Nikdo z nás není nesmrtelný a většina z nás během života získá určitý majetek, s nímž má právo naložit pro případ své smrti.
Právní řád v české republice zná jednak dědění na základě zákona (kdy i bez závěti dědí po zemřelém jeho děti, manžel a případně i další osoby dle posloupnosti zákonem vymezené prostřednictvím tzv. dědických skupin) a jednak umožňuje zůstaviteli (tak nazýváme osobu, která zemřela a po níž probíhá dědické řízení), aby se ještě za svého života rozhodl, komu a v jakém rozsahu odkáže svůj majetek. Možnost sepsat závěť je však
zákonem omezena formou institutu tzv. neopomenutelných dědiců (to je osob, kterým by se vždy, pokud to požadují, mělo alespoň části majetku z dědictví dostat, a to i když je zůstavitel v závěti ať úmyslně nebo jen z nedbalosti opomenul).
Závětí určíte výši dědictví, i komu připadne
Závěť (dříve označovaná jako „poslední vůle“, „testament“ nebo „poslední pořízení“) je jednostranným úkonem zůstavitele, ve kterém tato osoba určuje, kdo zdědí její majetek a bude vlastníkem (věřitelem apod.) jejích věcí (pohledávek apod.) po její smrti. Je nutno zdůraznit, že smrtí zůstavitele přecházejí na dědice nejenom aktiva (majetek a pohledávky), ale i pasiva (dluhy). Na dědictví se však nedá doplatit – tzn. zdědí-li někdo dluhy vyšší než kolik tvoří aktiva
pozůstalosti, bude věřitelům odpovídat pouze do výše těchto aktiv. V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly (pokud má být dědiců více), nebo jen vymezí věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly všech dědiců jsou stejné. Zůstavitel může závětí zřídit i nadaci či nadační fond (což se ovšem často nestává).
Platí tato základní pravidla:
1. Závěť může sepsat osoba starší 15 let.
2. Závěť musí napsat zůstavitel sám, nemůže k tomu nikoho zmocnit.
3. Musí být jednoznačně označen zůstavitel a musí být z listiny zřejmé, že se jedná o závěť.
4. Je nepřípustná závěť pro více dědiců – např. nemohou sepsat společnou závěť manželé, takto sepsaná závěť je neplatná.
5. V závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.
5. Závěť nesmí obsahovat žádné podmínky (nesmí být podmíněná).
Závěť může být pořízena několika způsoby, které stanoví zákon. Připouští se:
1. Holografní (vlastnoruční) závěť – Je to závěť, kterou zůstavitel celou napsal vlastní rukou a také ji vlastnoručně datoval a podepsal.
2. Allografní závěť – Je to závěť, která je sepsaná jiným způsobem, než vlastní rukou zůstavitele. např. může být napsána na psacím stroji, na počítači nebo rukou jiného pisatele. V takovém případě ji však zůstavitel musí vlastnoručně podepsat a k závěti se musí připojit i podpisy nejméně dvou
svědků, kteří svým podpisem na závěti potvrzují, že se jedná o poslední vůli zůstavitele. Tito svědci nemusí znát obsah závěti, ale musí se na závěť podepsat a nesmí být současně dědici (aby se vyloučila jejich možná podjatost). Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které – jak již bylo řečeno – mají podle závěti dědit. Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.
Čtěte také: Kolik stojí sociální stát?
Osoby, které nemohou psát a číst, mohou také touto formou sepsat svou
závěť, musí však projevit svou poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být hlasitě přečtena a všemi přítomnými svědky podepsána. Zůstavitel musí před těmito svědky potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst (psát), musí být uvedeno, kdo listinu sepsal a kdo ji nahlas přečetl i jakým způsobem zůstavitel projevil, že se jedná o jeho poslední vůli. Svědkem může být předčitatel i pisatel, ale pisatel nesmí být zároveň předčitatelem. Těmto osobám – tedy osobám nemohoucím číst a psát, zejména s ohledem na zde uvedená speciální pravidla doporučujeme, aby využili další ze zákonem stanovených možností a sepsali závěť formou notářského zápisu.
