte s ostatními čtenáři na téma Vánoce ve fóru nebo pod článkem.