Syndrom prázdného hnízda je laické pojmenování pro smutek, který nastává po odchodu dětí z domova. Není to tedy nějaké psychiatrické zařazení či odborné označení nemoci. Z hlediska vývojové psychologie však odchod dětí z domova představuje v životě člověka jednoznačný mezník.
Je to zásadní a kvalitativní změna dosavadního způsobu života. Znamená to zvládnout nový vývojový úkol. Přejít z jednoho vývojového stádia do stádia druhého, nepošramocen ale naopak obohacen o zkušenosti krize. Člověk se v rámci své životní role dostává ze stádia rodiče, vychovatele, pečovatele, který má jednoznačně asymetrickou pozici vůči dítěti, je mu vzorem a svůj čas rozděluje (mnohdy velmi disproporcionálně) mezi péči o něj (ně) a svoji kariéru (na koníčky málokdy zbyde), do stádia pozdní dospělosti, kdy má více času na sebe a se svými dětmi musí nalézt nový – již symetricky dospělý – vztah, kdy není potřeba o ně tolik pečovat, spíše jim dopřát svobodu, soukromí a prostor.
Odchodem dětí netrpí pouze ženy
Často se o syndromu prázdného hnízda hovoří v souvislosti s ženami a ženským klimakteriem –
menopauzou. Není to zcela přesné, protože tyto dvě "věci" se nemusí zcela časově překrývat a navíc, syndrom opuštěného domova se týká i mužů. Tento syndrom obnáší pocity smutku a truchlení, které v extrémním případě mohou přerůst do
deprese. Nemusí to vždy být jednorázový a definitivní odchod z domova, ale může jít také o průběžný stav při dospívání dětí a jejich směřování mimo rodinu.
Konec dvousměnného provozu: práce – rodina
Zdá se, že ženy jsou přece jen náchylnější prožívat odchod dětí z domova hůře – pro mnoho žen je péče o rodinu tou nejvýznamnější hodnotou v jejich životě. Často je na úkor jejich pracovní kariéry a zájmů. Dříve se soudilo, že jsou ženy extrémně zranitelné a náchylné onemocnět depresí v období, kdy jejich děti opouštějí domov. Byly popisovány hlouboké pocity ztráty smyslu i identity. Vědecké studie však neuvádějí výraznější výskyt depresí u žen v tomto životním stádiu na rozdíl od jiných věkových kategorií. Navíc podobné pocity ztráty a opuštěnosti "hnízda" mohou prožívat i muži. Lépe se však s nimi vyrovnávají, jsou zvyklí trávit svůj čas mimo rodinu (kariéra, koníčky).
Věk dětí, ve kterém z domova odcházejí, se prodlužuje
Odchod dětí z domova je většinou postupný, prodlužuje se čas, který děti tráví se svými kamarády, později partnery a svými koníčky. Také mnoho matek v současné době již věnuje dostatek času své kariéře či zájmům. Navíc mnoha mladým lidem trvá daleko déle, než
odejdou od rodičů, vyhovuje jim i v dospělém věku – mezi 25 a 34 lety – stále bydlet u rodičů – Psycholog Allan Scheinberg je označuje "bumerangové děti", které chtějí "dětsky omezenou odpovědnost a zároveň privilégia vyplývající z dospělosti". Některé děti se pak vracejí domů z ekonomických důvodů, po rozvodu či z jiných důvodů, jako je domácí násilí, smrt, drogy či alkohol. Soužití s dospělým dítětem mnohdy přináší daleko více problémů, než je vyrovnání se s jejich odchodem.
Symptomy "syndromu prázdného hnízda":
Je normální, že člověk po odchodu dítěte z domova prožívá smutek. Také je normální, že si rodič prohlíží fotografie, když byly děti malé, vzpomíná, tráví čas probíráním společných zážitků. Mnoho rodičů, častěji navštěvuje prázdný dětský pokoj a vzpomíná, bere si k sobě něco z dětských věcí na památku. Toto vše je normální, pokud to trvá pouze po
určitou dobu (přibližně dva tři měsíce), jestliže smutek má přiměřenou intenzitu a člověku nebrání v normálním fungování v běžném životě. Když se pocit prázdna prohlubuje, roste pocit zbytečnosti, smutek je válcující, má vliv i na činnost a normální aktivitu – chybí síla jít do práce, vidět se s přáteli, dělat jakoukoli příjemnou aktivitu, nic nepřináší radost, pláč je neustálý a neutichající, je zapotřebí navštívit lékaře. Smutek se již pravděpodobně dostal na hranici deprese, případně se již depresi rozvinula.
Deprese je nemoc a ta se nedá překonat vůlí, tu je třeba léčit.
Sledujte souvislosti
U ženy je také zapotřebí zvážit ostatní životní události, a to zejména již zmíněné klimakterium – přechod, případně odchod do důchodu či náročnou péči o staré rodiče, ale také absenci kariéry či koníčků. Klimakterium samo o sobě není nemoc, ale může výrazně zhoršit kvalitu života ženy. V klimakteriu ženy zakoušejí nevysvětlitelné úzkosti, ztrátu sebedůvěry, trpí nespavostí, jsou podrážděné, nesoustředěné, špatně snášejí zátěž a mohou být konfliktní. Častěji se objevují psychické rozlady a depresivní stavy, takže další zátěž při odchodu dítěte z domova může tou pomyslnou kapkou a pohár přeteče.
Co dělat?
Pocity vyvolané odchodem dětí ovlivňují vzájemný vztah mezi dětmi a rodiči. Je-li vztah dobrý, první pocity opuštěnosti rodiče snáze překonají, protože se s dětmi vzájemně navštěvují a jejich vztah trvá. Naopak konfliktní, nepřátelský a odtažitý vztah může negativní pocity související se stárnutím, zhoršováním zdraví velmi prohlubovat. Rodiče se bojí opuštěnosti "na stará kolena", toho, že zůstanou sami a nebudou se o sebe moci postarat.
Jak tuto situaci překonat?
1. Je třeba si rozmyslet, co děláme rádi, co se nám líbí a zda je možné čas, který jsme doposud trávili s dětmi, věnovat jiné činnosti.
2. Věnovat se činnostem, které jsme doposud opomíjeli – začít cvičit, chodit za kulturou, jezdit na výlety. Je to příležitost vrátit se k dávno zapomenutým koníčkům či objevit nové, či se naplno věnovat kariéře.
3. Znovu navazovat kontakty se svými přáteli a známými.
4. Je třeba se sžít s novou životní rolí, najít novou identitu jako rodič. Vztah s dítětem se již proměnil na vztah navzájem si rovných dospělých, je možné o věcech diskutovat, o věcech se radit a nelze zasahovat do soukromí.
5. Důležité je odlišit běžné pocity smutku, nedobrou náladu, plačtivost a hledání nové životní role, od hluboké deprese. Pokud pocity smutku přerostly v depresi, je jediná možnost – návštěva lékaře a následná léčba.
Náš tip:
Tak jako u ostatních nemocí je u deprese důležitá včasná prevence. Připravujme se na odchod dětí, když jsou ještě doma. Je třeba rozvíjet přátelské vztahy s kamarády, věnovat se různým zájmům, kariéře či využívat vzdělávacích možností. Je dobré zvolit zlatou střední cestu mezi přítomností a plány do budoucna. Je dobře věnovat se dětem, trávit s nimi čas, dokud jsou doma a je dobře plánovat společné aktivity s partnerem na dobu, až děti z domova odejdou.
Kam dál?
Co pomáhá, když odcházejí děti z domova?
Kdy má ptáče vyletět z hnízda?