velikost písma: A +/ A/ A -

Včelař je dobrý už tím, že včelaří

Autor: Martina McLenehanová | komentářů: 0

Království mohou být různá. Jedno se rozkládá na kopci nedaleko Kyjova, kousek od silnice, mezi křovím a stromy. Palácem je zde maringotka a hospodářskými budovami úly. Kraluje tu pan Zdeněk Opatřil.



Pohybuje se tu s klidem, vlídností a sebejistotou dobrého hospodáře a zároveň s úctou člověka, který si uvědomuje, jakou hodnotu má včela. O včelách ví snad vše: zná jejich anatomii, životní zvyky a rytmus, vznik včelích produktů a jejich účinky na lidské zdraví. Ví, jak se včelařství vyvíjelo, i to, co člověka dělá dobrým včelařem. Není divu – včelařením se zabývá už od dětství, a proto se počítá za nejstaršího včelařícího v Kyjově.

Rozdíl mezi včelařem a medařem
K včelaření dovedl pana Zdeňka tatínek. „V době, kdy tatínek včelařil, byly jiné včely. Byly to plodařky, bylo jich množství, ale užitkovou hodnotu tolik nedávaly. Med jsme vždycky měli jen ten, co jsme seškrábli z plástu. Ale už jako sedmiletý osmiletý chlapec jsem kolem toho pobíhal, chodil jsem s tatínkem dělat prohlídky a jezdil jsem s ním na zájezdy za jinými včelaři. Tatínka vlastně ani moc nezajímalo, jestli mají med, ale vydržel se na ně dívat. „To je paráda,“ říkával, a když jsme otvírali včelstva, vždycky chtěl jen vidět matku. Takže byl včelař, nebyl medař. To dnešní moderní včelaři - farmáři říkají: Pokud nedostanu od včel 50kg z jednoho úlu, matku brakuju. Začala se rozchovávat včelka kraňka, která je medonosná a k tomu mírná. Aby bylo včelstvo výkonné, musí mít plodivou matku a u kraněk je časté, že si matku samy dost brzy mění, udělají tichou výměnu. Narazí si dva matečníky a žijí tam skutečně matka s dcerou, až po určité době dcera prostě převezme moc v úlu. Já bych ale každému doporučil, aby v první řadě byli včelaři, aby měli zájem o včelu. To, že vám včela donese med, to už bude ta další fáze.“

Co všechno umí včela
Pan Zdeněk si uvědomuje, jak jsou včely podivuhodné. „Včela je úplná fabrika. Vemte si, že co vyrobí, všecko na něco je,“ říká a na rozdíl od nevčelařů má přehled o tom, kolik práce a úsilí včely na své produkty vynakládají. Jen takový med: ředinu snesenou do úlu musí včely rozdělit do buněk a co nejdříve ji zahustit. Mladušky ji proto nasávají, vrací, znovu nasávají a tím odstraňují přebytečnou vodu. „Právě v tom spočívá tak podstatný rozdíl mezi cukrem a medem. Včela dodává medu enzymy, její hltanové žlázy med obohacují. Je to její živobytí a svému potomstvu v něm předává antibakteriální a jiné látky.“ Včely do úlu snášejí nektar, medovici, pyl a propolis. „Propolis získávají z pupenů a ze stromů i teď, na podzim, když pupeny už prakticky neexistují. Včelky ale ví, kde ho na rostlině najít. A to je úžasně pracná věc. Nasát se něčeho, co teče, je pro včelku lehké, ale nabalit si propolis, s tím se morduje třeba dvě hodiny. Vytvořit si košíčky s propolisem, to je pro ni velice náročná práce.“ Tím ale včelí povinnosti nekončí: krmí larvičky a matku, stavějí buňky, desinfikují své prostředí a před zimou tmelí a zateplují úl.

Já už nikam neletím…
Včelí pracovitost a uspořádané společenství pan Zdeněk shrnuje do své filozofie: „Ve včelách je naprostá souhra, každá včelka ví, co má dělat. Ona ví, že když se vylíhne z buňky, že si ji má po sobě uklidit. Ona ví, že třetím až desátým dnem má za povinnost vytvářet mateří kašičku, krmit matičku a stavět. Každá fáze vývoje včely je rozdělená a včelky v danou dobu dělají práci, kterou mají. Po dvaačtyřiceti dnech se včelka stává lítavkou a to je její labutí píseň. A je to náročný závěr. Neulítá se, ale upracuje se jídlem. To co nasaje, musí zpracovat, musí jí to přejít přes volátko. Vak se jí při tom často natáhne až do zadečku. Když pak dopadá se snůškou na česno, tak to jsou rány. Mají dvakrát takovou váhu, než když vyletí. Ale ona neřekne: já už toho mám dost, já už nikam neletím. Ona letí. A nedělá to pro sebe, dělá to pro ty druhé. Tak to říkám i svým podřízeným v práci, když jako mistr dávám úkoly. Když se někdo ozve, řeknu mu: synku, když můžeš udělat něco pro druhé, je to to nejlepší, co můžeš udělat pro sebe.“

