velikost písma: A +/ A/ A -

Co pomáhá, když odcházejí děti z domova?

Autor: Kateřina Hollá | komentářů: 0

Odchod dětí z domova je jednou z významných životních událostí a tak ji každý člověk nějak prožívá. Je to životní změna, na kterou se musí člověk adaptovat, naučit se s ní žít. Pro někoho je to relativně snadné, pro jiné to může být jedno z nejtěžších životních období. Co tedy dělat?

1. Nejprve je třeba jednoznačně připustit, že tato životní změna přinesla do našeho života ztrátu. Přestože dítě nevlastníme a přestože dítě zcela nezmizí, určitá kvalita a způsob života prostě už končí. K jakékoli ztrátě patří smutek. To znamená, že je naprosto normální a přirozené, že je člověku smutno, chce se mu plakat. Tyto reakce by se neměly nijak potlačovat či vytěsňovat. Odžití smutku je ten nejlepší lék. Poplačte si, postěžujte si partnerovi, kamarádce, nechte si pár dní na to, abyste mohli svůj smutek prožít.

2. Hovořte dál o svých pocitech, nejlépe s partnerem, ale také s kamarády, s někým blízkým. Jestliže nikoho takového nemáte anebo se dlouho necítíte lépe, je dobré probrat se svými pocity s odborníkem například psychologem či psychoterapeutem.

3. Pro mnohé lidi je velmi přínosné, když se o své pocity a starosti mohou podělit s lidmi, kteří zažívají něco podobného, proto není na škodu zkusit hledat podpůrnou terapeutickou skupinu. Lidé s podobnými zkušenostmi mohou sdílet nápady, podpořit se navzájem, mohou přispět novými informacemi. V současné době se takové skupiny dají najít i přes internet.

4. Je důležité si umět pojmenovat to, co prožíváme. Informace, které můžeme získat z odborných publikací, internetu či od jiných lidí, mohou být v hledání toho pravého řešení velmi užitečné. Není možné podat univerzální návod, jak situaci vyřešit. Každý člověk je originál a proto i řešení krizové či jinak těžké situace bude pro něho originální. Je pouze možné vytyčit možnosti, ve kterých je možno pátrat.

5. Ztráta znamená prázdnotu. Prázdnotu vzniklou vylétnutím mláděte z hnízda je třeba zaplnit. Je třeba se angažovat v jiných životních aktivitách. Opět není možné najít jednu univerzální a platnou pro všechny. Pro někoho vyplnění prázdnoty znamená naplno se věnovat kariéře, pro někoho nějakým zájmům a koníčkům, pro jiného to mohou být vnoučata či pomoc jiným lidem. Každý člověk musí najít to, co pro něho v životě má význam, přináší mu to pocit smysluplnosti a plnohodnotnosti vlastního života. Pro mnohé lidi se otevírají nové příležitosti, na které doposavad nebyl čas a mnohdy ani peníze.

6. V těžkých životních situacích je výhodné plánovat čas. Připravit si krátkodobý a dlouhodobý plán. V krátkých úsecích si vytyčit jasné a splnitelné úkoly pro každý den (dojít nakoupit, uvařit, zaplatit účty, splnit jiné důležité povinnosti) a za ty je třeba se odměnit (večer si dopřeji dobrou večeři, budu dělat oblíbenou činnost). V dlouhodobých plánech je třeba se soustředit na nějaké "těšení". Naplánujte si činnost, na kterou se velmi těšíte – návštěva dětí, dovolená v zahraničí, návštěva přátel.

7. Vhodné je vyplnit svůj život lidmi. Nejvýhodnější je samozřejmě obnovit partnerské soužití, případně nalézt nového životního partnera. Mnohokrát odchodem dětí z domova vyvstanou na povrch všechny manželské problémy, které doposavad byly zasunuty a ve jménu zachování rodiny se ledacos překouslo. Jenže v tuto chvíli se mohou partneři cítit jako naprostí cizinci. Obnovení vztahu vyžaduje trpělivost, ochotu a čas. Život ve dvojici je pro všechny lidi obohacující a snazší. Výhodný je také častější kontakt s přáteli, různé aktivity spojené s jinými lidmi, vše, na co s dětmi nebylo dost času.

8. Nejtěžším úkolem pro rodiče v tomto období je vybudování nového vztahu s dospělými dětmi, je to přechod od rodičovsko-pečovatelské role do role přátelské, dvou samostatných dospělých. Samozřejmě chceme s dětmi zůstat v kontaktu, nesmíme je však svojí naléhavostí obtěžovat. Samozřejmě druhý extrém, že je ze svého života zcela odstřihneme, je také špatně. Někdy je velmi obtížné najít rovnováhu mezi tím, co bychom si přáli – jak častý a dlouhý kontakt – a tím, co chtějí děti a co je reálně možné. Někdy je výhodnější volit formu textové zprávy místo volání. Nemusíte své dospělé dítě konfrontovat s tenzí v hlase a nemusíte se také zabývat například odmítavým tónem, který slyšíte z hlasu potomka.
Když se dospělé dítě dostane do problémů, mnohdy se na čas vrací zpět a my se opět cítíme potřební. Někdy dokonce radost z návratu vypadá jako radost z nezdaru dítěte. Bývá tomu i tak, že problémy za dítě vyřeší rodič, jenže jakmile se dítě "oklepe", tak to, že zase odejde, může být ještě bolestivější. Dospělák se pak cítí nedoceněn, využit a odkopnut. Nabídnout pomoc se osvědčuje, ale rozhodnutí je nutno nechat na potomkovi. A zejména nepřebírat za něho odpovědnost.

9. Jestliže jste byli zvyklí s dětmi sdílet pocity i určité starosti, potom je možné se dětem s pocity smutku a osamění svěřit. Ne s cílem, aby to za vás vyřešily či aby byly častěji s vámi. Spíše je "požádat" o shovívavost a trpělivost, než si na novou situaci přivyknete. To však velmi záleží na tom, jak otevřený byl vztah doposud a jak doposud fungovala komunikace.

Kam dál?
Syndrom prázdného hnízda aneb odchod dětí z domova
Kdy má ptáče vyletět z hnízda?

 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.