Automobil na vzduch se přesouvá z roviny bláhového snu do reality. Pomalu. Přes překážky. Dvacet let nepřetržitého výzkumu vydalo nové technologie, neotřelý design, ale ukázalo i nutnost kompromisů.
Bude ekologická bilance nakonec tak pozitivní, jak se očekávalo? Budou auta na vzduch vůbec schopna čelit konkurenci automobilů na fosilní paliva, u nichž jsou po dlouhodobém vývoji náklady stlačeny na minimum? Odpovědí možná bude ano.
Puch, nebo čistý vzduch?
Lucemburská firma MDI (Motor Development International) se ze všech sil snaží tohoto cíle dosáhnout. Její zakladatel – francouzský letecký inženýr Guy Negre – se na technickém „molu“ předvedl už různými kousky. Zkonstruoval desítky motorů, mimo jiné také závodní motor pro formuli 1. Svůj technický um nasměroval na bohulibý cíl – motor, který nebude přispívat ke zvyšujícím se exhalacím
výfukových plynů. Vynalezl nakonec motor poháněný stlačeným vzduchem (technologie je známá pod označením CAT – Compressed Air Technology).
Motor i čistička
Nádrž na „palivo“ tvoří dlouhé trubice z odolného plastu, které jsou ještě vyztuženy uhlíkovými vlákny. Vzduch je stlačen na zhruba 350 atmosfér (pro srovnání – tlak v pneumatikách se pohybuje okolo 2 až 2,5 atmosfér).
V motoru jsou dva písty. První fáze (komprese) začíná nasátím vzduchu z okolí, přičemž ho motor vlastními silami stlačí na 20 atmosfér. Plyn se tím ohřeje na 400 °C, což někteří odborníci považují za plýtvání energií. V další fázi (vstřikování) se vstřikuje z nádrží stlačený vzduch, který má vnější teplotu. Následkem ochlazení tlak prudce vzroste. Tento tlak pohybuje pístem a roztáčí klikovou hřídel (expanze). Plyn, který motor vyfukuje, je dokonce čistší než při nasátí (před zpracováním prochází totiž uhlíkovými filtry) a je velmi chladný (-30 až 0 °C). „Odpadní“ produkt je tedy poměrně levná
klimatizace. Otázkou je, co by se stalo v případě nehody. Výrobce tvrdí, že jsou nádrže absolutně bezpečné, protože byly zkonstruovány podle nádrží na výbušné plyny. Pro mazání motoru se používá běžný rostlinný olej. A teď to nejdůležitější – motor neprodukuje žádné zplodiny.
Unikátní MDI motor má velký potenciál pro využití i mimo automobilový průmysl. Byl úspěšně testován v lodích, je ideální pro ukládání energie vyráběné s využitím
ekologických zdrojů (vodní energie, solární energie).
Čtěte také: Test: Jak sedíte za volantem?
Bublinka zvaná AirPod
Na autosalonu 2009 v Ženevě představila MDI svůj model AirPod. Jeho karoserie, připomínající skořápku s bublinami, je vyrobena ze superlehkých slitin a neváží víc než 220 kg. Jednotlivé díly jsou lepené, místo klasických měřičů a otáčkoměrů najdete malou počítačovou obrazovku. Nádrž má objem 175 litrů, dojezd se odhaduje na 180–220 km při maximální rychlosti 70 km/h. Výrobce také uvádí, že cena jízdy na 100 km bude 0,5 euro a doba tankování ve stanici nepřesáhne dvě minuty. Řidiči mohou „dofouknout“ svou bublinku i doma, protože součástí vozu je zabudovaný elektrický kompresor o výkonu 5,5 kW, což zabere 3,5 hodiny. Jízdní vlastnosti jsou vhodné spíše do uzavřených prostorů (například letiště) nebo do města.
Kompromisem k úspěchu
Čím rychleji auto na vzduch jede, tím kratší je jeho dojezd. Aby se dojezd zvýšil, přichází firma MDI s duálním řešením motoru. Řidiči si mohou přepnout z biopaliv na fosilní paliva, jakmile rychlost přesáhne 55 km/h anebo jsou nádrže na vzduch prázdné. Významně by tím vzrostla maximální rychlost (na 160 km/h) a také dojezd (na 1200 km) při spotřebě 3,8 litru paliva.
Jaké máte auto? Jste s ním spokojeni? Diskutujte na našem fóru, nebo na facebooku!
Kam dál?
Pozor na vtipné dárky
5 důvodů proč koupit diesel
Zábava pro děti, která nic nestojí
Jak nenaletět při koupi tepelného čerpadla
S „chytrou“ obuví za poklady