velikost písma: A +/ A/ A -

Hravé odpoledne v DOXu

Autor: Alexandra Videmannová | komentářů: 0

Centrum současného umění DOX připravilo zajímavý projekt pro seniory a jejich vnoučata. Hlavním cílem tohoto mezigeneračního programu je seznámit děti a prarodiče s industriální památkou a podpořit vnímání současného umění.



Zatímco mladší generace ráda přijímá nové podněty a zkouší nové techniky, starší pokolení žije světem vzpomínek a historie. Přirozeným propojením obou světů se posiluje komunikace mezi generacemi, jež se vzájemně inspirují. DOX připravil nový vzdělávací program, jehož prostřednictvím chce zajímavou formou představit výtvarné umění seniorům a jejich vnoučatům ve věku od pěti do dvanácti let. Každou třetí neděli v měsíci je připraveno tvůrčí odpoledne, které představí jak industriální architekturu Holešovic, ke které DOX patří, tak aktuální výstavy.

Směr industriál
Přestože prší a je zima, přicházím do Centra současného umění DOX před třetí odpoledne celá nedočkavá. Vstupní hala je, k mému překvapení, plná uměníchtivých prarodičů s vnoučaty.
Přichází první babička se dvěma dětmi, následována dalšími, a mladá lektorka říká: „Moc nás pro tentokrát není, někteří se omlouvali ještě na poslední chvíli. Škoda, mohli tak dát šanci jiným.“ Venku děti dostávají dobové fotografie budovy centra DOX. Byla to původně fabrika Antonína Páva na zámečnické a instalační potřeby. Děti hledají na fotografiích, které architektonické prvky jsou na budově zachovány a které jsou naopak nové. Babička Jiřina přemýšlí nahlas: „Já to pamatuji jako podnik ZUKOV Praha, myslím, že po roce 1948 zde byla kovovýroba.“ Volným tempem pokračujeme do dvou industriálních zón v blízkosti DOXu. Jsou to budovy bývalého pivovaru a přístavu Holešovice. Areál pivovaru vyvolá nadšení starší generace.


„Bydlela jsem v šedesátých letech naproti a okolo páté ráno jsem z okna pozorovala, jak nakládají na auta sudy s pivem,“ vzpomíná Jana. „Byla to taková ošklivá šedá budova. A dnes? Samé loftové byty, podnikatelské prostory a úplně nové budovy.“
Děti se rozutíkají po areálu a opět soutěží: hledají, co je nově postaveno a co rekonstruováno, stejně tak na další zastávce v Holešovickém přístavu.

Šach - mat
Vracíme se do centra DOX, abychom navštívili dvě aktuální výstavy. Děti k nim budou, za pomoci svých prarodičů, vyplňovat pracovní listy. První zastávkou je výstava “Umění šachu“, představující patnáct šachových souprav, které na zakázku vytvořili umělci z celého světa. Každá souprava je osobitá pojetím i použitým materiálem, vidíme zde šachy ze dřeva, porcelánu, skla či stříbra. Některé figurky jsou stvořeny z předmětů denní potřeby, jiná šachovnice nabízí světélkující figurky se zalitými štíry. Holčičky obdivují šachy britské umělkyně Rachel Whiteread, která se při jejich tvorbě inspirovala miniaturním nábytkem z domečku pro panenky. Paul McCarthy, vášnivý hráč šachu, využívá ke své hře náhodné objekty vlastní kuchyně, jako jsou slánka, mlýnek na kávu nebo láhev od kečupu. Kluci dávají přednost mluvícím figurkám, které vytvořila Barbara Kruger. Při manipulaci figurky položí otázku, nebo pronesou výrok. Všichni se scházíme u šachovnice, která je složena z napodobenin zlatých a černých zubů – stoliček, řezáků, špičáků.


Děti odpovídají na otázky prarodičů, kteří dostali předem připravený test. „Kolik lidí může hrát šachy? Kdy vznikla tato hra? Co je jejím cílem? Kolik figurek je na šachovnici? Víte, kolik má dospělý člověk zubů? Jakým směrem táhne kůň šachovnicí?“ Nejhbitěji odpovídá devítiletá Valentýnka, kterou s jejím spolužákem Pavlem do DOXu přivedla babička. Oba usedají k šachovnici v předsálí a alespoň na chvíli se cítí být ruskými velmistry Borisem Spasským a Anatolijem Karpovem, kteří výstavu v Praze zahajovali.

