K areálu na Nové Rabyni mířívaly dýchavičné autobusy s rekreanty ROH, naleštěná auta koupáníchtivých rodin i trempové s ruksaky na zádech. Na dny strávené na Rabyni vzpomínají s trochou nostalgie jak ti, kdo tehdy byly dětmi, tak jejich rodiče.
V roce 1949 byla zahájena stavba Slapské přehrady. Když byla v roce 1955 dokončena a naplněna, začaly v okolí překotně vyrůstat chatky a chatové osady. Nově vybudované rekreační areály praskaly ve švech. Před pár desítkami let měly vzdálenosti úplně jiný rozměr než dnes. Vyrazit na dovolenou kus za Prahu bývalo pro děti hotové dobrodružství.
Rabyně s trochou nostalgie
„Když si prohlížím fotografie, tak ty bungalovy připomínají spíš ubikace. Jako kluk jsem si to tam ale skvěle užíval a třeba takové společné sociální zařízení, kde jsem coby prcek na špičkách stával u mušlí po boku dospělých mužů, jsem vnímal jako něco výjimečného. Připadal jsem si hrozně dospěle. My, děti, mívaly radost, že nás maminky pár dní netrápí drhnutím ve vaně a umyvadlo na pokoji, pokud si pamatuji, k nejnutnější hygieně stačilo,“ říká pan Votava, který pobýval opakovaně o prázdninách na Rabyni s rodiči a spřátelenou rodinou Kůrkových.
Luxus v podobě umyvadla?
Ono umyvadlo na pokoji, stejně jako společné sociálky, bylo ve srovnání s hygienou při tehdy oblíbeném stanování vlastně luxus. Ale to bylo asi tak vše: pokojík velikosti krabice od bot, válendy vytvarované množstvím předchozích nocležníků do podoby Záhořova lože, celkový prostor pohodlný jen pro stoj spatný a úkrok do každé strany. Nikomu to však nevadilo. Dovolená velela trávit dny venku, a když nepřálo počasí, nebyla o výletní cíle v blízkém okolí nouze. Do baťohu se strčila termoska s čajem, svačina, nezbytná barevná pláštěnka a
pěšky se vyráželo třeba na Slapskou přehradu nebo
autem na Konopiště.
Chuť zakázaného ovoce
„Malé třešně ptáčnice, která tam rostly, jsme jako děti česávaly s vervou dnešních česáčů makovic a maličké třešně mohly být kyselé jako citron, přesto chutnaly sladce. Aby ne, byla to chuť doslova a do písmene zakázaného ovoce. Pořád se nad námi totiž vznášela hrozba v podobě správce areálu,“ usmívá se pan Votava. „Na jídlo jsme chodili do místního hotelu. V šedesátých letech se do restaurací nechodilo běžně jako dnes a tak číšník v obleku a prostředí hotelové restaurace byl zážitek.“
Areál na Rabyni býval ideálním místem pro trávení volného času rodin s dětmi, neboť ratolesti tu byly relativně v bezpečí. Zatímco se dospělí věnovali na svých dekách kanastě či žolíkům, ti soutěživější hráli v duchu doby kolektivní sporty a pohodlnější si jen povídali. Malé děti stavěly na břehu hrady z písku a odrostlejší potomci využívali odlehlé kouty k prvním nesmělým kontaktům s opačným pohlavím. Dnešní mládež by se nad jejich tehdejším neohrabaným počínáním popadala za břicha.
Diskotéky na Rabyni bývaly populární
„V osmdesátých letech se na Rabyni pořádaly vyhlášené diskotéky, vraceli jsme se z nich domů často až v ranních hodinách. Diskotéka na Rabyni prostě frčela. Dnes by se řeklo, že jezdit na Rabyň bylo IN,“ vzpomíná šestačtyřicátník Roman. Rabyně bývala tehdy stejně populární jako kdysi Žluté lázně v Černošicích nebo pražské Barrandovské terasy.
Dnes je zatím ještě Rabyně jen příjemnou rekreační lokalitou, ale snahy o její znovuvzkříšení už sklízejí první úspěchy.
„Některé bungalovy jsou nově zrekonstruované. Začala fungovat půjčovna lodiček a šlapadel, stolní tenis, plážový volejbal, různé atrakce pro děti, plážový bar a rychlá občerstvení. Přes den patří pláž hlavně rodinám s dětmi, ale začaly se pořádat různé zábavné akce a tak to tam večer a o víkendech zase docela žije,“ říká Petr, který opět uvažuje o letní brigádě právě na Rabyni.
Žádný velký komfort, ale spousta legrace a zábavy. Převážně v tomto duchu na Rabyň vzpomíná starší generace. A možná, že jednou bude mít své pokračovatele.
Zdroj: wikipedia.org, archiv rodiny Kůrkových, pan Votava a Roman V.
Více informací na www.novarabyne.cz.
Kam dál?
Tipy pro snadné cestování
Mohou senioři výhodně cestovat? Ano!
Cestujeme s vnoučaty