Návod na výrobu náhražky včelího medu naleznete v článku Vyrobte si domácí "med".

Člověk by měl pracovat pro včely, ne pro med
Tato zásada není pro pana Zdeňka pouze teorií. Nezištně se věnuje začínajícím včelařům, kterým předává zkušenosti, podílí se s nimi o osvědčené praktiky, upozorňuje je na to, s čím musí počítat, na co si dávat pozor. „Mladí včelaři nemají zkušenosti a navíc se snaží experimentovat. Já jsem dělal to samé, vyzkoušel jsem padesát metod, co jsem přečetl, hned jsem na to najel. Teď, když se o ty chlapce starám, chci, aby se dostali do fíglů, které jsem si musel vyšlapat, vyzkoušet a někdy jsem na ně i vlastními chybami doplatil. Je to sice práce navíc, ale práce pro nás pro všechny. Kvůli včelím nemocem je důležité, aby v dědině nebyl včelař, který se neumí postarat o léčení, abychom si jeden druhého všímali a včelstva v naší oblasti byla zdravá. A že si dělám konkurenci? Tady je právě potřeba si znovu uvědomit myšlenku, že by měl člověk pracovat pro včely a ne pro med. Protože pro společnost, pro nás, včela dělá nenahraditelnou práci. Už Einstein řekl, že kdyby vyhynulo včelstvo, do čtyř let vyhyne i lidstvo.“

Přečtěte si také: Unikátní objev pavouků - otužilců

Apiterapie – léčba žihadlem
Nenahraditelnou prací včel pro lidstvo měl pan Zdeněk na mysli opylování. Neméně významné je ale také blahodárné působení včelích produktů na zdraví člověka. Pan Zdeněk se přiznává, že s chovem včel začínal zejména ze zájmu o léčitelství. V průběhu let si osvojil Bowenovu tlakovou masáž a diagostiku pomocí reflexní masáže nohou. Z včelích produktů k léčení používá propolis, propolisovou tinkturu, provádí medové masáže, doporučuje vnitřní užívání medu například v kombinaci se skořicí. Louhuje také včelí jed, což mu umožňuje touto látkou bezbolestně léčit, a provádí apiterapii. „Vbodávám včelí žihadlo do míst, kde to bolí, ale tak, že se žihadlo včelce vrátí. Včelička žije dál. Léčebný účinek je okamžitý, nebo se dostaví do tří dnů.“

Více o včelích produktech se dočtete v článku S medem si medíme.

Někdo krotí tygry, jiný včely
„Když k včelám člověk umí přicházet s citem, s láskou, ony mu to oplatí,“ říká pan Zdeněk. Podle vlastních slov nabyl díky včelám nadhled, vyrovnanost a klid. Včely ho přivedly k pozornějšímu sledování přírody, takže je dnes prý schopen spolehlivě předpovídat počasí i s tříměsíčním předstihem. V neposlední řadě mu včely přinášejí pocit životního naplnění. O včelařství totiž říká: „Včelař je dobrý už tím, že včelaří. Ať je jakýkoliv, protože pro společnost už vytváří něco, co druhý neumí. Já to vždycky přirovnávám k takovému trochu hrdinství: někdo leze po Himalájích, někdo umí krotit tygry, prostě je to jakési umění, které každý dělat nemůže. Zkrátka někdo má rád kytičky a někdo se chce popaktovat s včelkama. A když jim člověk umí naslouchat a rozumět, tak je to krásné.“

Kam dál?
Holanďanky u nás doma
Člověče, nauč se mluvit tak, abych ti rozuměl
Máme doma potkana
Malý průvodce tradiční přípravou bylin
Rady babky kořenářky
Udělejte si bylinkový záhon do spirály

Vyzkoušeli jste někdy apiterapii? Pokud ano, jaké s ní máte zkušenosti? Napište nám o tom do fóra nebo pod článek.
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Rozhovor