velikost písma: A +/ A/ A -

Klokani a jiné potvory

Autor: Alexandra Videmannová | komentářů: 0

Dlouhá izolace kontinentu a místní specifické klimatické podmínky způsobily, že v Austrálii najdete zvířata a rostliny, které se jinde na světě nevyskytují.

Austrálie – nejmladší a nejméně zalidněný kontinent se stává centrem turistů ze všech ostatních světadílů. Někteří zde hledají vytouženou romantickou samotu, jiní nevyčerpatelné množství přírodních krás (což byl můj případ), další dávají přednost víru mrakodrapových velkoměst. Zní to jako slogan nějaké reklamní cestovní agentury, která se snaží prodat svůj zájezd na druhý konec světa. Jsem ale přesvědčena, že kdo měl to štěstí a vstoupil na tento překrásný kontinent, nemůže jinak než Austrálii hluboce milovat.

Australsko-české stopy
„Nejtypičtějšími zvířaty jsou vačnatci – klokani, vombati či koaly, nebo například ptakopysk podivný, který žije v říčkách jižního Walesu. Své jméno získal právě proto, že klade vejce, ale mláďata kojí,“ říká se zaujetím Jiří Lochman, fotograf, zoolog a zpěvák původem z Jablonce nad Nisou, který žije v Západní Austrálii již od roku 1978. Je dokonce za unikátní fotografie držitelem prestižní Award Geographic Society.. „Podařilo se mi jako prvnímu vyfotografovat malého čtyřiceticentimetrového klokana skalního a tato fotografie obletěla svět v časopise National Geographic.“ Dnes s manželkou Marií sdružují další stovky fotografů, jsou majiteli vlastní webové fotobanky, vydávají kalendáře, pohledy a publikují fotografie v mnoha odborných přírodopisných časopisech.


Živý Skipi
Mít štěstí a vidět klokany ve volné přírodě, to se prý jen tak někomu nepodaří. Já jsem je ale chtěla vidět za každou cenu. „Máte auto 4WD se spojlerem?“ zněla v roce 1995 otázka předsedy obchodní komory Austrálie Eddie Dubského, jednoho z nejznámějších Čechů žijících ve městě Adelaide. „Když se s ním střetnete v noci na silnici, budete mít smůlu, je to taková řacha, že jen málokdo vyvázne bez zranění.“ Eddiho tvrdá realita odvála mé ideály, nabyté z televizního seriálu „Skipi“. Že by klokánci nebyli milí a přítulní mazlíčci?
Klokanů zde žije více než 50 druhů. Ti nejmenší měří méně než 40 cm a největší pak kolem 3 metrů. Nejrozšířenější jsou klokan šedý, rudý (rezavý) a těm menším se říká wallabyové. Vyskytují se na celém jižním pobřeží od východu na západ v suchých řídkých lesích. Zde jako býložravci naleznou dostatek potravy. Někdy se přemnoží a vyjídají úrodnou pastvu ovcím. Farmáři je za to zrovna v lásce nemají. Žijí v malých stádech a ve volné přírodě je možné je spatřit pouze v podvečer, kdy se začínají pást. Štěstí při mně stálo a klokany ve volné přírodě jsem spatřila několikrát. Chce to pouze trpělivost a dobré načasování. Doporučuji je pozorovat z patřičné vzdálenosti. Třímetrový klokan je schopný vyvinout rychlost až 30km/hod. Při tom se odráží až 2 metry do výšky a kolem 10 metrů do dálky. Obrovskou sílu zadních končetin samci používají i při svých soubojích o samice. Souboj zpočátku připomíná spíš fackovanou, ale pak se jeden z nich mohutně odrazí, opře se o dlouhý ocas a kopne protivníka do břicha…Jeden samec se při pohledu na můj fotoaparát začal boxovat ve svá prsa a hnal mě přískoky k autu. Naštěstí jsem vyvázla i s fotoaparátem bez šrámů.

Plyšové koaly
S koalou už jsem takové štěstí neměla. Tohoto vačnatce dnes ve volné přírodě spatříte už jen ojediněle a místa, kde žijí, jsou automaticky považována za rezervace. Koalí maminka nosí vždy pouze jedno mládě, které po vývinu vylézá a nechá se nosit na zádech. Koaly se živí výhradně čerstvými eukalyptovými lístky, obsahujícími opojné šťávy. Proto působí spíše ospalým, líným až opilým dojmem. Za den prospí více než 15 hodin a jsou velice citlivé na civilizační hluk. Jsou víceméně bezbranné a Australané vynakládají úsilí, aby jejich početní stav neklesal. Koala se proto stala symbolem ochránců přírody na celém světě.


