Fotografie z proslulého prvorepublikového ateliéru Schlosser - Wenisch vystavuje až do 18. dubna Galerie Josefa Sudka na pražském Úvoze. Unikátní výstava představuje portrétní fotografii někdejší společenské elity.
Ateliér pro uměleckou fotografii. Takový byl podtitul proslulého prvorepublikového ateliéru Schlosser - Wenisch. Ten vznikl už v roce 1909 a orientoval se především na pražskou německou a židovskou klientelu.
Na počátku 20. století byly v Praze desítky portrétních ateliérů, ovšem Ateliér Schlosser - Wenisch, sídlící na jedné z nejhonosnějších adres Na Příkopech 3, byl nejprestižnější. Mladý fotograf Otto Schlosser ho založil spolu s Maxem Wenischem, obchodníkem se zbraněmi a fotografickými potřebami. V roce 1911 už ale ateliér provozoval jen Otto Schlosser, Max Wenisch od spolupráce odstoupil. Název firmy i signatura ale zůstaly zachovány po celou dobu jeho existence.
Smetánka před objektivem
V dobře situované části pražské společnosti patřilo k dobrému tónu nechat se portrétovat právě zde. Přispívala k tomu nejen dobrá adresa, ale také osobitá fotografická práce, na které si majitel zakládal. Už v roce 1910 se u Schlossera a Wenische nechala fotografovat celá rodina Franze Kafky. A také například básník Franz Werfel nebo rakouský spisovatel a dramatik Karl Kraus.
„Ve dvacátých letech se tento ateliér stal oblíbenou adresou také pro české umělce, takže v jeho odkazu nalézáme například i fotografie Voskovce a Wericha, Hugo Haase a dalších osobností zejména divadelního a hudebního světa,“ říká kurátor sbírek fotografie pražského Uměleckoprůmyslového muzea Jan Mlčoch.
Lev Salonu
Styl ateliéru se v průběhu doby měnil podle toho, jak se měnil obecný požadavek na fotografii. Secesní psychologickou podobiznu postupně začaly nahrazovat portrétní a taneční studie ve stylu art deco.
V dobách své největší slávy měl ateliér pobočky na Barrandově nebo v Lucerně a jeho fotografie přebíraly společenské časopisy. Mezi nimi vynikal Salon, který publikoval například snímky režiséra světoznámého filmu Erotikon Gustava Machatého, hereček Olgy Scheinpflugové a Jarmily Kronbauerové, dívek z taneční školy Jarmily Kröschlové, snímky Pražského autosalonu i kreací pražských módních salonů, sokolského sletu nebo automobilové závodnice Elišky Junkové.
Zánik a zmar
Těsně před válkou Otto Schlosser načas ukončil živnost. Nikdy se však už k ní nevrátil. Počátkem září 1942 byl i s manželkou a mladším synem odvezen do Terezína a za několik dní do Malého Trostince, likvidačního tábora v blízkosti běloruského Minsku.
„Neštěstí dvacátého století, které kulminovalo ve čtyřicátých letech, nejdřív z rasových důvodů zabilo Schlossera. Pak přišel rok 1945, kdy se vybíjelo a ničilo všechno, co bylo německé. To byl případ Schlosserova ateliéru. Třetí ranou byl rok 1948, kdy byl tento typ fotografie označen za buržoazní přežitek,“ vysvětluje Jan Mlčoch, proč se odkaz Otto Schlossera zachoval pouze v náznacích.
Fotografie, které jsou na výstavě k vidění, pocházejí ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea a ze sbírky fotografky Blanky Chocholové. Některé z nich zapůjčil i vnuk Otto Schlosera Petr, který žije v Belgii. Shromažďovat je začal v poměrně pozdním věku:
„Když mi bylo dvaašedesát, uvědomil jsem si, že právě v tolika můj dědeček zemřel. Tehdy jsem také našel jednu fotografii z brněnské výstavy, kde využili portrét babičky na plakát a pozvánku. Dost to mnou otřáslo. Došlo mi, že jsem vlastně udělal hrozně málo pro to, aby se jeho odkaz uchoval. Teď se to snažím napravit,“ říká.
Popisky k fotografiím:
1. Portrét hraběte Zdeňka Kolowrata, 1920, soukromá sbírka.
2. Herečka Anny Ondráková, 1928, soukromá sbírka.
3. Režisér Machatý a kameraman Václav Vích, tvůrci českého filmu Erotikon, 1929-30, soukromá sbírka.
4. Opiový sen, 1928, soukromá sbírka.