TÉMA TÝDNE – TMA:
Světlo, tvary, postavy. A přesto neprostupná tma. Neklamný příznak blouznění? Naopak. Svérázná léčba, kterou po staletí znají a využívají tradiční kultury po celém světě. Terapie tmou.
Foto: iStock
Kudy z nudy?
Metodu znovuobjevil Holger Kalweit, německý psycholog a etnolog. Běžná je zejména v Japonsku, Indii a Tibetu, je nedílnou součástí některých šamanských rituálů. Kalweit vystudoval psychologii v Curychu a Berlíně, ale první cestu do Tibetu podnikl již brzy po maturitě. Zde také poprvé absolvoval pobyt ve tmě. Neobvyklé dobrodružství nasměrovalo jeho další osud. Jeho objevy a poznatky z výzkumů v této oblasti dnes využívá při své práci řada terapeutů.
Na svou zkušenost s dunkelterapií vzpomíná speciální pedagožka Taťána Brodská… „Den první: Strach, nejistota, ale i určité zklidnění. Cítila jsem se připravená. Okna i dveře byly skutečně utěsněné tak, že tma byla tmou a nemohla jsem se rozkoukat. Rušily mě zvuky aut z nedaleké dálnice, které pro mě představovaly určité spojení s realitou, a ty jsem střídala s poslechem
relaxační hudby (i když terapie tmou podle Kalweita má probíhat v naprostém tichu). Těšila jsem se na spánek a odpočinek. Večeře ve tmě mi trvala déle než obvykle. Pokud jsem se nesoustředila na jídlo, měla jsem problém trefit se do úst. V noci jsem téměř nespala, přestože jsem se cítila unavená.“
Čtěte také: Rande ve tmě? Proč ne!
Čarovná síla noci
Základem terapie černého světa je senzorická deprivace. Nic nevidíme, nic neslyšíme, nemáme žádné vnější podněty. Obrovský kontrast k tomu, co denně zažíváme. Naše smysly, zahlcené tisíci vjemů, rozptýlené a zabavené, nás odvádí od naší podstaty. Už se jí nezabýváme, protože to jaksi není „in“. Bohužel pro nás. Temnota může být cestou, jak se ke své podstatě znovu vrátit. Mnoho klientů vnímá svoje znovuobjevení jako
světlo, proud lásky, čisté vědění.
„Den druhý: … K večeru na mě dosedl stesk, lítost a samozřejmě všudypřítomný strach. Po večerní konzultaci s opatrovníkem se mi velmi ulevilo. Začala jsem přijímat a zpracovávat myšlenky, situace a vize, které ke mně v temnotě přicházely. To vyžadovalo velkou dávku pokory a vlastní zodpovědnosti za celý svůj život – včetně dětství. Mohla jsem mít otevřené oči a pohybovat se v místnosti. Se strachem jsem se postupně loučila a ze tmy jsem si udělala přítelkyni. Byla pro mě bod nula. Nový začátek, startovní čára. Měla jsem pocit otevřené hlavy. V duchu jsem si kladla otázky a prakticky okamžitě mi chodily odpovědi. Byla to taková rychlost, že jsem ani nestačila otázku domyslet celou a už jsem měla odpověď. Bylo to vyčerpávající, hlava mi třeštila a pnula, jako by se tam všechny informace nemohly vejít. Promítaly se mi důležité okamžiky mého života, ale v jiném světle. Ani druhou noc jsem si neodpočinula, spánek jsem vnímala jako krátkou, ale intenzivní přestávku mezi neustálým proudem myšlenek a dějů. Celý den jsem plakala,
pláč byl očišťující. Jako by mi smyl mlhu a já konečně viděla jasněji.“
Čtěte také: Spěte s lehkostí
Divná dovolená
Dokonale zatemněná místnost je vybavená postelí, WC, koupelnou a prostorem ke cvičení. Předem si lze všechno přichystat a rozmyslet si, jaký jídelníček nebo jak dlouhý půst zvolíte. Zpočátku se mohou vyjevit psychické problémy, vize nebo zážitky z minulosti. Proto je vhodné vybrat si dobrého terapeuta, který vám pomůže zážitky zpracovat. Postupně vaše tělo i mysl zleniví. Tehdy se otvírá prostor pro zesílení nevědomých procesů. Myšlenky a pocity se ale časem zklidňují a mysl doplouvá do přístavu prázdnoty. Můžete využít pravidelných návštěv a rozhovorů s
terapeutem, nebo se uzavřít do samoty a čekat, co se bude dít. Kromě jídla a pravidelného cvičení nebudete mít na práci nic. Jen sebe. Ráno posledního dne vyjdete zpátky ven. Budete stejní? Holger Kalweit říká, že ne. Pro naprostou většinu jeho klientů (i pro něho samotného) je pobyt v temnotě zásadním zážitkem. Světlo a přírodu obvykle vítají se slzami v očích. Pobyt se uzavírá závěrečným dialogem s terapeutem.
Jak ukončila svůj pobyt ve tmě Taťána? „Den třetí: Ráno přišel podle naší domluvy opatrovník, abych pod jeho dohledem provedla hodinovou meditaci dýchání do čaker. Tato technika mi pomohla zbavit se posledních zbytků strachu a nejistoty a já si konečně tmu užívala. Přicházely ke mně pocity, které jsem neznala, byly pro mě nové, překvapila mě jejich hloubka a intenzita. Prožitky znovu doprovázel pláč. V pocitu naprostého klidu, harmonie, odevzdanosti, ale především pokory a hlubokého porozumění se mi začala ukazovat řešení situací, které mi připadaly bezvýchodné nebo které byly dlouhodobě zasunuté a na které jsem neměla odvahu se podívat. Přehodnotila jsem své priority v životě a srovnala si myšlenky. Našla jsem to, co jsem hledala, a rozhodla se terapii následující den ráno předčasně ukončit.“
Zdroj:
Psychologie dnes 01/2008
Holger Kalweit – Dunkelterapie, Eminent
Máte strach ze tmy? Napište nám do fóra nebo na facebook.
Kam dál?
Dýchej až nadoraz!
Chci zřídit masturbační domov důchodců
Pletky s očistou
Masaru Emoto: odhalil tajemství vody
Omládněte se třemi atomy kyslíku
Femme fatale: věčný fenomén osudové ženy