Čím blíže jsou vánoční svátky, tím více se zvyšuje míra impulzivity při nákupu vánočních dárků pro naše blízké. Obchody jsou čím dál plnější a také zbývá stále méně času na to vymyslet, čím se opravdu trefit do tajných tužeb a přání dětí, partnerů, prarodičů, přátel a známých. Bude se jí to líbit, bude mu to slušet, budou si s tím hrát?
Foto: iStock
Velmi jemný přístup vyžaduje zejména obdarovávání dětí jejich prarodiči, strýčky a tetami, kde jako filtr působí rodiče se svými představami o výchově, vhodnosti a účelnosti jakýchkoliv darů. Velmi často se podaří rodičům všechny nevhodné dary odmítnout a minimalizovat tak více či méně reálné škody, které by snad mohly nevhodné dárky na jejich dětech, nervech či domácnosti zanechat. Přesto je však jeden dar, který může ovlivnit rodinné vztahy s razancí realisticky provedeného dětského samopalu M-16 a vyvolat v domácnosti stejný chaos jako smečka nevychovaných štěňátek labradora. Je to na první pohled prostý a zdánlivě neškodný dívčí deník.
Tajný deník vnese do rodiny téma osamostatňování, na které velká část rodičů a prarodičů není zdaleka připravena tak, jak si myslí. Kolem dvanáctého roku už se u dívek začínají projevovat první náznaky
puberty. Cesta k osamostatnění, která teprve teď získává reálné obrysy, může začít.
První vlnu emocí vyvolá zpravidla nesměle pronesené přání ještě stále malé holčičky, která na otázku
babičky, pronesenou u nedělního oběda, odpoví, že k Vánocům by si nejvíc přála modrého jednorožce, malířskou paletu a tajný deník – takový ten „zamykací“. Tatínkům je to zpravidla jedno, baví se neužitečností takového daru a pyšně naslouchají, jak jejich syn zcela bezchybně vyjmenovává značky aut, jejichž stavebnice mu chybí do sbírky. Maminky ale zbystří. Bleskově a velmi rády zaplaší podivný pocit, který to v nich vyvolá, když si v duchu řeknou: „Kde to ta naše holka slyšela, to je ale praštěný nápad, k čemu by ho potřebovala, vždyť mi všechno říká.“ Přesto v nich takové přání něco změní, těžko se popisuje co a ještě hůř jak, ale něco je opravdu rázem jinak.
Čtěte také: Andělíčci jako vánoční dekorace
Nebezpečí pod stromkem
O to větší překvapení pak následuje, když aktivní dědeček při průletu obchodním centrem 22. prosince narazí na vystavené deníky s modrým jednorožcem na obálce a visacím zámečkem s dvěma klíčky. Velmi racionálně vyhodnotí, že jsou to vlastně dva v jednom a po zvážení ceny,
námahy a času, který by bylo potřeba vynaložit na vstup do jakéhokoliv jiného obchodu, po něm rozhodně sáhne. Když mu ho usměvavá prodavačka ochotně zabalí do ozdobného papíru, odchází s pocitem dobře vykonané práce, aniž by si uvědomoval, co může svým velmi racionálním rozhodnutím vyvolat.
Přijde Štědrý den. Slavnostní večeře, zvoní zvoneček a rozbalují se dárky. Dědeček se tentokrát opravdu trefil. Jednorožec, lyže i malířské náčiní leží v koutě a Anička zmizela i s deníkem do svého pokojíku. Jeník si hraje zcela klidně s fantastickou stavebnicí, doma je sváteční klid, ticho a pohoda. Jen maminčina nervozita stoupá a rozhodně to není tím, že nejspíš nezbude dost bramborového salátu na zítřejší oběd.
Druhý den se u snídaně tatínek zeptá, jaký dárek od Ježíška je nejvíc potěšil. Jeník okamžitě vyhrkne, že stavebnice, a Anička po chvíli váhání a pohledu na maminku řekne, že jednorožec. Přesto má ale vedle talíře položený ten zpropadený deník. Maminka se tedy zeptá: „Už sis něco napsala do tajného deníku?“ Anička nesměle přikývne. „A copak?“ doplní otázku maminka a zcela bezděčně po něm sáhne. Nejde však otevřít, ten zámeček opravdu funguje. Položí tedy deník na stůl a pohladí Aničku po hlavě. Dceřin zděšený výraz se uklidní, ale od té doby už deník nikdo neuvidí, jen občas Anička dlouho do noci svítí pod dekou.
Pozor: Soukromé!
Dosti často se stává, že maminky hledají deníky svých dcer se zarputilostí ohaře. Pocit vítězství z jeho nalezení je vystřídán nejistotou z toho, co je v něm napsáno a zda ho mají opravdu otevřít. Pokud to matka udělá, měla by vědět, že je to jeden z velkých kroků do soukromí, který může vést k mnohem rychlejšímu psychickému
osamostatnění, až oddělení se jejich dcery, kterému se vlastně snažila ukořistěním deníku zabránit.
Zámeček je sice velký, avšak mnohem více symbolický, a tak jde poměrně snadno otevřít. To, co si v něm matky přečtou, jim může přijít nesmyslné, hloupé, bláznivé, nepravdivé, nebo to může dokonce bolet. Nikdy, opravdu nikdy by ale s tím, co si přečetly, neměly polemizovat nebo se snažit
argumentovat, že to tak není. Jelikož je deník jediný, komu se s tím Anička svěřila, je to jen důkaz nerespektování soukromí a samostatnosti dvanáctileté slečny. A věřte nebo ne, to, že rodiče nebo prarodiče četli tajný dívčí deník svých dcer, dcery nezapomínají, ani když už jim dávno není dvanáct.
Je proto bezpečnější darovat deníky, které jsou už napsané a dobře známé. Dětem Tajný deník Adriana Molea, aby věděly, že v pubertě nelítají sami, maminkám Deník Anny Frankové, aby věděly, že dívky na prahu puberty jsou mnohem vnímavější a dospělejší, než by se mohlo zdát, a tatínkům Tajný deník Laury Palmerové, aby věděli, že je třeba se o své dcery zajímat, i když jsou ještě malé a není s nimi vůbec žádná legrace.
Hezké Vánoce!
Budeme se těšit na vaše vánoční příběhy - napište nám, co se vám přihodilo o letošních Vánocích do diskuzního fóra nebo na facebook! Nejlepší příběhy publikujeme a autorům pošleme malý dárek.
Kam dál?
Skryté nebezpečí Vánoc
Jak pěstovat vánoční hvězdu
Umění žít tady a teď
Své zdraví i sexuální prožitek zlepšíte cvičením svalů pánevního dna
Nebezpečí lidských papilomavirů stoupá