velikost písma: A +/ A/ A -

O staré matky pečují penzistky

Autor: Andrea Cerqueirová | komentářů: 0

Jiřina Šiklová prolamuje svou knihou Matky po e-mailu nevyslovované tabu: péče o matky je především na bedrech dcer. „Vztah matky a dcery je vždycky hluboký a současně komplikovaný. To se projevuje především tváří v tvář smrti,“ dodává autorka.

„Kniha pomáhá lidem pečujícím o své blízké. To je důležité. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Toto tabu jsem se snažila knihou prolomit,“ říká Šiklová. V knize jde především o vztah starých matek a jejich dcer. „Lidé mě oslovují a dokonce jsem dostala několik děkovných dopisů od žen, kterým knížka ulehčila situaci, poznávaly jak samy sebe a vlastní osobní problémy, tak vlastní matku. Po přečtení knihy se cítily osvobozeny, protože si uvědomily, že v tom nejsou samy,“ uvádí Šiklová.

Vrásky na duši
„Poté, co mě vyhodili z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jsem v době normalizace osmnáct let působila na gerontologickém oddělení nemocnice v Praze-Krči, kde jsem se mimo jiné věnovala stárnutí a problematice starých lidí. Vnímala jsem, jak ti, jejichž příbuzní umírali, si na ně velmi často stěžovali. Doma jsem měla také svoji maminku, starala jsem se o svoji tchýni, tchána a sousedku. Znám tedy dobře prožitky žen, které poskytují péči. V knize jsou samozřejmě i fakta z odborné literatury, přednáším na Filozofické fakultě gerontologii, což je obecná věda o stárnutí,“ vysvětluje Šiklová, proč téma v knize otevřela.

Pocity v e-mailu
Kniha je postavena jako e-mailová korespondence dvou čerstvých penzistek. Helena a Jana se vzájemně svěřují, jaké útrapy při péči o své matky prožívají. E-mail jim v tom pomáhá jako komunikační nástroj, jehož prostřednictvím se lze seznamovat s jejich niterními pocity, které často formulují vůbec poprvé: Jak ztratily pocit bezpečí, jak se snaží čelit matčiným náladám, proč bratra – který se zastaví vždy jen na skok – matka neustále vynáší do nebes a dceřinu pomoc bere jako samozřejmost. Při tom všem si dvě pisatelky vzájemně oživují prožitky z minula, analyzují různé momenty a snaží se je vstřebat a vysvětlit.

Domů nebo do ústavu?
Helena s Janou rozebírají i to, proč stát domácí péči o staré lidi příliš nepodporuje a stále upřednostňuje institucionalizovanou péči, což jim přináší další komplikace. „Za minulého režimu bylo považováno za správné, že se o všechno postará stát a všemocná komunistická strana. A občané mají jen pracovat. Proto byly zrušeny veškeré charitativní spolky včetně církevních. Řeklo se, že to jsou pozůstatky kapitalismu, a hotovo. Na státní úrovni byla mizerná péče. Reakcí byly osobní iniciativy. Vím, jak to bylo obtížné, jak děti úmyslně odkládaly svoje rodiče do nemocnic, když chtěly někam na chvíli vypadnout a stav babičky či dědečka se zrovna zhoršil. Ne nadarmo se tehdy říkalo, že domovy důchodců jsou pomstou za jesle,“ říká Šiklová. Dnes se podle ní situace podstatně zlepšila, protože funguje řada nevládních organizací.

Kniha je dialogem dvou žen, oslovila také muže?
„Muži obecně na podobné věci méně reagují. Ozvali se ale na besedách. Říkali, že se knížka líbila jejich mamince nebo manželce,“ říká Šiklová. Besedy ukázaly, že se otázky aktivního stáří i péče o staré lidi setkávají se zájmem. Je proto škoda, že jsou v ČR opomíjeny a informace o seniorech bývají stereotypní. Pak se stává, že je tabu i něco zdánlivě samozřejmého – péče o staré rodiče.

Pečujete o své staré rodiče? S jakými problémy se nejčastěji potýkáte? Dáváte přednost domácí péči před péčí v ústavu? Diskutujte s ostatními čtenáři přímo pod článkem nebo v diskuzním fóru.

Kam dál?
Práce z lásky
Pečovatelka nakoupí, zatopí a vymění prasklou žárovku
Hospic - dům na konci cesty
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.