S Tomem se známe nějaký ten pátek. Poprvé jsem mu telefonovala v roce 1997, nedlouho poté, co se stal v Aténách poprvé mistrem světa. Moje sportovní srdce tehdy zatoužilo po rozhovoru s nejvšestrannějším atletem světa.
Od naší první schůzky uplynulo dlouhých 14 let a díky několika rozhovorům jsem měla možnost Tomáše z povzdálí pozorovat. Je nejen všestranně sportovně nadaný, ale také inteligentní, milý, vtipný, přející, zodpovědný a čestný. Rodina vždy byla pro něho na prvním místě a manželku Gábinu zastane i v typicky ženských domácích činnostech, jako je například vaření.
Rodina je základ
Rodiče Tomáše Dvořáka jsou sportovci tělem i duší – jeho i sestru vedli ke každému sportu.
„Chodili jsme plavat a v zimě přímo vášnivě lyžovali.“ V šestnácti se dostal do pražské Dukly, zároveň studoval gymnázium.
„První dny v Praze byly trochu krušné a padla sem tam i malá slzička do polštáře. Bylo to v roce, kdy se ti nejlepší připravovali na olympiádu, a já se na stejném atletickém oválu potkával s takovými osobnostmi, jako byli Imrich Bugár nebo Remigius Machura. Možná právě to byl okamžik, kdy jsem zatnul zuby a řekl si, proč bych taky někdy v budoucnu nepatřil mezi ně. Musím ale poděkovat hlavně svým rodičům, kteří se nebáli, že v Praze "zvlčím", a do Dukly mě pustili.“
Byl zařazen do tréninkové skupiny ke Zdeňku Váňovi, postupně se otrkával a přišla i první vítězství. Jako každý dospívající muž začal pokukovat po dívčích sukních. Nejbližší mu byly trenýrky drobné dívenky – trenérovy dcery.
„Faktem je, že Gábina je bývalá atletka – dálkařka – a s celým naším týmem desetibojařů trávila mnoho času. Se vzájemným vztahem jsme se vůbec netajili, ale její rodiče si asi tři roky mysleli, že jsme jenom kamarádi. Když jsem je přišel požádat o její ruku, byli trochu překvapeni.“
Holčičí čtyřlístek – to je domov
Když jsem ke Dvořákům telefonovala nedlouho poté, co se jim narodila dvojčátka Kačenka a Barborka (1997), nejdříve jsem si popovídala s jeho ženou Gábinou, která mi řekla:
„Jestli s Tomášem chceš mluvit, tak zavolej tak za 20 minut, protože teď koupe naše holčičky." Nezavěsila jsem a tak jsem se dozvěděla věci, které bych do Toma nikdy neřekla. Třeba jak přebaluje, koupe, či krmí, jak se ve volných chvilkách snaží manželku Gábinu vystřídat a vstává k dvojčatům i v noci, jak rád a vlastně soustavně doma vaří. Kačenka s Barborkou však mezitím míří k pubertě a sportovní geny se u nich nezapřou.
„Děvčata jsou již třetím rokem atletky a jsou šikovné. Ovšem talent není vše. Jsou zatím ve věku, kdy se samy hledají. Jsem rád, že je atletika nadchla a zatím je baví. To, že to vše v každodenním kolotoči stíháme, je ale především zásluhou mojí ženy. Pro Gábinku je to někdy velmi náročné, ale vše zvládá velmi dobře. Možná právě proto, že sama prošla sportovním drilem, ji dovoluje vše ve zdraví přežít.“ K dvojčatům v roce 2003 přibyla ještě Terezka, benjamínek rodiny.
„Ta má za sebou už 1. třídu a zatím je ve fázi hledání svého pravého zájmu... Ještě má ale spoustu času.“
Rodina se po nástupu Tomáše na místo šéftrenéra Českého atletického svazu vidí sporadicky.
„Mám pocit, že jsem doma nyní spíš jako nocležník, a přiznávám, že je mi to vytýkáno. Proto také iniciuji nějaké změny, aby se to trochu zlepšilo.“
Sportovní sinusoidy
Ve svém zápisníčku jsem si zapsala k datu 3. a 4. červenec 1999: Zatímco Praha prožívá tropická vedra a většina obyvatel z rozpáleného města utekla k břehům jezer a řek, jen ti nejvěrnější se přijeli podívat na Strahovský stadión, kde probíhá superliga vícebojařského Evropského poháru. Jen málokdo tuší, že půjde o víkend, který se navždy zapíše do
zlaté knihy české atletiky. Pod jménem Tomáš Dvořák – desetibojař, momentálně úřadující mistr světa (1997), bude doplněno tučným písmem držitel světového rekordu výkonem 8994 bodů. Jak zvládá Tomáš popularitu?
„S tou se vyrovnávám snadno, protože si nepřipadám, že se něco tak podstatného v mém životě změnilo. Důležitá je pro mne především pohoda a zdraví mé rodiny. Na druhou stranu se přiznám, že jsou i nenahraditelné pocity, když vás neznámí sportovní fandové osloví a poděkují za ty chvíle, kdy na stožár stoupala česká vlajka.“
Ale nebyla jen sláva. Když byl na olympiádě v australském Sydney šestý, řada lidí ho odepisovala. Přes nedůvěru tisku se Tomášovi podařilo potřetí po sobě obhájit na MS v Edmontonu mistrovský titul a svoji formu potvrdil i na Hrách dobré vůle v australském Brisbane.
