velikost písma: A +/ A/ A -

Jak porozumět chování své kočky

Autor: Helena Chvojková | komentářů: 0

Rozumět kočičímu jazyku není tak snadné jako psímu, protože kočka je ve svém chování mnohem nevyzpytatelnější. S trochou vnímavosti je však možné dešifrovat signály, které vysílá.



Přijde k vám kočička, ouška pěkně sklopená dozadu, jen ji pohladit. A to by byla chyba. Tahle kočka není naladěná na mazlení, je ve střehu, připravená k boji.

To je moje
Kočka se nám s oblibou tře o nohy, tiskne se k nim, jako by si říkala o pohlazení. Ona ale má v úmyslu něco jiného – označkovat si nás svým pachem, aby příště poznala, že patříme k jejím lidem. Obdobně to funguje, když se nám tře čenichem o ruce nebo tváře, předními tlapkami o šaty. Takto si „inventarizuje“ lidi i předměty ve svém okolí. Když kolem sebe cítí svůj pach, má pocit bezpečí. Není-li tomu tak, znervózní a začne dělat věci, které ji obvykle ani nenapadnou. Třeba všude učůrávat.

Mazlení, nerušit
Kočka je velký mazel a dokáže si o pohlazení, pochování říct. Sama si přijde, když má na to náladu, vyskočí svému pánovi na kolena a čeká na svůj denní příděl něhy. Mluvíme samozřejmě o kočce domácí, volně pobíhající kočka si na takové pozornosti nepotrpí. Chovatelé doporučují denně si na mazlení rezervovat čas, pokud možno ve stejnou dobu. Kočce nestačí jen tělesný kontakt, dělá jí moc dobře, když na ni mluvíme tlumeným a přívětivým hlasem. A je úplně jedno, co jí říkáme.

Nejcitlivějšími místy kočičího těla jsou hlava a krk. Tam jí hlazení a drbání dělá dobře. Naopak opatrně s bříškem a bedry. Pokud si kočka nezvykla na hlazení v těchto místech už jako koťátko, raději to nezkoušíme. Mohla by se naštvat a ohnat se po nás. Kočka dovede dát taky jasně najevo, když mazlíme špatně, anebo když už toho už má dost. Začne pohybovat ocasem, a když na varování nereagujeme, přidá na důrazu – kousne nebo sekne drápkem.

Citlivé jsou také její fousky. Pomáhají jí v orientaci, hlavně ve tmě. Něco jako slepecká hůl.

Co prozradí oko
Oči kočičí nás hypnotizují, ale taky nám toho dokáží spoustu říct. Rozšířená zornička znamená strach, neklid, ale i obranný postoj. Když se naopak zmenší, tak je potřeba být ve střehu, protože se kočka chystá k útoku. Pozorný pozorovatel si všimne i dalších signálů. Kočka totiž varuje celým tělem. Přitáhne uši k hlavě, mrská ocasem. Když k tomu ještě vyhrbí hřbet a naježí srst, zacouvá a zavrčí, tak už není na co čekat. Tygr se probudil a chystá se zaútočit.

Přečtěte si také: Vybíráme kočku

Ach, ta nuda
Když nás kočka začne „lovit“, sápe se nám po nohách, nemusí to znamenat, že jsme její kořistí, ale že nás vyzývá ke hře. Kočka potřebuje dostatek podnětů, jinak se nudí. Takže kromě mazlení bychom si s ní měli sem tam pohrát. Naopak když zívá, tak to určitě není nudou, ale může nás takhle vítat, když přijdeme domů. Když si ještě o „svého“ člověka začne otírat hlavu, dává najevo svou oddanost i touhu po mazlení. Pozor ale, může to být i příznakem říje.

Často si také špatně vykládáme, když se kočka neustále olizuje. Býváme pyšní na to, jak je naše zvíře čistotné. Pravidelná péče o srst je sice kočičí přirozenost, ale neustálé olizování je příznakem nervozity. Neurotická kočka si obvykle olizuje stále stejnou partii těla a to může vést až k vypadávání srsti. Proto se snažíme kočku zklidnit a pátráme po tom, z čeho může být zvíře nervózní.

Přečtěte si také: Člověče, nauč se mluvit tak, abych ti rozuměl

Široký hlasový rejstřík
Mňau, mňau, tady jsem, dej mi najíst. Mňoukání znamená pozdrav, někdy také žádost. Krátké mňouknutí až zakviknutí je kočičí odpovědí na lidské oslovení. Kočka je totiž pěkně upovídaná a hlasem dokáže vyjádřit kde co. Kočičí křik znamená zlobu nebo bolest, zasyknutí nebo syčení přípravu k obraně a varování útočníka. I samo kočičí předení neznamená jen blaho a pohodu, ale může vypovídat třeba o bolesti, pokud je v něm mručivý podtón. Specificky komunikuje i kočka, která má čerstvá mláďata. Tlumeným zavrčením varuje koťata před nebezpečím. Když zvýší tón, je to už signál pro člověka, aby dal od koťat ruce pryč.

Přečtěte si také: Upovídaný společník

Řeč ocasu
Citlivou a velmi výmluvnou partií kočičího těla je ocas. Jestliže je svěšený, tak s kočkou nic nebude – je unavená, případně pořádně otrávená. Jakmile ale začne jemně pohybovat špičkou ocasu, dává už najevo svůj zájem. Pak může ocas ožít celý, pomalu se kývat. Kočka tím naznačuje, že si není jistá, jestli se s člověkem může v dané chvíli dohodnout, vyjít po dobrém. Když jím začne mrskat, je pořádně naštvaná a varuje, že tohle už není žádná legrace.

I nehybný ocas patří do kočičího slovníčku. Když ho kočka drží strnule dozadu, chystá se na útok. Když ho ale zvedne vzhůru jako závory, je všechno v pořádku, je spokojená. A pokud ještě uvolní jeho konec, má radost, na něco se těší. Třeba na nás, jak si s námi pěkně popovídá.

Kam dál?
Zvířecí záchranka - rychlá pomoc pro mazlíčky
Pejska, kočičku nebo třeba leguána?
Máme doma potkana
Společníci z terária
Můj pes je stopař mobilů
První český národní cirkus Joo

Zdroj:
Kočky, kocouři a koťata, Albert Pintera, Práce
101 praktických rad – Jak pečovat o kočku, IKAR

Jak se svou kočkou komunikujete vy? Napište nám svoje příběhy s kočičími domácími mazlíčky do fóra, pod článek nebo na email: redakce@zijemenaplno.cz. Nejzajímavější příběhy budeme publikovat a autoři od nás dostanou malý dárek.
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.