velikost písma: A +/ A/ A -

Kateřina i Táňa přišly o své nejbližší – jak zvládly trauma?

Autor: Michaela Poštulková | komentářů: 0

TÉMA TÝDNE: Kateřina ztratila nejbližší přítelkyni, paní Magda svého manžela. Oběma se nakonec podařilo situaci čelit a své prožitky sdílet s ostatními – jejich cesty ke smíření byly ale odlišné.

Paní Kateřina začala „mluvit“ přes obrazovku počítače
Paní Kateřina (66) se musela vyrovnat se ztrátou nejlepší kamarádky. Životní rána pro ní byla o to těžší, že Magda zemřela náhle, navíc byla o pár let mladší než ona. Kateřina se o smrti dozvěděla hned po návratu z dovolené, ze schránky na ní vypadlo den staré parte. Situaci nejprve vůbec nemohla uvěřit, doma nechala kufry v předsíni a na rozkládacím gauči v obývacím pokoji seděla beze slova několik hodin. Když přišel večer domů, pochopil manžel, proč nemá Katka radost z právě prožitých rozmazlovacích lázeňských procedur.

Kateřina si opravdovost situace uvědomila až několik dní po pohřbu. Ani při něm neplakala, v takovém šoku několik dní byla. První tři měsíce pro ni byly velmi bolestné a kruté. Ztráta nejbližší kamarádky navíc zapříčinila odcizení mezi partnery – Katce připadalo, že si o manželských strastech už nemá s kým povídat, a že na vše zůstala zcela sama, „na krku“ s mužem, který ji obden vytáčel svými soustrastnými pohledy nebo nesmyslnými nápady na trávení volného času. Z těžké životní situace jí pomohl internet – desetiletá vnučka zřídila své babičce „profil“ na sociální síti facebook a ihned si ji přidala jako „přítele“. Kateřina síť brzy využila pro hledání starých spolužáků, kolegů a pár virtuálních slov nyní prohodila i se svým prvním manželem. Dokonce i on, který Magdu také léta znal, dokázal Kateřině pomoci. Navíc si mohla promluvit s ostatními bývalými kolegy, kterým se na pohřbu raději vyhnula pohledem, a občas navštívila specializovaná fóra pro ty, kteří přišli o své blízké. Anonymní prostředí jí umožnilo se lépe otevřít, a po dlouhém půl roce byla schopná o svém truchlení mluvit i reálně se svými blízkými. Podpora přátel, rodiny, i neznámých lidí se pro ni stala klíčovou.

Jak pomoci truchlícímu? „...nepomáhá plané utěšování, ale naše přítomnost a jistota podpory. Nic se nedá urychlit, a proto i my se musíme obrnit velkou trpělivostí a dát čas nejen truchlícímu, ale také sobě…“ čtěte více v rozhovoru s psychoterapeutkou Janou Wischovou.

Táně pomohla její bývalá sokyně – doporučila jí odbornici
Táně (63) zemřel před rokem manžel – letitý boj s rakovinou sice jeho duše nevzdala, ale tělo už nestačilo. Truchlení bylo silné, z pohřbu musela předčasně odejít. Svou bolest se snažila potlačovat především před dětmi – ty přece potřebovaly její sílu a podporu. Ve chvílích samoty ale propukala v neutuchající pláč. Deset týdnů se sama užírala otázkami „proč“ si Bůh vzal zrovna jejího hodného, pracovitého a poctivého muže. Proč ne někoho jiného? Proč ne ji? Nakonec si vsugerovala myšlenku, že silné pocity zármutku ani nikdy odeznít či zeslábnout nemají – na životního partnera by tím přece zapomněla, a to by bylo stejné jako nevěra!

Až po několika dalších týdnech potkala v nákupním centru manželovu bývalou známou, na kterou vždy žárlila, a ačkoliv se před ní chovala vždy zdvořile a noblesně, v koutku duše ji nemohla vystát. Nyní jí společný rozhovor nepřipadal vůbec nucený – stará známá už nepředstavovala žádnou hrozbu. Na další schůzce se sice nedomluvily, rázná a praktická žena ale Táně doslova vnutila vizitku své psycholožky, která jí velmi pomohla po smrti její maminky. Táňa k odbornici nakonec zašla a bylo to to nejlepší, co pro sebe i své okolí mohla udělat. Po několika sezeních se začala cítit lépe a optimističtěji. Nezaujatá odbornice dokázala vycítit, co přesně Táňa v této fázi truchlení potřebuje.

Jak v praxi pomoci truchlícímu? Na které instituce či osoby jej odkázat? A jakou vhodnou knihu mu darovat? Čtěte článek: „Když smrt přichází, není nikdo zcela připraven“.

Kam dál?
Život v síti – sdílejte jen to, co opravdu chcete
Komunikujte se svou rodinou
Jan Cimický: „Psychické problémy je třeba řešit včas“
Kam zase „kouká“?
Menopauza: dá se s tím žít
Stojí za to cvičit, říká návštěvník kurzu procvičování paměti

Museli jste se vyrovnat se smrtí někoho blízkého? Jak dlouho trvalo vaše truchlení a co vám nejvíce pomohlo zvládnout smutek? Vyhledali jste odbornou pomoc? Napište nám svůj příběh na [email protected], poraďte ostatním čtenářům v diskuzním fóru nebo přímo pod článkem. Děkujeme.
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Téma týdne