Životu nebezpečná „havěť“
Při následujících větách Luboše Kally, který s rodinou žije osamoceně ve vnitrozemí kousek od skanzenu Ballarat ve vlastnoručně postaveném kamenném domku, mně začíná tuhnout krev v žilách. „Žijí tu i velice nebezpečné druhy nejjedovatějších plazů a pavouků na světě, kteří překvapivě vegetují i ve velkoměstech, a není výjimečné, že hada najdete v koupelně či na terase. Alespoň nám se to již párkrát stalo. Je důležité mít vždy u sebe sérum. Ale to je extrém. Není nad to, ráno se probudit a z kuchyně pozorovat volně se pasoucí klokany, nebo si popovídat s papoušky.“ Na severu v Timorském moři žije krokodýl mořský a na jihovýchodě žralok lidožravý. Eva Jarušová (původně z Hradce Králové, žijící v Austrálii od roku 1970) doplňuje: „Tahle žraločí potvora se už přizpůsobila zdejšímu životnímu stylu a občas si vyjede na výlet do ústí sladkovodních řek“ Hrozbou pro farmáře je i pes dingo. Ve středu Austrálie v Gisonově poušti můžete při velkém štěstí potkat i divoké velbloudy, v Bassově zálivu pro změnu tučňáka malého.

Tasmánie chrání čerty
Na ostrově Tasmánie zase žije ďábel medvědovitý, poeticky zvaný tasmánský čert. Také si vzpomínáte na tu krásnou kreslenou pohádku o tomto milém zvířátku? Dnes bohužel toto zvířátko patří mezi nejohroženější druhy na světě. Do seznamu ohrožených druhů byl zařazen v roce 2008, kdy vláda australského státu Tasmánie konstatovala, že populaci tasmánských čertů decimuje zákeřná rakovina. Tato smrtelná nemoc, která čertům znetvořuje čenich a zabíjí je pomalu dlouhé měsíce, zavinila úbytek tasmánských čertů v oblasti o více než polovinu. Některé hrůzostrašné odhady dokonce tvrdí, že by do deseti let mohli zcela vyhynout. Jejich záchrana je o to těžší, že žijí pouze na tomto ostrově.


Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty
Austrálie je také právem nazývána kontinentem ptáků. Žije jich zde více než 800 druhů: Asi nejrozšířenější jsou papoušci, na 50 druhů. U nás známé andulky zde létají všude kolem, po ránu vás budí rosely a na svačinu přiletí větší kakadu. Na západě u břehů Indického oceánu, ale i na jihu v Bassově průlivu ve státě Victoria, potkáte pelikány s neustále klapajícími zobáky. Při jejich pozorování vám přijde na mysl záhada, , že tak mohutný a „macatý“ pták dovede své tělo vznést k nebesům a ladně létá nad zátokou. V západní Austrálii ve městě Perth jsem si pro změnu vzpomněla na naše pražské nábřeží, kam chodím v zimě krmit labutě. Neodtrhla jsem oči od vznešených černých labutí, které daly jméno tamní řece Swan River, která protéká také centrem města. Typickým nelétavým ptákem je velký emu, který si to jednou se mnou rozdal v běhu na 200 metrů. I když mi dal asi stometrový náskok, po 30 vteřinách mne dohnal a po dalších metrech jsem mu již dobrovolně vydala pytlík zakoupeného zrní a závod vzdala…

Důležité kontaktní údaje:
Generální konzulát v Sydney
Consulate General of the Czech Republic, 169 Military Road, Dover Heights, NSW 2030, Australia
E-mail: sydney@embassy.mzv.cz
E-mail: commerce_sydney@mzv.cz
Internet: www.mzv.cz/sydney
Velvyslanectví České republiky v Austrálii
Embassy of the Czech Republic, 8 Culgoa Circuit, O´Malley, ACT 2606
E-mail: canberra@embassy.mzv.cz
Internet: www.mzv.cz/canberra
 
 

Diskuze

Možnost přidání příspěvku k článku mají jen registrovaní uživatelé. Registrovat se můžete ZDE. Pokud jste již registrovaný(á) uživatel(ka), nezapomeňte se prosím přihlásit.