„Nejdůležitější je naučit se prohrávat. Proher byla v mojí kariéře spousta a tak nějaké vítězství beru spíš jako zadostiučinění než triumf. Když jsem vyhrál mistrovství světa, zúročil jsem jen to, na co jsem se připravoval několik let. Vždycky jsem říkal, že medaile nejsou tak důležité, a stálou motivací pro mne byly body. Asi jsem trochu atypický, protože každá „krizovka“ mne napumpovala čerstvou krev do žil a nepovedený závod byl vždy nakopnutím být lepší a překonávat sám sebe. I zranění mi napomáhala k tomu, abych poznával dokonaleji potřeby svého těla. Mistrovské závody mi braly mnoho fyzických, ale především psychických sil. Možná mi do dnešních dnů nedošla výjimečnost medailových úspěchů a dobrých konstelací hvězd při povedených závodech.“ V posledních sportovních letech jej provázela častá zranění, kvůli nim přišel o jistou medaili na OH v Sydney i v Aténách. Nedokončil ani poslední desetiboj své kariéry, který absolvoval 21. července 2008 v Houšťce, kdy už na Dukle pracoval jako trenér.
"Jsem kluk ze stadionu, který nedávno ukončil aktivní kariéru, a začal jsem trénovat. S trénováním se loučit nechci. Věřím, že mi tahle práce umožní, abych dál předával, co jsem se za ty roky sám naučil. Atletika mě baví komplexně a desetiboj mám rád.“
StarDance
Do povědomí „nesportovců“ se Tomáš dostal svojí účastí v historicky prvním StarDance v České republice, kde se svou taneční partnerkou a trenérkou v jedné osobě Kamilou Tománkovou předvedli úžasné výkony a získali pomyslnou bronzovou medaili.
„Do této soutěže jsem se vrhnul bez ambicí a přiznávám, že trochu bezhlavě. Kamila se snažila, co mohla z toho polena, co stálo 6 kol vedle ní, něco vykřesat," hodnotí svůj výkon Tomáš. Za tango tenkrát získali od porotců maximální možnou známku 40 bodů. Dnes s odstupem času to vidí trochu jinýma očima:
„Soutěž spíš ukázala, že nejsem úplně nešikovný a jsem především trénovatelný. Slovo “úžasné“ bych vypustil, nemohu ani tvrdit, že jsem se naučil tančit. Prostě mne má taneční partnerka naučila choreografie jednotlivých tanců a já dřel jako kůň. Do té doby jsem netušil, co tanec obnáší, nechodil jsem ani do tanečních.“ A kolikrát si byl se svojí ženou od té doby zatancovat?
„Od té doby jsem netančil, tudíž ani nevím, jestli jsem si něco zapamatoval. Manželka se mnou odmítala tančit, s prostým odůvodněním – že by se na nás koukali.“
Šéfíno všech atletů, aneb klotové rukávy
V minulém roce byl Tomáš Dvořák jmenován novým šéftrenérem české atletické reprezentace, museli ho však přemlouvat.
„Abych se ztotožnil s novou rolí v atletickém hnutí mne ne zrovna krátkou dobu „lámal“ předseda svazu a můj bývalý manažer v jedné osobě, Dr. Libor Varhaník, spolu s ex-šéftrenérem Václavem Fišerem. Rozhodování bylo nelehké. Nechtěl jsem se vzdát své trenérské činnosti s vědomím, že to bude časově náročná práce, když budu chtít vše skloubit. Našel jsem ale podporovatele právě ve své manželce. Po skoro roce už tak nadšena z mé nové práce není, ale věřím, že to nejtěžší mám za sebou a budu mít na rodinu konečně více času.“
Foto: autorka - almavi©, archiv Tomáše Dvořáka, www.atletika.cz, www.kinderasport.cz
Ankety:
1997 - Atlet ČR - 1. místo
1997 - Sportovec roku ČR - 1. místo
1999 - Atlet Evropy - 1. místo
1999 - Atlet ČR - 1. místo
1999 - Sportovec roku ČR - 1. místo
1999 - Atlet planety - 5. místo
2000 - Atlet roku - 3. místo
2001 - Atlet Evropy - 6. místo
2001 - Sportovec roku - 3. místo
Sportovní úspěchy na mezinárodním poli:
1991: ME juniorů, desetiboj, 2. místo
1994: Halové ME, Paříž (Francie), sedmiboj, 4. místo
1995: Halové MS, Barcelona (Španělsko), sedmiboj, 2. místo
1995: MS, Göteborg (Švédsko), desetiboj, 5. místo
1996: Halové ME, Stockholm (Švédsko), sedmiboj, 2. místo
1996: OH, Atlanta (USA), desetiboj, 3. místo
1997: MS, desetiboj, 1. místo
Kam dál?
Jiří Ježek - nejlepší handicapovaný sportovec roku 2009
Naše Barbie - Lenka Kuncová