Přečtěte si také článek: Vzdělávejte se hrou

Za rejnokem a chobotnicí
Když přicházíme do prostor výstavy “Jan Kaplický – Vlastní cestou“ (více se o výstavě dočtete zde), je z dětí cítit nadšení. Na ploše více než 700 m² je monumentální prostorový labyrint se stovkami metrů grafických instalací, které dokumentují většinu projektů Jana Kaplického a jeho studia FUTURE SYSTEMS. Malá Zdenička se zastavuje u modelů budov inspirovaných říší hmyzu. „Babííí!“, tahá svoji babičku za rukáv. „Tenhle dům vypadá jako vážka, a tenhle zase jako masařka s velkýma kukadlama.“ Větší Jakub dodává: „Tady je rejnok, ten bude stát v Českých Budějovicích. Škoda, že se v Praze chobotnice nepostaví, rád bych do takové knihovny chodil.“


Zatím co senioři nevěřícně prohlížejí realizované stavby na velkoformátových fotografiích a další avantgardní design předčasně zesnulého architekta, děti jsou doslova ve svém živlu. Do svých pracovních listů malují další a další nové tvary, inspirované převážně organickými modely Kaplického. „Babičko a půjdeme sem ještě jednou?“ škemrá Valentýnka. „Už jsem tady potřetí a ještě jsem pořádně neviděla ty šperky,“ dodává s nesmlouvavým ženským výrazem.

Výtvarná dílna
Babičky a dědečkové už sotva pletou nohama. V kavárně si objednávají doping v podobě kávičky, či silného čaje, svým vnoučatům džus, či minerálku. Děti se zatím o pár metrů dál vrhají na pastelky, modelínu, alobal, barevné papíry a igelit, aby předvedly, co jim dnešní odpoledne v Centru současného umění dalo. Kolemjdoucí děti se přidávají a vzniká nefalšovaný barevný svět plný novodobých staveb. Obdivuji, s jakou lehkostí děti používají moderní prvky.

Trávíte-li se svými vnoučaty často společné chvíle a rádi podnikáte zajímavé výlety, přečtěte si článek: Indiana Jones dnešních dnů – geocacher


Dům ve tvaru dešťové kapky, dlouhé housenky, či šneka začíná vyrůstat na barevných podložkách. Snad ani jeden dům není typický čtverec se dvěma okny, dveřmi a šikmou střechou. Senioři tiše pozorují, jaké výtvory se pod dětskýma rukama rodí a svorně souhlasí s rozesmátým dědou Františkem: „Určitě to stálo za to. Jasně vidím, že kdo si hraje, nezlobí! Připravte se, za měsíc nás tu máte znova.“

Mně nezbývá, než se rozloučit s dovětkem, že budova centra DOX, která kdysi byla holešovickou továrnou, patří dnes k nejvíce navštěvovaným výstavním plochám v České republice. Místo plné současného umění, architektury nebo designu má zajímavý osud, o kterém si můžeme popovídat někdy příště.

Zveme:
Nejbližší vzdělávací program pro seniory a jejich vnoučata se bude konat v neděli 20. června od 15 hodin v budově DOX. Součástí programu bude procházka po industriálních stavbách v okolí, interaktivní program k výstavám – Jan Kaplický: Vlastní cestou a Pavel Büchler: Marná práce. Doporučujeme si své místo rezervovat předem na tel.: 775 716 814, nebo na e-mailech: tereza@doxprague.org nebo judita@doxprague.org.
Vstupné: 90 Kč (Cena zahrnuje vstupné pro seniora a 1 – 3 děti, vstupné platí na program a na všechny aktuální výstavy v DOX).
Sraz: na pokladně DOX, Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7
Program trvá přibližně 2 hodiny.

Foto: autorka

Kam dál?
Mobilní telefony pro seniory
Valdštejnská jízdárna hostí Lichtenštejny
Vzdělávejte se poslechem rozhlasu


 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.

Dočtěte se více

Příbuzná témata: Kam s vnoučaty?