velikost písma: A +/ A/ A -

Zámek se silným příběhem

Autor: Zuzana Ptáčková | komentářů: 0

Příběh zámku ve Stráži nad Nežárkou je skoro stejně barvitý jako příběh jeho nejznámější majitelky Emy Destinnové. Zažil doby největší slávy i neskonalého úpadku. To, že se dnes skví v plné kráse, je malý zázrak.

Když v roce 1930 zemřela Ema Destinnová, její milovaný zámek osiřel. Jeho posledním předválečným majitelem byl architekt a stavitel Bedřich Sirotek, který ho koupil pro svou dceru Milu. Zanedlouho však začala druhá světová válka, která všechno změnila.

Za okupace sedm let sídlil v zámku německý wehrmacht, po válce ho na dvacet let vystřídala československá armáda. Pak tu třicet let „hospodařil“ ústav sociální péče a posledních sedm let prázdný objekt chátral.

V restituci se zámek vrátil Milu Čadové, která od roku 1949 žije v Kanadě. Proto se rozhodla objekt prodat, záleželo jí však na tom komu. Výběrové řízení vyhrála paní Radoslava Doubravová, která měla jasnou vizi – vrátit Stráž Emě Destinnové a Emu Destinnovou Stráži.


Znovuzrození zámku
Když v roce 2002 Radoslava Doubravová zámek koupila, odhadovali odborníci jeho rekonstrukci na desetiletí. Novým majitelům se však povedl zázrak – za necelé čtyři roky zrekonstruovaný zámek otevřeli - za účasti první dámy Livie Klausové a také bývalé majitelky Milu Čadové.

Rekonstrukce byla náročná - potýkat se tu museli se spadlými stropy, zničenou balustrádou okolo celého zámku, nánosy škváry z armádní kotelny...

„Všichni, kdo v posledních šedesáti letech zámek užívali, se na jeho stavu podepsali. Nikdo se tu nechoval jako dobrý hospodář – buď zámek neudržoval, nebo v něm udělal takové stavební zásahy, které ho poškodily,“ říká Vítězslav Doubrava.
Ze zámecké balustrády se dochovalo jen několik kusů (armádě překážela, tak ji jednoduše odstranila bagrem), podle kterých vytvořili restaurátoři novou. Interiér dávali dohromady podle dobových fotografií, na kterých byl často zachycen jen zlomek místnosti.


Při rekonstrukci zámku se dokonce podařilo objevit dvě tajné chodby: „Když jsme chtěli obnovit památný chodník, po kterém Ema Destinnová chodila se svými přáteli lesoparkem až ke mlýnu a vracela se kolem Nežárky, několik měsíců jsme museli odbagrovávat tu hrůzu, která po armádě zbyla. Tehdy jsme objevili něco, co vypadalo jako otvor po kameni vypadlém ze skály. Netušili jsme, že to je tajná hradní úniková chodba, která míří k Nežárce. Dřív končila přímo u hladiny, ale jedni z bývalých majitelů, Leonardiové, tady těžili kámen a přitom kus skály i s chodbou odbourali. Chodba včetně sousedních sklepů byla úplně zasypaná škvárou, nevěděl o ní ani ředitel ústavu sociální péče, který tu byl třicet let. O kousek dál jsme našli druhou chodbu, která ústila v nedalekém v kostele. Vyčistili jsme ji až po hradby, ale dál nemůžeme, nemáme souhlas církve,“ popisuje Vítězslav Doubrava. Je tu ale ještě třetí úniková cesta, která má tak trochu pikantní nádech. Vede totiž z ložnice. „Když odtamtud někdo chtěl nepozorovaně odejít, zvedl kruhový poklop v podlaze. Po točitém dřevěném schodišti se pak dostal přímo do parku. Na obhajobu Emy Destinnové je ale nutné říct, že to nebyl její výmysl. Zámek už s touto vymožeností koupila.“


Opuštěné bledulky
Zajímavá je i historie zámeckého parku a lesoparku, kterým protéká Nežárka. Když Doubravovi zámek koupili, byl stejně jako budova, zcela zdevastovaný. Zahrada okolo zámku, kde je dnes krásný trávník, byla zalitá betonem. Vojákům nepřekážela jen barokní balustráda, ale také mramorové schodiště, které tu nechala vybudovat Ema Destinnová a které je na řadě fotografií.

„Park vypadal spíš jako prales,“ říká Vítězslav Doubrava. „Horko těžko se jím probojováváme, zatím jsme ho upravili kolem zámku a postupně pokračujeme dál.“

Přítel Emy Destinnové Dinh Gilly nechal kdysi v parku ve stráni nad řekou vysázet z bledulí její patnáctimetrový monogram E.D. „Protože park nikdo neudržoval, rozrostly se do celého údolí. Dneska je to největší přírodní rezervace bledulek v České republice.“


Ema Destinnová zpátky doma
Dnes je v zámku ve Stráži nad Nežárkou největší expozice věnovaná světoznámé pěvkyni. V přízemí si projdete celým jejím životem. Jsou tu fotografie v nadživotní velikosti (pracovalo na nich specializované studio v Londýně), kostýmy z nejznámějších rolí i originály civilních oděvů a řada exponátů z míst, kde dlouhodobě působila – z Berlína, Londýna či New Yorku. Přístupný je i její privát v prvním patře. A také její věštírna. „To je černá místnost nad hladomornou, kde se Ema Destinnová setkávala se svými přáteli, zde věštili a vyvolávali duchy. Je tu obraz černé paní, což je Ema samotná, její kostlivec Ivánek, černý nábytek i křišťálová koule.“


Po Emě její slavná žačka
Poslední místnost v prvním patře nově patří expozici věnované žačce Emy Destinnové Jarmile Novotné, která po ní zpívala i v Metropolitní opeře. „Jarmila Novotná prožila skoro celý život v zahraničí a u nás se na ni tak trochu zapomnělo. Teď bude mít svou jedinou stálou expozici u nás. Dokonce tu budeme mít i její nahrávky, třeba Lidické písně, které nazpívala za klavírního doprovodu ministra zahraničí Jana Masaryka,“ říká Vítězslav Doubrava. O zámku, jeho historii i současnosti a také o Emě Destinnové umí vyprávět velmi poutavě. Návštěvníky po zámku sám provází. Jestli se ocitnete poblíž Stráže nad Nežárkou, nenechte si návštěvu zámku ujít.

Kam dál?
Štolmíř - kostel sv. Havla
Starkoč - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Extrémní osudy Národní knihovny
Salónní ateliér s pohnutým osudem
Neprávem opomíjený hrad
Perla jižních Čech - Český Krumlov
Půvabnou krajinou Trhosvinenska

Máte tip na zajímavý výlet? Podělte se o něj s ostatními čtenáři v diskuzním fóru nebo přímo pod článkem, případně nám napište e-mail redakce@zijemenaplno.cz.
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.