3. Závěť sepsaná notářským zápisem – Povinnost sepsat závěť formou notářského zápisu je v občanském zákoníku stanovena jen pro nezletilé, kteří dovršili 15 let a nedosáhli dosud zletilosti (18 let), osoby mladší 15 let nemohou – jak je výše uvedeno – závěť sepsat. Speciální náležitosti notářských zápisů u osob
nevidomých, hluchých a hluchoslepých upravuje notářský řád. Je tedy třeba, rozhodnete-li se závěť pořídit notářským zápisem, abyste notáře ve chvíli, kdy se k němu objednáváte, upozornili na případné zdravotní handicapy budoucího zůstavitele, aby notářská kancelář byla na tuto skutečnost náležitě a předem připravena.
Čtěte také: Projekt výstavby levných bytů i pro seniory
S dědictvím nelze nakládat libovolně
Již jsme uvedli, že volnost při nakládání s dědictvím (tak zvaná testovací svoboda) není v našem právním řádu neomezená. Při psaní závěti musí zůstavitel pamatovat na to, aby se jeho nezletilým potomkům (dětem a pokud nežijí, vnukům) dostalo aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona (tedy takový, jaký by získali, kdyby žádné závěti nebylo), a zletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť těmto pravidlům odporuje, je v této části relativně neplatná (pokud nedošlo k vydědění potomků) a neopomenutelní dědicové mohou na tuto relativní neplatnost v dědickém řízení s úspěchem poukázat. Konkrétně to znamená, že zanechal-li zůstavitel kupř.
manželku a jedno nezletilé dítě, pak ze zákona přísluší každému z nich polovina jeho majetku. Pokud by tak za popsané situace zůstavitel celý svůj majetek odkázal kupř. zoologické zahradě, mohla by pozůstalá manželka namítat, že kdyby nebyla závěť sepsána, dostala by (stejně jako nezletilé dítě) jednu polovinu dědictví a protože je sama zletilá, má právo alespoň na polovinu svého zákonného dílu – tedy v daném případě na jednu čtvrtinu z hodnoty dědictví. Nezletilé dítě zůstavitele musí dostat, pokud nebylo vyděděno, to, co by získalo podle zákona nebýt závěti, tedy v popsané situaci polovinu celého dědictví. Pokud by tak v řízení o dědictví manželka i pozůstalé nezletilé dítě namítaly relativní neplatnost závěti, zdědila by manželka čtvrtinu, nezletilé dítě polovinu a zoologická zahrada (ač jí bylo závětí odkázáno původně vše) jen čtvrtinu z majetku zemřelého.
Pokud je to možné, závěť sepište u notáře
Vzhledem k tomu, že hodnota majetku, který má být předmětem dědictví nemusí být zanedbatelná, doporučujeme všem, kdo včas o věcech budoucích uvažují, aby závěť sepsali u notáře formou notářského zápisu. Každý notář poskytne sepisovateli podrobné rady a doporučení, navíc závěť takto sepsaná se uloží v centrální evidenci závětí vedených Notářskou komorou a v případě úmrtí (zpravidla jiný) notář, který bude z pověření soudu provádět řízení o
dědictví, dotazem v evidenci závětí zjistí, kde a kdy byla závěť sepsána a tak se nemůže „ztratit“. Závěť může být samozřejmě kdykoliv odvolána nebo i změněna (nahrazena) závětí novou. Závěť lze zrušit také prostým zničením listiny, v níž je poslední vůle zaznamenána.
Plánujete sepsat svou poslední vůli? Udělali to vaši rodiče také? Diskutujte na našem fóru, na facebooku či přímo pod článkem.
Kam dál?
Vydědit nelze každého!
Spotřebitelský úvěr – bez rizika?
Jak stanovit cíle rodinného rozpočtu
Jak se zabezpečit na důchod 1. díl
Týrají vás děti? Braňte se!